Příběh fitness trenérky: 6 let jsem se léčila s anorexií!

Není vždy jednoduché jít s kůží na trh, ale fitness trenérka a zakladatelka sportovního programu pro maminky na mateřské fitMAMI, Pavla Maříková (41), se rozhodla, že své tajemství z dob dospívání zveřejní. „Věřím, že můj příběh může být pro někoho inspirací a mohl by možná i někomu pomoct. Stejně jako mně tehdy pomohlo jedno obyčejné setkání s cvičitelkou ve fitku,“ svěřuje se Pavla.

Osudný den, kdy se rozhodla zhubnout, si Pavla pamatuje dodnes: „Byl to čtvrtek v květnu 1992, kdy jsem si uvědomila, že jsem trochu silnější než děti okolo mě. Navíc se mi kluci ve škole posmívali, že mám zadek, zatímco spolužačky byly ještě stále dětsky hubené.“

A tak si tehdy dvanáctiletá slečna šla za svým. Už odmala měla silnou vůli – když se pro něco rozhodla, většinou to dokázala. Přestože jídlo milovala, začala si ho odpírat. Hubnout jí šlo celkem rychle, takže už o prázdninách měla o 5 kilo méně, což ji ještě více motivovalo. Jenže netušila, že si vybrala špatnou cestu.

Zlom nastal, když pak v srpnu odjela na skautský tábor. Protože se tam nemohla vážit každý den, pro jistotu nejedla raději skoro vůbec. „Když jsem se vrátila po třech týdnech domů, máma se při pohledu na mě rozbrečela,“ vzpomíná Pavla.

Postupně se Pavla dostala do fáze, kdy se jídlo stalo jejím hlavním nepřítelem a nedokázala se už vůbec normálně najíst. Zajímala ji jen ručička na váze. V tu dobu nastoupila na gymnázium. Po pár týdnech ji ale rodiče na popud jejich kamarádky vzali na dětskou psychiatrii v Motole. Tam si ji už nechali. Diagnóza zněla jasně – mentální anorexie.

Dalších šest let strávila Pavla převážně po nemocnicích, respektive střídaly se pobyty doma a na psychiatrii. Nakonec skončila na krmení sondou. „Doktoři rodičům oznámili, že můžu i umřít. Bylo mi 18 a měla jsem 27 kilo. A nakonec mě vykopli i z poslední nemocnice s tím, že jsem beznadějný případ,“ popisuje trenérka a dodává, že následně začala celá rodina chodit na rodinnou terapii.

„Tentokrát jsme ale měli štěstí – nový terapeut byl naprosto úžasný. Jeho přístup byl úplně jiný. Dal mi plnou důvěru, prostě mi věřil. Zakázal rodičům, aby mě pořád vážili a kontrolovali, kolik toho sním,“ vypráví Pavla, které se prý tehdy po všech různých kontrolách v nemocnicích hrozně ulevilo a přestala cítit velký tlak zvenčí. A tak začala sice pomalu, ale nabírat.

V tu dobu, koncem devadesátek, byl v Česku boom aerobiku a Pavla se svými pětatřiceti kily začala chodit do fitka. Tam narazila na usměvavou a energickou cvičitelku Martinu, která jí imponovala a stala se pro ni modlou.

„Jednou jsem ji oslovila a prosila o radu, že mě bolí záda, protože jsem hubená kvůli špatnému trávení. A ona mě naprosto dostala, když mi řekla, že ví, co je můj hlavní problém, a že se nemusím vymlouvat, protože tím kdysi prošla taky,“ uzavírá Pavla své těžké období s tím, že trenérka ve fitku byl první člověk, který jí ukázal, že se může uzdravit a být zase v pořádku.

A protože aerobik Pavlu ohromně bavil, začala se dostávat stále víc do formy. Aby měla hodně energie, musela také hodně jíst. Pomalu se přestávala jídla bát a už se tak nehlídala. Díky pohybu začala znovu žít a její tělo se dostalo do rovnováhy. Nakonec se sama stala úspěšnou trenérkou i mámou dvou dětí.

Anorexie se nevyhýbá ani slavným a úspěšným ženám. Tyhle anorektičky znáte?