Méně atraktivní lidé se vidí hezčí, než je může vnímat okolí. Čím to je?

K myslitelům, kteří se zabývali krásou, patřil například řecký filosof a matematik Platón (Dialogy o kráse, Odeon, 1979) nebo italský spisovatel a filozof Umberto Eco, který v publikaci Dějiny krásy (Argo, 2005) popsal, jak se pohled na atraktivitu proměňoval od dob starého Řecka až dodnes. Co vlastně znamená v současnosti krása? A o co jde v Dunning-Krugerově efektu?

O rozdíly mezi atraktivními a neatraktivními jedinci není nouze. Výzkum, publikovaný v odborném časopise Scandinavian Journal of Psychology, zahrnoval šest studií, během kterých účastníci hodnotili atraktivitu sebe a ostatních účastníků. Zároveň byli požádáni, aby předpověděli, jak by je v tomto směru mohli hodnotit ostatní. Ani tak nepřekvapilo, že hezcí lidé si svou krásu uvědomují, jako fakt, že ti oškliví mají tendenci vidět se hezčí, než jsou, tedy než je vidí okolí.

Největší svůdnice a sexbomby ve filmu

Na základě těchto zjištění přešli vědci k osobním rozhovorům a ptali se účastníků na věci s hlubším podtextem, kupříkladu zda někdy někomu nezištně pomohli, jak jsou spokojeni se životem, vztahy, vlastním tělem (fyzickými dispozicemi) a podobně. Chtěli si totiž udělat obrázek o jejich povaze a sebevědomí.

Ze studie ale nevyšel jasný verdikt, proč tomu tak je. Podle jiné studie to ale může být způsobeno tím, že každý člověk má měřítka toho, co je krása, stanovené někde trochu jinde. Tedy že ti, kdo nepodléhají klasickým standardům dokonalosti, mají tendence srovnávat se s méně hezkými lidmi. Dojdou k závěru, že jsou hezčí, než ten, s kým se srovnávají, a tedy získají tím o sobě vyšší mínění. Zatímco krásní lidé si všech atributů bývají spíše vědomi. 

Tobias Greitemeyer tak narazil na Dunning-Krugerův efekt. To je typ kognitivního zkreslení, který v roce 1999 popsali američtí sociální psychologové David Dunning a Justin Kruger. Podle nich lidé s podprůměrnými schopnostmi svůj výkon výrazně přeceňují. Naopak lidé s nadprůměrnými schopnostmi svůj výkon mírně podceňují. Tento případ je podobný. Neatraktivní mají slabší schopnost posuzovat přitažlivost a sami sebe hodnotí přehnaně pozitivně. Také o sobě tvrdí, že oproti ostatním v něčem vynikají. Jsou inteligentnější, lepší řidiči, milenci... 

Český sexuolog a psycholog Petr Weiss ve svých Sloupcích o sexu kdysi objasňoval, že atraktivita mužů i žen souvisí vždy s tím, zda hledáme známost na jednu noc, nebo trvalé partnerství. Z hlediska každé z těchto sexuálních strategií jsou totiž důležité jiné hodnoty. Obecně se ale sex-appeal dá popsat jasně, srozumitelně a vlastně i celoplošně.

Pokud jde o čistě fyzické atributy, u mužů se jedná především o trojúhelníkovitý tvar horní části těla: široká ramena, úzký pas, malý zadek, vyvinutá muskulatura. Žádaný je také ostře řezaný obličej a vysedlé lícní kosti. U žen je to pak především dobrý stav vlasů, zubů a kůže, ukazatel poměru pasu a boků a tvar a pevnost ňader. Obojí posledně jmenované totiž souvisí s věkem, eventuálně s tím, že žena ještě nerodila a nekojila. Symetrický obličej s plnými rty a malým nosem je podmínka. Tak nějak vypadají sexuálně atraktivní jedinci. Jenže podstatné je, jak člověk vnímá sám sebe.

6 důkazů, že se jedná o pravou lásku

Ve výsledku je ale vlastně dobře, že se člověk vidí hezčí, než ve skutečnosti je. Ono totiž roli nehrají pouze společností nastavená fyzická měřítka krásy. Důležité je také to, jakou povahu člověk má. A ačkoli stále žijeme v povrchní době, kdy vzhled může pro někoho hrát roli, čím dál tím více se prosazuje diverzita. Podobné výzkumy, zda se oškliví lidé vidí hezčí, tak tedy brzy nebudou příliš relevantní. 

Je super, ale chybí chemie. Dá se ve vztahu vybudovat živočišná přitažlivost?