Pravda bolí! 10 otázek, které odhalí, zda je váš vztah v krizi

Žádný vztah není dokonalý a žádný není zcela imunní vůči partnerským krizím. Základem úspěchu je ale včas poznat, že něco není v pořádku. Jen tak se dá vztah zachránit.

Co když vlastně ani nevíte, že vztahovou krizí procházíte? Žijete vedle sebe, jako roboti plníte vše, co se od vás očekává (chodíte do práce, platíte účty, staráte se o děti…), ale láska, intimita a blízkost jsou pryč.

Nevíte, zda to náhodou není váš případ? Položte si následující otázky. Čím víc odpovědí „ano“, tím je na tom váš vztah lépe. Odpovědi „ne“ bohužel nevěstí nic dobrého.

Spěcháte po práci domů, ale ani ne tak proto, že sotva stíháte vyzvednout dítě ze školky, ale protože se prostě těšíte? Třeba ne vyloženě na partnera, ale na domov jako takový, na místo, kde je vám dobře, kde jsou lidé, které máte rádi?

Co kdyby vám teď někdo řekl, že zítra večer budete bez dětí, bez povinností týkajících se domácnosti, bez stresu a shonu? A že tenhle večer patří jen vám a vašemu partnerovi, můžete dělat, co chcete - zajít na dobrou večeři, jen tak vedle sebe sedět na gauči, promilovat celou noc, nebo všechno dohromady. Láká vás to? Jste nadšení?

Nemusí to být dennodenně, ale jsou pořád chvíle, kdy jeden druhého nečekaně a neplánovaně rozesmějete? Kdy vám partnerovi vtípky připadají opravdu dobré, nikoli trapné a ohrané?

Se sexem v dlouhodobém vztahu je to složité. O jeho kvalitě nesvědčí ani tak jeho četnost (dobu, kdy jste neměli v hlavě nic jiného než sex, jsou prostě dávno pryč), ale to, jak si ho umíte užít. Otázka tedy zní: Baví vás to spolu? Umíte se v posteli příjemně překvapit a potěšit? Když na sex dojde, je vášnivý? Pokud můžete zakřičet třikrát „ano“, je všechno více než v pořádku.

Když na svůj protějšek pomyslíte, nebo když se vás na něj třeba někdo zeptá, mluvíte o něm s hrdostí, Jste jednoduše pyšní na to, že je „váš“? Nebo jinými slovy, vážíte si ho (za to, jaký je otec, manžel, ale třeba i za to, co dokázal v práci a podobně)?

Známkou spokojených párů je, že společně hledí vstříc budoucnosti a mají o ní určité představy. Plánujete tedy, co bude třeba za měsíc, o prázdninách, za rok, na stará kolena? Máte představy o tom, kam pojedete na dovolenou, kdy se vrhnete na rekonstrukci bytu, kdy doplatíte hypotéku a jak budete společně v parku krmit holuby, až budete oba v důchodu?

I tady je odpověď „ano“ správně. To, že si občas vjedete do vlasů, je totiž signál toho, že spolu mluvíte, záleží vám na tom, aby ten druhý věděl, že se vám něco nelíbí, a snažíte se (byť třeba ne vždy to jde snadno) najít nějaké řešení.

Nemusíte spolu být samozřejmě pořád, je v pořádku, když máte každý nějaké své osobní koníčky, ale zamyslete se, jak to vypadá, když máte volno. Snažíte se vymýšlet společné aktivity (místo, aby si každý z vás šel za tím svým), zkoušíte dělat něco společně?

Může to být cokoli, od zdravotních problémů, přes trable v práci, až po vztahovou nespokojenost. Je váš partner tím, s kým tohle všechno řešíte? Je on tím, komu se svěříte?

Tahle otázka souvisí s tou předešlou. Když se tedy jeden druhému s něčím svěříte, umíte se také podpořit? Pomůžete si vzájemně se z těch trablů vyhrabat?

Máte zkušenost se vztahovou krizí? Dokázali jste ji překonat?