Článek
Mají vaše děti babičku a dědečka? Snažte se, aby se vídali a stýkali, jak jen je to možné, a to i když jsou prarodiče hodně staří, trápí je neduhy a bez vaší pomoci už se o vnoučata nedokážou postarat, žijí třeba v domově pro seniory anebo jejich výchovné metody zcela neodpovídají těm vašim. Vzájemně si totiž mají hodně co dát!
Rodinná pouta
Rodina nejsou jen máma, táta a děti, patří sem i další příbuzenstvo. A čím víc možností poznat širší rodinu děti mají, tím líp. Ukazujete jim, že někam patří a že se tu nevyskytly jen tak. „Tohle je podle mě nejdůležitější. Rodina by měla držet pohromadě, vytvářet harmonické vazby, a tím dávat dítěti jistotu a oporu. To vidí, že se má vždy kam vrátit, vidí, že je součástí něčeho většího, necítí se osamocené,“ vysvětluje vztahová koučka a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.
Jedno z největších trápení v životě je totiž pocit osamění. A udržováním rodinných vazeb tohle nebezpečí výrazně eliminujete. Když víte, že někam patříte, je mnohem menší riziko, že vás přepadne samota.
Předávání zkušeností
Rodiče potomkům ukazují svět a učí je v něm žít. A čím víc informačních zdrojů děti mají, tím líp – získají tak větší šanci pochopit věci v širším kontextu. Právě prarodiče jsou jedním z takových zdrojů poznání. Historky z dob jejich mládí, zážitky, pohled na svět, životní zkušenosti jiné generace... – to vše je neocenitelné. „Děti milují pohádky a vyprávění a díky prarodičům mají možnost vyslechnout reálné příběhy. Mohou pokládat zvídavé otázky, dozvídat se. A hlavně, v dnešní době je to i úžasná možnost, jak se alespoň na chvíli odpoutat od moderních technologií a navracet se ke kouzlu komunikace a trávení společného času,“ tvrdí životní koučka Lucie Mucalová.
Pochopení stáří
Každý člověk jednou zestárne, a když vnoučata na milovaných lidech vidí, jak třeba zapomínají, jsou neobratní, pomalí, roztržití a podobně, stanou se k stáří tolerantnější a chápavější. „Kontakt se starými lidmi může vnést do života soucit a empatii. A to jsou ctnosti, které by se děti určitě měly učit,“ říká Lenka Černá. Uvidíte, jak tohle oceníte, až vy sami budete staří.
Proto i pravidelné chvilky s babičkou upoutanou na vozík nebo s dědečkem, kterému to třeba kvůli alzheimerovi úplně jasně nemyslí, jsou důležité. Nesnažte se děti chránit. Stáří v nějaké podobě čeká každého a je dobré být připraven.
Jiný druh lásky
Láska má mnoho podob. Je tu milenecká, rodičovská, sourozenecká, ale i ta dědečkovská a babičkovská. Možná vaši rodiče vnoučata rozmazlují, nechají je ponocovat, dovolí jim víc sladkostí než vy, nikdy jim nic nezakážou, koupí jim, na co ukážou... Ale o tom to je. Je to jiný druh lásky a je dobré, když si to mohou vaši potomci prožít.
Děti nejsou hloupé a rozhodně z nich víkend plný rozmazlování neudělá nesnesitelné spratky. Naopak – jen si v praxi osvojí, že milovat lze různými způsoby a všechny jsou příjemné. K lásce patří výchova a stanovování hranic, stejně jako hýčkání a rozmazlování.
Prostor pro každého
Pokud na to vaši rodiče mají dostatek fyzických sil a chuť, nechte je trávit čas s dětmi o samotě: odpoledne na hřišti, víkend či prázdninový týden na chalupě – to jsou chvíle, které prospějí vám všem. Děti tak objevují svět a nebojí se pustit máminy sukně. „Změní prostor, učí se reagovat jinak než doma, zkoušejí jiné hranice, možnosti,“ upřesňuje Lucie Mucalová. Prarodiče si nejen užijí s milovanými vnoučaty, ale cítí se potřební a užiteční, což je nesmírně důležité. A vy? Můžete se s partnerem věnovat jen sami sobě, být chvíli zase jen milenci, ne rodiči. To je jedna z nejdůležitějších věcí, která pomáhá ve vztahu udržet lásku, vášeň a jiskru.
Rodinné vztahy nejsou vždy ideální, ale i tak by se člověk měl snažit je udržovat. Nesnášíte jeho rodinu? Na tyhle 4 věci zapomeňte!