Pracovat při mateřské, nebo ne?

Personalisté si dělali zhruba před deseti lety výzkum mezi českými ženami, a zjistili, že se asi pětina žen vidí především jako matky, další pětina se chce věnovat hlavně práci a zbytek se přizpůsobí aktuální situaci. Ono také Češkám nic jiného nezbývá, míst ve školkách je málo a ty soukromé jsou pro většinu matek luxus.

Ani Ludmila z našeho duelu neměla na výběr: „Pokud bych si našla práci, tak by byla těžko placená tak, abych vydělala víc, než bych utratila za hlídání.“ Většina matek je tedy odkázána na volbu – buď zkusí štěstí v jeslích a plný úvazek, nebo je prostě čeká plná rodičovská a doufání ve štěstí, že jim dítě vezmou do školky.

Ale je i třetí volba: zkusit během rodičovské podnikat, prodávat, co kdo umí. Nemusí to být práce na 8 hodin denně, dokonce ani na 4 hodiny, navíc nemusíte nikam dojíždět, znovu ušetříte hodinu, dvě denně. Jak to vidí ty, které v této situaci právě jsou?

Máme tu čtyři maminky, dvě se starají o své děti na plný úvazek (Mirka Lebedová, dva kluci 4 a 2 roky, Ludmila, jejímuž synovi je přes 4 roky a dceři 2), další dvě při rodičovské podnikají: Monika Holíčková (synové 4 a 2 roky) prodává trička s autorskou grafikou, Darina Bitmanová (syn, 2 roky) má internetový obchod s dětskými botičkami. Obě se zúčastnily loňského ročníku Rozjezdů, soutěže pro začínající podnikatele, šité na míru právě i maminkám na rodičovské.

Všechnyčtyři vybrané maminky tráví většinu dne s dětmi, chůvy nevyužívají. Naučily se situaci zvládnout, znamená to ale šetřit chvilky a pečlivě plánovat čas. Výtvarnice Monika říká, že její děti určitě netráví před televizí víc času než jejich vrstevníci, ale tu dobu, kdy se na ni dívají, se ona pokouší využívat k práci. „Půlhodinová Kouzelná školka, Večerníček, někdy DVD s pohádkou, to je čas, kdy se rychle vrhám do práce a snažím se u vedlejšího stolu pracovat třeba na grafikách.“

Nejvíc práce stejně stihne po večerech. Televize ale pomáhá i maminkám na plný úvazek, přiznává Ludmila. „Využívám ji právě při urgentních záležitostech, anebo když jsem nemocná.“ Podnikající Darina má štěstí, že se syn zabaví sám, takže občasný telefonát nevadí. „Jen to někdy trvá déle, protože mu každou chvíli na něco odpovídám, odbíhám. Z mobilního telefonu vyřizuji e-maily i na hřišti nebo na procházce.“ Darina má štěstí i na babičky, obě bydlí nedaleko a pohlídají ochotně.

A teď ta nejpalčivější otázka: Myslíte, že se práce při rodičovské na dítěti nějak podepisuje? Monika je vlastně pořád s dětmi a pracuje jen, když spí nebo jsou s tatínkem na výletě. Že maminka pracuje, si prý ani nevšimnou. Darina si myslí, že pro syna je naopak přínosem, že s ním občas není. „Kdybych se dva roky starala jen o syna a neměla nic jiného na práci, byla bych znuděná a protivná, a to by na syna negativní vliv nejspíš mělo. Neumím si ale představit, že bych od 6měsíčního dítěte odešla do práce a celé dny ho někdo hlídal.“

Začínala totiž zlehka, postupně se obchodu dařilo lépe a lépe, teď už šije vlastní značku capáčků. První rok u dítěte by si nenechala vzít ani Ludmila. „Z druhé strany děti mají zhruba od druhého roku větší a větší potřebu kolektivu.“ Ani Mirka by si rodičovskou vzít nenechala. „Myslím, že každá životní etapa má svoje a já jsem ráda, že jsem mohla ten začátek rodičovství trávit se svými syny doma.“

Obě podnikající matky se shodují, že by se neobešly především bez podpory manžela. „Zařídil mi v domě dílnu, pomáhá mi s marketingem i finančně,“ vypočítává jeho zásluhy Darina. Monika si sice musí říci o hlídání dopředu, ale nestěžuje si. „Manželovi i lidem okolo se moje práce líbí. Myslím, že ale málokdo vidí tu práci, co je za tím. Spíš to berou tak, že si hraju.“ Ne všechny reakce jsou ale pozitivní, říká Darina. „V okolí se občas objeví názor, že bych měla být od rána do večera jen se synem a pracovat pak mohu celý život, ale není častý.“

To Ludmila stála mezi dvěma kulturami – dvěma mlýnskými kameny. Nejdřív musela zahraničním známým vysvětlovat, že zůstává s dítětem doma, od dvou let dítěte zase Čechům, že by už chtěla aspoň na chvilku do práce. „Mám pocit, že v Česku je velmi malá tolerance, a to i ohledně rodičovské dovolené. Jako by všichni museli mít dvě děti, a to po 2–3 letech, a být doma s každým alespoň do 3 let. Jakékoli vymykání se této normě je dost diskutované.“

Ludmila by už opravdu ráda šla do práce. Mirku zanedlouho čeká konec mateřské, a tak by při návratu do práce dala přednost částečnému úvazku. Darině končí rodičovská právě teď a je ráda, že se do zaměstnání vracet nemusí. „Neumím si představit, že bych teď od dvouletého dítěte každý den odcházela do práce, jsem ráda, že mi situace umožňuje i dál s ním trávit hodně času, a navíc dělat to, co mě baví.“ Pro Moniku je aktuálně stoprocentní úvazek dokonce nepředstavitelný. „Myslím, že skloubit dojíždění do práce na plný úvazek a děti, které musím do školky i školy vozit, protože v naší obci nejsou, bude velmi náročné.“

Maminka, která právě porodila své první dítě, si asi říká, o čem tu vůbec mluvíme. A většina matek jí opáčí, že za pár měsíců pochopí. „Řešíme tu štěstí, osobní pocit, kterému neporučíte," jak přiznává Ludmila. „Jsem šťastná, že mám dvě zdravé děti, a je krásné, když se třeba obejmou, to se člověk dobíjí pro náročné chvíle. Ale v podstatě mám pocit, že jsem ztratila identitu a funguju jen pro děti.“ Pokud nejste správný typ, několikaletý pobyt mimo společnost spíš protrpíte. Zkusíte tedy něco malého? Vezmete si příklad z Dariny? „Někdy jsem sice vyčerpaná, ale jsem určitě šťastná.“ Nebo z Moniky? „Líbí se mi, že můj život je pestrý, žiji pro děti, rodinu, ale je tam ještě to něco navíc, co dává mému životu další rozměr.“

Pokud se rozhodnete pro nějaké malé podnikání, třeba i pečení narozeninových dortů pro děti nebo šití oblečků na panenky, zkuste požádat o pomoc projekt Rozjezdy 2012. Zaregistruje svůj nápad a nejen, že můžete vyhrát peníze, investice a rady do začátků, ale můžete se poradit a seznámit s dalšími podnikajícími matkami.