Poznej svého kolegu aneb 5 typů nejotravnějších lidí

V životě potkáte spoustu lidí a ne všichni vám samozřejmě padnou do oka. Jsou totiž některé skutečně otravné typy, s nimiž je těžké vyjít. Když s nimi nemusíte mít nic společného, stačí se jim vyhýbat, ale co když je určitý styk s nimi nutný?

Někomu do řeči občas skočí asi každý, ale tohle jsou notoričtí skákači. V jejich blízkosti v podstatě nedokončíte větu. Je to o nervy a člověka to štve, každopádně na tyhle lidi platí jediné: Pořád dokola jim opakovat, že byste rádi svá slova dořekli. Obrňte se trpělivostí a notnou dávkou vět typu „promiň, rád bych to dořekl“, „nezlob se, ale nech mě domluvit“ a podobně.

Většinou to nemyslí zle, jen jsou energičtější a upovídanější, než je běžný průměr, a svůj zlozvyk si mnohdy ani neuvědomují. Když jim několikrát po sobě klidně řeknete, že vám skáčou do řeči, dojde jim to a minimálně se pokusí trochu brzdit.

Brouk pytlík. Všude byl, všechno zná a se vším si poradí. Narazit na takového multifunkčního experta, který se vyzná v pěstování růží, má recept na nejlepší povidlové buchty a nejspíš umí sestrojit i atomovou bombu, je nepříjemné. Nemůžete říct skoro nic, aniž by se vám nedostalo nějaké rady či ponaučení.

V tomto případě platí, že nejlepší obrana je ignorace. Tihle lidé totiž touží po obdivu a po slovech chvály, touží vidět váš vděčný výraz, když vám poradí, kam byste měli jet na dovolenou, jakou zubní pastou si čistit zuby a co dát dětem k večeři.

Pokud nic z toho nedostanou, půjdou to zkusit jinam. Takže rada zní – chladný výraz, žádné velké úsměvy, ani minimální projev zájmu, a uvidíte, za chvíli si najde jinou oběť.

Přijít do kontaktu s věčným negativistou, který vidí všechno černě, nic podle něj nemůže dopadnout dobře a nic proto nemá cenu, je nebezpečné. Blbá nálada je totiž strašlivě nakažlivá.

Takže pokud se chcete i po setkání s negativistou usmívat, omezte s ním hovor na minimum a vyhýbejte se vážnějším tématům. Žádné hovory o politice, o zdraví, o financích a podobně, prostě ani slovo o věcech, které i vám třeba občas dělají starosti.

A odzbrojte ho úsměvem! Těmhle lidem nesmíte přizvukovat, přistoupit na jejich hru, naopak jděte do protiútoku. Stěžuje si na deštivé počasí? S širokým úsměvem mu řekněte, jak je fajn, že prší, protože nemusíte zalévat zahradu. Tihle lidé jsou rádi naštvaní, takže věřte, že ve vaší usměvavé přítomnosti jim moc dobře nebude.

Kočičko, sluníčko, zlatíčko moje. Když takhle mluví matka na své malé dítě, je to v pořádku. Když si takhle říkají dva zamilovaní lidé, proč ne. Ale co když vám tak říká kolegyně?

Někdy stačí málo, prostě jen daného člověka poprosit, aby vám říkal jménem. I tohle je vlastně zlozvyk, na který většinou stačí jen upozornit. Ale někdy je potřeba se s tím bohužel smířit, někteří lidé jednoduše nepochopí, že jejich „milé“ chování může být někomu nepříjemné. Tady se tedy vyplatí být spíš nad věcí, koneckonců nějaké to sluníčko a květinka ještě nikoho nezabily.

Ať řeknete, co řeknete, bude vám vždycky oponovat. Že je tráva zelená? Kdepak, je zelenkavá a mírně nažloutlá. Že je dneska vedro? Omyl! Včera, to byl pařák, ale dneska? Vždyť je o půl stupně chladněji!

Tihle lidé mají neustálou potřebu ostatní opravovat, odporovat jim, nesouhlasit s nimi. Potřebují mít vždy a za všech okolností pravdu. Vypadají sebevědomě, ale pravda je taková, že je k takovému chování nutí spíš nízké sebevědomí. Potřebují si stále něco dokazovat, proto jdou tak často do opozice.

Jak na ně? Platí, že čím míň diskusí s takovým člověkem, tím líp. A nesnažte se bojovat, je to marné. Myslete si své a nechte je vypovídat.

Znáte někoho takového? A jaký postup funguje vám?