Postelový slovník: Jak s ním mluvit o sexu a co nikdy neříkat?

Asi každý z nás, kdo chce vědět, co partnera v posteli slovně zraňuje, očekává jistý seznam nelichotivých vět typu: „Nestojíš za nic“!, „S tebou je to hrůza, jsi neschopný a dávno mě nevzrušuješ!“, „Jako nechci ti nic říkat, ale už to není, co to bývalo. Nevydržíš to, co dřív, vlastně jsi absolutně mimo!“. Nic však není tak jednoznačné – slovní otrávené šípy se nedají specifikovat a smrsknout do pár řádků…

Co by tedy nemělo padnout ani ve vzteku? „Asi nelze říct konkrétní větu. Vše, co vede ke ztrátě důvěry, je velmi obtížně napravitelné, často definitivní. Lidé by se neměli vzájemně znejisťovat ve svých sexuálních rolích. Někdy ženy své partnery shazují, a to i pokud jde o sex. Mají snad pocit, že tím je vedou k větší mužnosti, ale opak je pravda,“ vysvětluje v knize Weissova navigace sexem psycholog Petr Weiss. A dodává, že čím více ženy zpochybňují mužskou roli, tím spíše své partnery definitivně kastrují. Slova tedy nejsou důležitá, záleží na podtextu i tónu.

Jestli nevíte, jak citlivé věci sdělit, aniž byste druhému ublížili, vždy máte možnost vyhledat prostředníka – třetí osobu, v tomto případě nejlépe sexuologa nebo psychologa. Začít však musíte hlavně u sebe.

I americké psychosexuální terapeutky Val Sampson a Julia Cole radí, aby se ideálně oba partneři domluvili na jednoduchém pravidle: používejte raději pozitivní než negativní poznámky. Říkejte raději „miluju, když se mě tady dotýkáš“, než „to ti mám už podesáté opakovat, abys na mne takhle nesahal“? Uchopte partnerovu ruku a ukažte mu, co a jak se vám líbí.

Udělejte to jemně a taktně, bez známky podráždění. Což je zrovna v tu chvíli, kdy vůči druhému pociťujete hněv, nesmírně složité. Když své emoce nezvládnete, vyklouzne z vašich úst něco jako: „Už tě mám plné zuby!“ Zásah.

Aby k něčemu takovému nedošlo a vy jste propast mezi vámi neudělali ještě větší, zkuste se řídit radami celosvětově známého manželského poradce Johna Gottmana, který zachránil už nejeden vztah.

Když něco chcete říct, postěžujte si, ale neobviňujte. Vyhněte se větám „je to všechno tvoje vina“ nebo „evidentně na to nemáš“. Prostě jen popište problém a svoje pocity.

Používejte věty začínající na „já“ místo „ty“. To je životně důležité. Když totiž lidé slyší „ty“ ještě před samotnou kritikou, mají pocit napadení a okamžitě se začínají bránit. Partner, který se pak vašimi slovy cítí raněn, vám s řešením nepomůže – a ještě se urazí. Výrok „víš, mám takový pocit, že tě sex se mnou nebaví“ zní rozhodně jinak než „ty si fakt úplně mimo, baví tě to vůbec?“.

Dál je nutné mluvit jasně. Podle Johna Gottmana mají hlavně ženy tendenci sklouzávat do těžko pochopitelných frází a šifer, o kterých si myslí, že je pánové pochopí.

V neposlední řadě je také dobré nenechávat věci na později. Jestliže nad partnerovým chováním skřípete zuby, ale nic neříkáte, děláte velkou chybu. Časem mu to stejně vytknete a je možné, že to bude bolestivější, než kdybyste to řekli hned. „Nenávidím tě!“ Ups a je to venku. Polykat hněv nejde donekonečna. A zlatá rada na závěr? Když už milenec udělá něco dobře, tak chválit a chválit!

A které věty zraňují právě vás?