Článek
Lidé trpící bleachorexií mají pocit, že nemají dost bílé zuby, a proto cítí potřebu je neustále různými způsoby vybělovat. Jedná se o stav mysli, který vychází z negativního vnímání sebe sama. „Takové chování není konstruktivní řešení nějaké konkrétní situace, ale člověk si v honbě za pomyslnou dokonalostí ubližuje. Příčinou bývá nízké sebevědomí a pokřivený sebeobraz,“ potvrzuje psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Hrouzková. Postižení se často uchylují k nadměrnému užívání domácích bělicích prostředků a tím si chrup spíš poškozují.
Kdo je k bleachorexii náchylný
Porucha se obvykle týká snaživých lidí, kteří se snaží napodobit celebrity a splnit požadavky, které podle nich současná společnost klade na fyzický vzhled. Podporuje to i reklama s nabídkou produktů, jež slibují snadné a levné vybělení.
Reklamám a „krásným“ fotkám na sociálních sítích často podlehnou lidé, kteří si nevěří a podvědomě hledají jednoduchý recept k dosažení vyrovnané psychiky. Vidina zářivého úsměvu se pak pro ně stává cílem, který jim má zaručit lepší vnímání sebe, větší společenský úspěch a třeba i pocit štěstí.
Proč nejsou bílé zuby opravdu bílé
Zářivě bílá prezentovaná jako ideální barva zubů ale rozhodně není přirozená. „Sklovina pokrývající korunky je běžně čirá a pouze odhaluje barvu zubní kosti, která je pro každého specifická a pohybuje se v rozmezí žluté, světle hnědé a jemně šedé barvy. Světlejší jsou mladé zuby, starší zuby časem tmavnou,“ vysvětluje zubařka Jana Karbusická, odborná garantka značky Splat.
Přirozený odstín zubů tedy ani vybělit nejde, zubař nebo dentální hygienista vás ale můžou zbavit zubního kamene i stop časté konzumace pochutin, jako je káva, červené víno, černý čaj nebo kouření na sklovině. A nepotřebují k tomu ani bělení, postačí takzvané pískování, při němž jsou zuby čištěny vodou s mikrokuličkami, které stříkají pod mírným tlakem ze speciálního přístroje. Pískování nebolí, je ke sklovině šetrné a neničí ji, přitom vrátí zubům přirozený lesk a hladkost.
Rizika domácího bělení
Lidem posedlým bílými zuby ovšem profesionální bělení a čištění u odborníků nestačí, pociťují nutkání pokračovat i doma. Jenže právě taková opatření bývají nejrizikovější: ustavičné používání bělicích, kyselých nebo abrazivních látek, jako je černé uhlí, jedlá soda, sůl, kyseliny či hrubé obrušující směsi, totiž může ublížit. Úsměv pak ani zdaleka není tak pěkný, jak by mohl být.
„Tyto látky mohou při nadužívání nebo nesprávné manipulaci poškodit sklovinu, což se s každým dalším použitím prohlubuje. Důsledky pak na sebe nenechávají dlouho čekat: patří mezi ně podráždění a zánět dásní, citlivost zubů, demineralizace skloviny, změny chuti nebo zvýšená kazivost zubů,“ varuje Jana Karbusická.
Jak se posedlost bílými zuby řeší
Bleachorexie je psychický problém, proto je vhodná konzultace s psychoterapeutem nebo psychologem. Cílem léčby je si uvědomit, že vybělené zuby jsou sice pěkné, ale rozhodně nezaručují životní štěstí ani pocit sebeúcty. A že bílý úsměv ošetřený odborníkem opravdu stačí, a dokonce je možné přijmout i přirozený odstín vlastních zubů a spokojeně s ním žít. Terapie tak pomůže zmírnit falešná očekávání ohledně výsledků opakovaných bělicích procedur.
Reklamní masáži ale mohou podlehnout i „normální“ lidé. „Dávejte si pozor na reklamy, produkty a nápravná opatření slibující skvělé a rychlé výsledky, protože nemusí být bezpečné,“ varuje zubní lékařka. Pamatujte, že kyseliny a abrazivní látky mohou poškodit sklovinu, proto byste měli zapomenout na babské rady a raději si pořádně čistit zuby a pravidelně chodit na prevenci i na dentální hygienu. A když se rozhodnete pro bělení, svěřte se vždy do rukou zubaře.