Porod napříč historií: Jak se rodilo před sto lety a dnes?

Moderní ženy stále více tíhnou k přirozenému porodu, pokud možno bez jakýchkoli zásahů lékařů. Jak tomu ale bylo v minulosti? Víte třeba, že císařský řez znamenal téměř vždy smrt matky?

Už několik tisíciletí před naším letopočtem byl Egypt v tomto ohledu dost nadčasový. Dochovaly se z těch dob zápisy, které dokumentují vysoké znalosti v oboru porodnictví i zdravotnictví obecně. (Ačkoli dnešní optikou se některé procedury zdají dost děsivé.)

Egypťanky rodily vkleče, což je dnes vnímáno jako nejvhodnější a nejpřirozenější porodní poloha pro matku i dítě. Už tehdy existovala ženská profese podobná současné porodní asistentce, tedy pomocnice při porodu (8 otázek, na které se těhotné stydí zeptat).

Ve středověku běžně vedly většinu porodů starší a staré ženy, které měly nejvíce zkušeností. Rodičky přiváděly děti na svět obvykle vsedě na speciálních porodních židlích, které měly opěrky pro nohy a mezi nimi díru, do které dítě „vypadlo“.

Porodní báby pomáhaly nastávajícím matkám, jak mají tlačit a dýchat, dávaly jim napít a otíraly je od potu. Tyto středověké duly pracovaly většinou jen za jídlo. V té době se ale ještě nepraktikovaly žádné zákroky podobné těm současným, jako například epiziotomie (nástřih hráze).

Ve 14. století se už ale ve výjimečných případech provádělo cosi, čemu dnes říkáme císařský řez. Přistupovalo se k němu ale až v momentě, kdy matka umírala, a to ve snaze zachránit alespoň dítě. Pokud naopak při porodu z nějakého důvodu nepřežilo dítě, ale matka ano, snažily se vyvolat porod všemi možnými jinými způsoby, například napařováním těla v bylinných koupelích. Lékaři se k porodům volali jen v nejvyšší nouzi.

Teď něco jen pro silné povahy. Mezi 17. a 19. stoletím existují záznamy o tom, že ženy, které před porodem nebo během něj zemřely, byly pochovány i s dosud stále žijícím dítětem v břiše. To pak přišlo hrůzným způsobem na svět až v pochované rakvi. Stávalo se ale i to, že se dítě stačilo dostat ven ještě před pohřbem a podařilo se ho zachránit. Jak je to možné? Přesný medicínský termín zní posmrtné fetální vyloučení, ke kterému může dojít 48 až 72 hodin po smrti matky. Mohou za to plyny, které se hromadí v těle mrtvoly a ty začnou vytlačovat plod z těla ven. Ale dosti morbidností, i bez toho to měly rodičky vždycky těžké.

Porodní báby provázely při porodech generace a generace matek. Teprve ve druhé polovině 19. století vznikl v Americe zákon, že přivádět děti na svět smí pouze vyškolený zdravotnický personál. V tomto období se začaly používat porodnické kleště, které představovaly nebezpečí jak pro matku, tak pro dítě, ale někdy to bez nich prostě nešlo.

Velkým problémem bylo nebezpečí infekce, a to nejen při samotném porodu, ale i v období šestinedělí. Nejčastější příčinou smrti matek byla takzvaná horečka omladnic, při které se ženám tvořily bolestivé abscesy a záněty a dostávaly otravu krve.

Příčinu odhalil maďarský lékař Ignác Semmelweis. Všiml si, že na jednom oddělení umírají ženy po porodech častěji, a zjišťoval proč. Objevil, že rodičkám asistovali medikové, kteří přicházeli na sály špinaví přímo z pitevny. Nařídil jim tedy mýt si ruce v roztoku chlorového vápna a situace se hned výrazně zlepšila.

Ve 20. století konečně přišel zlom – nově vznikající porodnice začaly matkám i dětem ve velkém zachraňovat životy. Rychlý rozvoj vědy, techniky, farmakologie i nového zdravotnického oboru, anesteziologie, zajistily ohromný posun kupředu. Porody přestaly být tak riskantní. Na druhou stranu – snaha lékařů mít kontrolu úplně nad vším způsobila, že se z procesu porodu stal jakýsi lékařský zákrok, od kterého byla samotná žena téměř oddělena.

A to ženám začalo vadit. Chtějí mít nad svým tělem, dítětem i samotným porodem větší možnost rozhodování a svobodné volby. Mnoho z nich se začalo vůči lékařům ohrazovat. Dnes si běžně píšou porodní plány, zakazují specialistům určité kroky a postupy jako například nástřih hráze nebo užití epidurální anestezie a podobně.

Ne všude je jim to však umožněno, a proto se často uchylují k domácím porodům s dulou nebo porodní asistentkou, a jsou zcela přesvědčené, že lékařskou péči nepotřebují. Jenže domácí porod sice může proběhnout zcela bez problémů, ale také nemusí. Lékařská pomoc je často jedinou možností, jak ženu či dítě zachránit před smrtí či doživotními zdravotními následky. Nicméně je dobře, že možnost volby, kde a jak bude rodit, je především na budoucí matce.

Čekáte-li miminko, jistě vás zajímá, jestli se správně vyvíjí. Víte, co všechno patří mezi vrozené vývojové vady?