Koupit štěně na prázdniny? Hloupost, nebo ne?

Pořídit si pejska, který vám bude vyhovovat - a vaše domácí a časové podmínky zase jemu - si vyžádá čas. Zvláště, když by měly pejska umět zvládat i děti a starat se o něj. „Rozhodně je špatně se rozhodovat jen podle toho, jací psi se vám nejvíc líbí. Podstatnější je zjistit si předem povahové vlastnosti. K dětem tedy menší rasu s kamarádskou, společenskou povahou," doporučuje chovatelka a kynoložka Zuzana Mrázková.

„Samozřejmě i každý pes je individualita, ale sklony například k agresivitě nebo "mrzoutství" jsou u některých plemen do značné míry vrozené," dodává chovatelka. Třeba to, že se některé druhy osvědčují jako dobří hlídači, je jistě dobré. Ale pokud k vám chodí hodně návštěv a děti si vodí domů kamarády, je dost nepříjemné, pokud pes není dostatečně vycvičený a na návštěvy útočí.

Podle Zuzany Mrázkové byste se neměli spoléhat jenom na encyklopedie a knížky, v nichž často mají autoři tendenci vyzdvihovat spíše jen dobré vlastnosti každého plemene. Stojí za to pokusit se oslovit a získat co nejvíce informací od někoho, kdo má s vámi preferovaným plemenem zkušenosti.

V okamžiku, kdy se rozhodnete pro konkrétní typ pejska, včas si zjistěte inzeráty nebo kontakt na někoho, od koho lze štěně získat. Pokud možno se s daným chovatelem spojte a navštivte ho ještě před odběrem štěňat. Budete si tak moci vybrat, poznat, zda je o fenu i štěňátka dobře pečováno. Shánět štěně na poslední chvíli se nemusí zdařit nebo uděláte z nouze nějakou ukvapenou chybu a pejsek pak nebude odpovídat vašim představám.

Jak bylo řečeno, začít se sžívat s novým rodinným přírůstkem v době, kdy máte prázdninové volno někde na chatě, má své výhody. Jednak ho nemusíte chodit venčit mezi jiné psy, kde mohou chytit nějakou nemoc - toto riziko trvá do tří měsíců, než má za sebou všechny očkování. A také loužičky a hovínka vadí méně na zahradě než doma v obýváku.

Ale: Pokud si pejsek zvykne na to, že je celý den ve vaší přítomnosti, může si po prázdninách a vašem návratu do práce a do školy těžko zvykat zůstávat doma sám. „Náš Ben byl celé léto v pohodě s námi na chalupě, ale potom v Praze, když byl sám, tak zpočátku vydržel celý den kňučet a štěkat, což sousedé i my špatně nesli. Kromě toho doma rozkousával věci, což přes léto už dělat přestal," líčí Benova panička Jitka. Rizika takových problémů potvrzuje i kynoložka Mrázková. „Někteří psi obtížně snášejí i samotnou změnu prostředí, natož změnu režimu. A pokud si včas nezvyknou být občas sami, buďto se začnou nudit, nebo mají strach, že je opustíte. Někdy vám pak nepřítomnost mají za zlé tak, že se vám v podstatě mstí tím, že se začnou doma počůrávat nebo ničit věci," říká.

Hned od počátku byste měli štěně začít zvykat na to, aby bylo alespoň nějakou dobu samo. I když je vám ho třeba líto, je to lepší, než aby se o to víc trápil později. Pokud ho takto vedete, rychle pochopí, že se vždy vrátíte.

Rovněž k čistotnosti ho veďte i tehdy, kdy tráví většinu dne venku. Čím dříve pochopí, že doma se loužičky nedělají, tím lépe pro vás i pro něj. Rovněž upozorněte děti, že seberoztomilejší pejsek není jen na hraní a mazlení a snažte se je zapojit do výchovy štěněte a vést k důslednosti. Jinak je - případně ani vás - nebude poslouchat. Už po prázdninách, pokud nemáte zahradu i doma a budete nuceni chodit výhradně na procházky, by měl přijít na zavolání, umět chodit na vodítku. Jinak se budete bát ho pustit, aby neutekl, takže mu procházky nebudou skýtat takovou potěchu, jak by měly. A na vodítku vás bude vláčet, nebo sám sebe „škrtit". Také by měl po zmíněných třech měsících být - jak jen to jde - v kontaktu s jinými psi, aby se jich nebál, případně se omezila jeho tendence se s nimi prát.

Takže už o prázdninách ho učte základním povelům, choďte s ním procházky, nebojte se pustit ho mezi psí kamarády - samozřejmě ne mezi psí agresory, ale těch je vůči štěňatům velmi málo.

Nezbývá než vám popřát hodně zábavy, radosti a „chovatelských" úspěchů, především krásné prázdniny - ať už s pejskem nebo bez něj!