Pomóóc, ve vaně je pavouk!

Fobii odborníci definují jako úzkostnou poruchu charakterizovanou chorobným, bezdůvodným strachem z určitých věcí nebo situací. Postižený si nesmyslnost svého strachu plně uvědomuje: pavouci, alespoň v našich zeměpisných šířkách, nikoho nepokoušou, havárií výtahů je podstatně méně než havárií aut a bomby na otevřených prostranstvích u nás naštěstí také ještě nevybuchují. Tohle všechno si můžete opakovat jako mantru stokrát dokola - a stejně při pohledu na osminohého snovače sítí zase zaječíte, sedm pater raději vyjdete po schodech i s těžkým nákupem a náměstí obejdete postranními uličkami. Fobie totiž s rozumem nemá nic společného.

Chcete příklad ze života? Mladý muž kdysi pozval tajně dívku svých snů domů. Žil v té době s rodiči a tak potichoučku a bez rozsvěcení vklouzli do jeho pokoje. Večer pokračoval podle obvyklého scénáře, zato ranní probuzení stálo za to. „Vzbudil mě strašlivý jekot," vzpomíná Richard i po dvaceti letech. Jeho milá stála na parapetu okna, tiskla se ke sklu a s vřískotem ukazovala na jeho největší pýchu - terária plná hadů. „Musel jsem se tehdy rozhodnout, zda mám raději své plazící se miláčky anebo ji. Vyhrála to ona a já nahradil hady akvarijními rybkami," směje se muž dnes.

Existuje mnoho různých druhů fobií a podle objektu, který vyvolává panickou hrůzu, dostaly i své názvy. Děs z pavouků se odborně nazývá arachnofobie, strach z uzavřených prostor klaustrofobie a strach z létání letadlem aerofobie. Počet typů fobií přesahuje číslo pět set a podle posledních výzkumů jimi celosvětově trpí až deset procent populace. S některými bezdůvodnými strachy lze prožít bez větších problémů celý život. Například s hady se v českých poměrech setkávat nemusíte, pokud v zoologické zahradě nevejdete omylem do speciálního pavilonu. Naopak třeba strach z létání nebo klaustrofobie vám mohou v běžném životě způsobit dost velké komplikace.

Například v posledně jmenovaných případech stojí za to uvažovat o léčbě. Vyhledejte odborníka, nejlépe psychologa nebo psychoterapeuta a svěřte se mu se svým trápením. Psycholog Petr Šmolka mluví dokonce i o možnosti takzvané expoziční terapie, tedy postupnému vystavování se tomu, co vás děsí, ovšem vědomě a se „záchranným pásem" při ruce.

Pokud trpíte agorafobií, pomůže vám v jejím překonání například doprovod někoho blízkého. Nejprve se ho můžete držet za ruku, postupně ale přidávejte odstup. Podobná léčba přivykáním může zabrat na většinu fobií, raději ji však nezkoušejte samy. Vždy potřebujete k ruce odborníka. Stejně důležitá je také podpora vašich nejbližších. Pokud jste až dosud před nimi své hrůzy tajily, je nejvyšší čas se jim svěřit. Třeba se s nimi svým strachům z pavouků nebo výtahů za čas budete jen smát.

Trpíte také některou z racionálně nevysvětlitelných fobií? Pojďme si o nich popovídat na naší adrese info@prozeny.