Pomoc, tchyně mi uplácí a rozmazluje děti!

Vychováváte své děti po svém, a rodina klape, jak má, ale když přijede babička, je rázem všechno jinak... Děti jsou jako utržené ze řetězu, dělají si, co je napadne, a když je napomenete, tchyně vaši výchovu nahlas zpochybňuje. O co jí vlastně jde?

Babičky to většinou myslí dobře – chtějí dítěti udělat radost. Žadonivé pohledy a věčné žebronění vašich ratolestí, které už ale na vás dávno neplatí, na babičku zaberou spolehlivě. A přetrhne se, jen aby se jim zavděčila. Nedělejte z toho hned tragédii; nezapomeňte, že prarodiče jsou většinou těmi jedinými lidmi, kteří vaše dítě budou vždy s láskou hýčkat a plnit mu, co mu na očích uvidí. Jsou už prostě takové. Své děti odpovědně vychovávaly, vnoučata rozmazlují, protože už si je zkrátka mohou jen užívat.

Prarodiče samozřejmě mají tendenci svá milovaná vnoučátka hýčkat, ale většinou dokážou rozlišit, co je pro ně dobré, a na co by si zvykat neměly. „Problém nastane ve chvíli, kdy tchyně začne své dárky používat jako lákadlo a způsob, jak děti uplatit. Může k tomu mít více důvodů – někdy se cítí ve srovnání s druhou babičkou méně oblíbená, jindy může vaše tchyně dokonce obdarovávat děti z toho důvodu, aby dokázala, že je lepší než vy!“ varuje psycholožka Alena Němcová.

Zatímco svou matku už máte perfektně prokouknutou a víte, co na ni platí, s druhou babičkou je to přece jenom těžší. Neměli bystese ale vyhýbat přímé konfrontaci, i když pro vás může být dost nepříjemná. Situaci zkusteřešit jak s tchyní, tak se samotnými dětmi. V prvním případě je důležité přijít na to, co stojí za jejím chováním. Pokud se vaše děti jen tak mimochodem zmíní o tom, že babička říkala, že je nemáte ráda nebo že druhá babička je zlá, dá se předpokládat, že tchyně skutečně žárlí a snaží se svá vnoučata získat tím nejnižším způsobem – očerňováním těch, které mají děti nejraději.

Rozhodně se jí nesnažte nic oplácet a nepomlouvejte ji před dětmi – stavíte je tak mezi dva mlýnské kameny a nutíte je, aby si vybraly mezi dvěma lidmi, které mají rády. „V klidu, bez přítomnosti dětí, si s tchyní vážně promluvte. Zeptejte se jí na rovinu, proč vás před dítětem shazuje, vysvětlete jí svá výchovná stanoviska a vyslechněte si i její argumenty,“ radí psycholožka Zuzana Lišková. Ne vždy se vše vyřeší hladce, v tomto případě byste ale neměli ustupovat.

„Pokud není možné dospět ke vzájemné dohodě a respektu, upozorněte tchyni na nebezpečí nejednotné výchovy a připravte ji i na krajní řešení – nesvěřování vnoučat do její péče. Tchyně by neměla nabýt dojmu, že jí vyhrožujete, ale měla by vědět, že pokud neudělá kompromis ona, nemůže čekat permanentní ústupky z vaší strany,“ doporučuje Zuzana Lišková.

Jde především o děti, a tak by neměly stát úplně mimo. Zákazy přijímání dárků a sladkostí od babičky nemají smysl. Pokud však vychováváte své děti správně a nerozmazlujete je vy sami, mnohdy to dopadne tak, že si dítě dárek (samozřejmě a rádo) vezme, ale jejich lásku si tím babička nekoupí. „Děti, které nejsou vychovávané konzumním stylem, preferují prarodiče na základě jiného klíče. Dávají přednost těm, u kterých se cítí dobře, ne těm, kteří jim koupí větší čokoládu. Jestliže se snažíte dětem vštípit tyto zásady, podle kterých se i sami chováte, nemusíte se obávat toho, že by je pěkné dárky přiměly k tomu, aby vás přestaly mít rády,“ ubezpečuje Zuzana Lišková a dodává: „Pokud máte strach, že tchyně bude chtít vaše děti uplácet věcmi, domluvte se na jednom striktním pravidle: velké dary prarodiče předem zkonzultují s vámi, ty drobné necháte na nich samotných.“

S tchyní je někdy opravdu těžké vyjít, ale snažte se udělat všechno pro to, abyste se domluvili. Hodnou „hlídací“ babičku totiž potřebují nejenom vaše děti, ale i vy. Vždyť kdo jiný by vám vaše malé raubíře v kteroukoli denní dobu, zadarmo, a hlavně s tak velkou láskou pohlídal?