Pomoc! Každý den mi volá zvrhlík a vzdychá

„Začalo to vzdycháním,“ vypráví Ivana, devětadvacetiletá podnikatelka z Prahy. „Vždycky, když jsem zvedla hovor ze skrytého čísla, chvíli se nikdo neozýval. Několikrát jsem se zeptala, kdo je to a proč volá. Ticho. A pak asi u čtvrtého nebo pátého hovoru vzdychání. Zavěsila jsem, co jiného?“ Bylo po všem, myslíte si? Zdaleka ne! Anonym si pokoj nedal, ba naopak začal zacházet ještě dál.

„Pokaždé, když okolo čtvrté odpolední zvonil mobil, tušila jsem, co bude následovat. Trapné ticho a vzdychání vystřídal tichý hlas, který mi začal vyprávět, co by se mnou při sexu dělal, kam si zrovna sahá jeho ruka, a jak se mu to všechno hrozně líbí. I přes opakované upozornění, že na tohle nejsem zvědavá a že vše ohlásím policii, hovory neustaly. Po dvou měsících jsem si musela změnit číslo, s čímž jsem měla spojené další náklady kvůli firemním vizitkám a inzerci. Ničeho ale nelituji, žádného úchyla poslouchat nehodlám,“ zaujímá rozhodné stanovisko Ivana, která se stala obětí tak zvané skatofilie. Co je to?

Druh fetišismu, při kterém se volající anonym ukájí při hovoru. Buď nic neříká, nebo vzdychá, takže je evidentní, že masturbuje (muži toho ale svým penisem dokážou mnohem víc (viz Co muži dělají s přirozením a ženy to nesnáší), či vypráví historky s erotickým obsahem, což už spadá do další fetišistické kategorie: pornolalomanie. V obou případech je zjevné, že záměrem je mimo jiné i to, aby se přijímající hovoru dostal do rozpaků. Jak na takového anonyma vyzrát?

„Být ženou, tak s takovým mužem vůbec nezačnu konverzovat, ale ihned zavěsím telefon. Pokud se situace bude opakovat, určitě si volající najde jinou oběť,“ vysvětluje sexuolog Luděk Daneš. I on ale přiznává, že v některých případech je nutné změnit si telefonní číslo. To ale není řešení pro všechny. Co má říkat třeba takový zdravotnický personál? „Podobný problém mívají občas i sestřičky na našem pracovišti. Volající ale většinou jen mlčí a funí do telefonu. Je velmi pravděpodobné, že si při tom dělá dobře,“ popisuje lékař situaci ze sexuologické a psychiatrické ordinace, čímž nahrává otázce, zda se takových individuí obávat.

„Většina těchto zvrhlíků nebude pro okolí nebezpečná, ale určitě mezi nimi bude i pár sadistů, kterým dělá dobře, že ženu vystraší nebo poníží. Pak nezbývá než věřit, že jim k ukojení bude stačit telefonování,“ uzavírá Luděk Daneš.

Bohužel, univerzální recept, jak se takového telefonního erotomana zbavit, neexistuje, i když naše další čtenářka Brigita stejnou situaci vyřešila po svém. Její rada? Být duchapřítomná a mít po ruce chlapa!

„Poprvé bylo ticho, pak někdo zavěsil,“ začíná svoje vyprávění Brigita. „Když se to druhý den opakovalo, řekla jsem to příteli a domluvila se s ním na dalším postupu. Bylo mi totiž jasné, že na druhém konci drátu sedí nějaký podivín, protože jsem slyšela slabé vzdychání. Proto když se tenhle kdosi ozval potřetí, zvedla jsem telefon a úplně vážným hlasem prohlásila, jak jsem ráda, že zase volá a že se o svoji radost chci podělit s někým dalším, který by ho rád poznal blíž,“ popisuje postup krok za krokem Brigita.

„Telefon si do ruky vzal přítel a s naprosto kamennou tváří začal popisovat, jak by bylo fajn, kdybychom mohli dotyčného přivázat k židli, zavázat mu oči, použít na něj bič a latexové rukavice. Přítel pak řekl, že chce, aby si na něj mohl pořádně sáhnout,“ směje se pracovnice realitní kanceláře. Jak to dopadlo? „Najednou ten někdo zavěsil a už se neozval, je to asi sedm, osm měsíců. Nejlepší terapie je prostě ta šoková,“ domnívá se Brigita. Tak hlavně když to zabralo! Ale kdo ví, možná by se ujala i nějaká trapná hláška: Tohle jsou nejtrapnější výroky po sexu!.

Už vám někdy volal nějaký erotoman? A jak jste s ním zatočily?