Polyamorii nechápu, kdyby mi kluk řekl, že byl s jinou, utrhnu mu hlavu, říká Hana Vagnerová

Když se řekne Hana Vagnerová (39), ihned si vybavím Denisku ze seriálu Lajna (2017–21) a její hlášku: „Já nevím, jestli jsem na život v Havířově připravená.“ (Na což jí Luboš Hrouzek odvětí: „Nikdo není připravenej na život v Havířově.“)

Samozřejmě má za sebou desítky dalších rolí ve filmech i seriálech a uspěla nejen u nás, ale i za hranicemi. Příští rok jí bude čtyřicet a přiznám se, že jsem během rozhovoru na jejím obličeji nenápadně hledala nějakou vrásku. Marně. Nejenže žádnou nemá, ale ještě si „ve svém věku“ může dovolit crop top. Povídaly jsme si o novém filmu Hranice lásky a také o tom, jak se z ní stala blondýnka…

Jak se máte? Co vám dělá radost? 

Děkuju, musím říct, a klepu na dřevo, že se mám výborně. Dokončili jsme film Hranice lásky, ve kterém nejen hraju, ale také jsem se podílela na psaní scénáře. Bude mít premiéru ve Varech, což mi dělá obrovskou radost. Scénář jsme psali sedm let, natáčelo se během nejtužší pandemie, bylo to opravdu hodně intenzivní.

A těším se na natáčení filmu Za vším hledej ženu, který režíruje Miloslav Šmídmajer, zrovna se chystám na čtenou zkoušku. A daří se mi v osobním životě, jsem šťastná.

Působíte pohodově a vyrovnaně, patří k vám široký úsměv. A upřímně mluvíte o tom, že jako náctiletá modelka jste trpěla mentální anorexií. Co vy a sebeláska, sebepřijetí?

Nejdřív musím uvést na pravou míru, že nejsem vždy dobře naladěná, umím být i smutná, umím se rozzuřit, kamarádi by mohli vyprávět. A podle mě je to hrozně důležité, dovolit si všechny emoce, dovolit si nebýt vždy v pohodě, říct, že se vám někam nechce nebo nechcete něco dělat.

Na té sebelásce pracuju a určitě budu pracovat celý život, ale v současné době se mi daří najít balanc.

Oba vaši rodiče jsou programátoři, vy máte na talent na matematiku a spolu s DAMU jste chvíli studovala i ekonomii. Nakonec zvítězilo herectví. Využijete někdy, že jste dobrá na čísla?

Měla jsem dost složitou pubertu, vedle školy jsem se věnovala i modelingu, objevila se mi anorexie a celkově jsem se hledala. Matematika a fyzika byly taková jistota, tam všechno funguje podle pravidel a každý den stejně, to bylo uklidňující.

Nikdy jsem ale nelitovala, že jsem se rozhodla pro herectví, i když třeba nebylo vždycky dost práce. A jestli mi matematické nadání pomáhá? Spíš naopak, v herectví je ta promyšlenost na škodu, pozná se, když je scéna a postava do detailu jen promyšlená, ale zároveň nedokážete svoji představu pustit a nechat se vést intuicí v daném momentu.

Kterou roli považujete ve své kariéře za zlomovou?

To byla určitě Tereza Hodačová v Expozituře. Naprosto zásadní role, navíc seriál podle skutečné události, do kterého Nova investovala spoustu peněz a to i do propagace, takže mě tenkrát lidi začali poznávat. A také mi od té doby neustále nabízí role policistek a já vždycky říkám, že je to krásné a vážím si toho. Zároveň cítím potřebu se z té škatulky vymanit a zahrát i něco jiného…

A pak Lajna, to je fenomén. Navíc pro úplně jiné diváky. Takže já přijdu do baru plného mladých lidí a všichni citují hlášky z Lajny. Si říkám, no tak já hrála v Shakespearovi a všichni znají Lajnu.

Denisku jsem milovala, ona byla skvělá. Já totiž miluju takový ten humor, co je hodně. Ve stylu, že někdo čtyřikrát uklouzne po slupce od banánu a ještě spadne do kanálu. Režisér Vláďa Skórka chtěl Denisku umírněnou a já řvala Víc! Navíc jsem nechtěla, aby to byla prvoplánově zlá zlatokopka, která jde jen po penězích, tam by za chvíli nebylo co hrát. Takže ano, byla to prostitutka a šla po penězích, ale toho Luboška měla upřímně ráda. Když ji někdo naštval, tekla krev, ale uměla se prát za dobrou věc.

A je role, o které stále sníte, co byste si ráda zahrála?

Já pořád sním o tom, že někdo napíše české Sedmilhářky. Ten seriál naprosto miluju. Ty ženské postavy jsou naprosto dokonale napsané, já bych hrála kteroukoli z nich. Nejraději asi tu Nicole Kidman. Když to nikdo nenapíše, tak si to asi zkusím napsat sama.

Natáčíte pět a více filmů ročně. Jak se daří takto náročný pracovní život skloubit s tím soukromým?

Práce herce není pro každého, je to náročné právě i v tom, jak nakládáte s časem. Dva měsíce natáčíte film a nemáte čas na nic moc jiného, pak máte třeba měsíc volno nebo volněji. A já přiznávám, že jsem bývala workoholik, dokonce jsem omdlela na place, pro natáčení bych umřela.

Teď jsem se naučila víc ten balanc, umím odmítat. I díky pandemii jsem si uvědomila, jak jsou osobní vztahy křehké a vzácné, a radši budu s blízkými a natočím o seriál méně. Moc jsem si užila, že jsem měla půl roku volněji, i když můj agent z toho tak nadšený není.

Patříte k herečkám, které se prosadily i za hranicemi. Nejdřív v USA a nyní v Itálii. Jaké úspěchy máte za sebou?

Jak jsme mluvily o té sebelásce, tak teď přiznávám, že jsem hrozně pyšná. V létě bude mít premiéru film Fanga, jedeme do Los Angeles a bude to velké. Natáčelo se na Islandu, nemá to nic společného s Českou republikou a já hraju druhou hlavní roli. Neuvěřitelný!

A radost mi dělalo i natáčení seriálu All Wrong s Mikem Covinem a Kylem Marvinem, což jsou kluci, kteří točili třeba s Tomem Hanksem a v Cannes vyhráli jednu z hlavních cen, jsou to megahvězdy.

Prý byste si dovedla představit, že část roku budete žít v Itálii. Co českého vám chybí, když jste za hranicemi, a co naopak italského nebo amerického vám schází, když jste v Česku?

V zahraničí mi samozřejmě nejvíc chybí rodina a kamarádi. Tady jsem doma, tady jsem se narodila, vím, co a jak funguje. My si velmi málo uvědomujeme, jak si žijeme dobře, jak je tu bezpečno, jakou máme lékařskou péči, umíme si spíš stěžovat.

Ale v zahraničí je mi hrozně blízká radost ze života. Tady přijdete s nápadem a každý vám vysvětlí, proč to nemá šanci fungovat a proč do toho nejít.

Kromě práce herečky jste i scenáristka – podílela jste se na scénáři k filmu Hranice lásky. Hlavním tématem je polyamorie. Jak vy vnímáte vztahy, kde si partneři otevřeně řeknou, že mohou mít i vztahy o bokem?

Můžu říct, že po dotočení filmu a v mém vztahu, který nyní prožívám, si polyamorii absolutně nedovedu představit. Kdyby mi můj kluk řekl, že byl s jinou holkou, tak jdu a utrhnu jí hlavu.

První verze scénáře, kterou jsme napsali, byla velmi černobílá, až odsuzující. Věděli jsme ale, že by nefungovala. A čím víc jsme mluvili s polyamoristy i lidmi tradičními, kteří to spíše odsuzují, pronikali jsme do tématu a dokázali jsme pochopit obě strany.

Přiznávám, že jsem měla během hraní chvílemi sevřený žaludek. Ta role se mi dostala pod kůži a i díky tomu jsem pochopila, že pro mě to opravdu není.

Všichni napjatě čekali, až ukážete svého nového partnera. Prozraďte ale, co vás na mužích přitahuje.

Důležitá je pro mě inteligence a smysl pro humor. Humor, to je základ! Ale důležitý je i šarm. A hrozně sexy, čím dál víc, je pro mě schopnost mluvit o věcech, řešit krize, nenechat vztah být a pracovat na něm. Můj partner je z půlky Francouz a z půlky Španěl. Já mluvím česky, anglicky, italsky a španělština je můj čtvrtý jazyk, pro něj druhý. Takže je zajímavé, že spolu nemluvíme svým hlavním jazykem. Ale funguje to moc hezky.

Ve filmu Matky jste hrála matku influencerku, která se svými sledujícími sdílí i porod v přímém přenose. Co vy a sociální sítě?

Je to rozhodně věc, o které hodně přemýšlím, a stále si nejsem jistá, jaký mám na sociální sítě názor. Je to určitě fenomén, v zahraničí ještě víc. Tam počet followerů a lajků rozhoduje i o tom, zda roli dostanete, nebo ne. U nás jsme stále trochu negativní, skeptičtí.

Mám díky sítím kontakt s kamarády po celém světě, na druhou stranu o nich vím všechno a někdy se mi stane, že si najednou ani nezavoláme na kafe, protože máme pocit, že víme, co ten druhý dělá.

Příští rok vám bude 40, vnímáte to jako milník? Budete bilancovat? 

Pro mě byl velký milník ve třiceti, to jsem opravdu hodně řešila a bilancovala. Ale tím, že jsem v posledních letech hodně cestovala a plnila si pracovní i osobní sny, tak to tolik neprožívám.

Zjistila jsem, že ve světě to řeší mnohem méně, tam věk není tak důležitý, nikdo se vás na něj nezeptá. A když vidím v Americe lidi, kterým je 65 a mají energie na rozdávání, tak si říkám, že nejdůležitější je žít podle toho, jak je to blízké vám, a ne podle toho, co od vás čekají ostatní. Takže v mém případě asi nepůjdu tou cestou mít v šedesáti chatičku za Prahou a popíjet pivo, ale spíš tou méně konvenční.

Známe vás jako brunetku a zrzku a nyní jste blondýnka. Jak ke změně došlo a jak se jako blondýnka cítíte?

To byla vlastně náhoda. Měla jsem covid, nebylo mi potom dobře. S kamarády se nám během lockdownu podařilo odjet na delší dobu na Kanáry. Takovou dovolenou jsem nikdy nezažila a moje vlasy evidentně taky ne, totálně na slunci zblonďatěly. A mně se to hrozně líbilo, rozhodla jsem se si to nechat.

V Lajně mi řekli, že se to k Denisce hodí. A v té době přišla nabídka stát se tváří barev na vlasy Color Naturals od Garnier, která mě neuvěřitelně potěšila. A i tam jsme se shodli, že budu blond tváří. Cítím se v té barvě skvěle, oni o mě báječně pečují, takže ty vlasy i skvěle vypadají.

A rozhodně to ovlivňuje i mě samotnou. Blond vlasy se staly symbolem té doby, kdy jsem si v pandemii ujasnila hodnoty, uvědomila si, co je důležité, a našla vnitřní klid. V zrzavé jsem byla taková bojovná, teď jsem víc vyrovnaná a cítím se velmi žensky.

Jak o svou blond hřívu pečujete?

Všechny produkty, co od Garnier mám, jsou skvělé. A nedám dopustit na produkty péče o vlasy Garnier Hair Food, ty úplně miluju.

Chcete si užít legraci a Hanu Vagnerovou? Pusťte si legendární komediální seriál Lajna!