Článek
Závislost si psychicky slabší jedinec může vypěstovat prakticky na čemkoli – na cigaretách, na alkoholu, na práci, na jídle, a dokonce i na cvičení. Poslední jmenovaná věc je i případ čtyřicetileté Erin. Jezdí na kole nebo běhá venku i na trenažéru. Kvůli cvičení ruší plány a schůzky, v nejhorší fázi onemocnění jím strávila klidně osm hodin každý den. Jakmile se chvíli nehýbala, upadala Erin do deprese a zažívala abstinenční příznaky.
„Mou závislost spustila traumatická vzpomínka z dětství, kterou jedna žena nedávno znovu oživila. Když běžím, je to jako bych utíkala od všeho ve svém životě,“ svěřila se Erin.
Když pohyb škodí
Pro závislost na cvičení je typické, že mu člověk přizpůsobuje celý svůj život. „Nutkavě dodržuje tréninkový plán, který si stanovil, a když ho nemůže realizovat, přichází neklid, úzkost a pocity viny. Takový člověk se hýbe, i když je nemocný nebo zraněný,“ popisuje psycholožka Doc. PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D.
Nadměrná aktivita už se začala projevovat i na Erinině zdraví. Trpí její svaly, má nebezpečně vysoký krevní tlak, zvětšené srdce a je dehydratovaná. Zdravotní problémy a nátlak ze strany okolí ji naštěstí donutily svůj problém řešit. Objevila se s ním v televizním pořadu The Doctors, kde se jí snaží pomoc tým odborníků.
Hrozí to i vám?!
Terapeutka Mgr. Tereza Černohousová z poradny Psycholog pro duši upozorňuje, že je normální, když si tělo o pohyb samo říká, protože si na něj zvyklo, ale má to své meze. Sklon k závislosti má podle ní bohužel většina sportujících.
„Zdravý stav je takový, že člověk sportuje pro radost z pohybu a pocitu vlastní síly, ale jen tak, aby mu to bylo příjemné. Nevytváří neměnné rutiny ve stylu každé pondělí dělám tohle a každé úterý tohle a nic s ním nedělá, když vynechá. Nejčastěji vychází z momentálního impulsu a neřeší minuty, kilometry ani kalorie. Má se rád takový, jaký je, a cvičení je pro něj pouze zpříjemněním života. Takto vnitřně vyrovnaný jedinec se ovšem v dnešní západní společnosti nehledá snadno,“ vysvětluje terapeutka.
Čtyřicetiletá Erin je již v péči odborníků, kteří jí mají pomoci se závislosti na pohybu zbavitFoto: The Doctors/Youtube.com
Za tři měsíce intenzivní spolupráce s týmem psychologů a dalších odborníků udělala Erin velký pokrok, i když má k úplnému vyléčení ještě daleko. Pár kilo přibrala, spí šest hodin denně a čas strávený běháním či jízdou na kole se jí podařilo snížit na tři hodiny.
Všeho s mírou
To, zda náhodou nemáte sklony k závislosti na cvičení, můžete zjistit například tak, že si představíte, že budete nějaký čas bez cvičení a budete vykonávat jen přirozený pohyb, kterým je chůze. Udělalo se vám až fyzicky nevolno? Potom byste měli svůj vztah k pohybu, respektive k sobě, přehodnotit.
Pohyb může být pro člověka drogou z různých důvodů, které souvisejí s lidskou psychikou. Pro někoho je to způsob, kterým ventiluje své úzkosti a deprese, někdo tím zabíjí samotu, někdo se honí za dokonalou postavou a má hrozný strach i z gramu navíc.
„Pro závislé nebo pro lidi, které mají na závislost náběh, určitě není dobré ze dne na den přestat cvičit a rozbořit si celý svůj režim. Tedy pokud je ten jejich režim již neohrožuje na životě. Jen málo lidí si dokáže poradit samo, proto doporučuji vyhledat někoho, kdo má skutečně zdravý vztah sám k sobě, k jídlu a pohybu. Pokud zároveň neprožívají úzkosti nebo jiné potíže, nemusí to být nutně hned psycholog nebo terapeut. Je dobré inspirovat se u lidí, kteří působí spokojeně, hýbou se, ale nedělá jim problém vybočit z rutiny. Může to být klidně i dobrý kamarád nebo rozumný trenér,“ radí Tereza Černohousová.
Setkali jste se někdy se závislostí na cvičení?
