Zahradě nyní poděkujete tím, že jí pečlivě připravíte na další sezonu a dopřejete odpočinek

Ani s podzimem práce na zahradě nekončí. Vzduch je svěže studený a provoněný tlejícím listím. Vůně půdy je těžší než na jaře. Motyčku, kterou jste celé léto okopávali záhony, můžete na chvíli uklidit. Místo toho přijdou na řadu rýče a hrábě. Zemi je třeba poděkovat za zeleninové dary, vrátit jí živiny a dopřát odpočinek, který si zaslouží. Jen tak totiž probudíte zahradu na jaře v plné kondici.

Rytí záhonů má své důvody a pravidla. Rytím se půda obdělává, provzdušňuje, zarývají se do ní nové živiny (například hnůj nebo posekaná tráva). To je důležité především v případě jílovité půdy. Pravidelné podzimní rytí také omezuje výskyt škůdců v záhonech – například slimáci (správně řečeno plzáci španělští) kladou svá vajíčka právě do země.

Setkat se ale můžete i s názorem, že rytí půdě zase tolik neprospívá, protože narušuje půdní rovnováhu a vyváženost půdních organismů. Podobné názory k nám pronikají například z Francie.

„Už zhruba 15 let se vyvíjí takzvaná zjednodušená technika kultivace půdy. To znamená bez rytí. Tenhle způsob nechápe půdu jako mechanický držák na rostliny, ale jako živý organismus. Při rytí ale organismus zabíjíte. Samozřejmě, rytím také zlikvidujete plevel nebo škůdce, před nimiž musíte půdu chránit jinak. Využívá se například falešné setí a vláčení. Je to ale komplexní a komplikovanější přístup,“ vysvětluje francouzský zemědělec a sýrař Mickaël Bernon žijící v Česku.

Když se rozhodnete záhony nerýt, je třeba zbavit je plevele. Práci vám usnadní například rycí vidle.

Záhony je vhodné opatřit buď zeleným hnojením (na to už je v průběhu podzimu pozdě), nebo jim dopřát pořádnou vrstvu mulče, například posekané trávy nebo kompostu. Vrstva by měla být vysoká zhruba pět centimetrů. Tento způsob mulčování přiláká žížaly, které půdu provzdušní. Zahradničení bez rytí obstojí především u lehčí půdy, u jílovité a těžké zeminy se bez rýče pravděpodobně neobjedete.

Pokud zůstanete u tradičního obhospodařování záhonů, tedy budete rýt, připravte si k ruce chlévský hnůj nebo poslední posekanou trávu, které do záhonů zaryjete. Pozor si dejte na přehnojení záhonů – zelenina potom neprospívá dobře, spíš živoří, než roste.

Už na podzim byste proto měli vědět, na jaké místo budete vysévat zeleninu libující si v dobře pohnojené půdě a kam přijdou plodiny, které tolik živin nepotřebují. Obecně platí, že na metr čtvereční záhonu stačí jeden až dva kilogramy hnoje. Hnojením dopřáváte zemi dusík, fosfor a draslík.

Podobné živiny dostává půda i v případě, když se v ní rozkládají rostlinné zbytky. Do záhonů proto můžete zarýt i zdravé části zeleninových zbytků, listí, rozdrcené větvičky nebo šlahouny.

Rytí záhonů je skvělý tělocvik. Protáhnete si celé tělo na čerstvém vzduchu. Předpokladem úspěchu je kvalitní rýč. Levné plechové rýče můžete snadno zlomit.

Ještě před samotným rytím z půdy odstraňte zbytky po sklizni a plevel. Nejlépe se ryje v době, kdy půda není příliš vyschlá ani mokrá. Pokud se rozhodnete zarýt do země živiny (hnůj, posekaná tráva, listí a podobně), nejdříve hnojivo nebo kompost rozhoďte po záhonu a poté ryjte v řádcích.

Při rytí si chraňte bederní páteř. Nabranou zeminu nikdy netahejte zády.

Otočenou zeminu můžete rozbít rýčem na menší hroudy. Zhruba týden nechte zryté záhony odpočinout. Poté vezměte hrábě, půdu načechrejte a uhlaďte. Nakonec můžete ještě přidat slabou vrstvu kompostované zeminy a jemně ji hráběmi zapracovat do půdy.

Přes zimu se hnůj, tráva, listí nebo kompost, které jste do země zaryli, rozloží a živiny se vstřebají do půdy. Na jaře půdu jen rozhrábnete a zasejete.

I když ji vysejete teď v září, na téhle zelenině „last minute“ si pochutnáte ještě letos na podzim.