Hlavní obsah

Podvody s obchody

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Každý půlrok zas a znovu. Tam, kde jsem v regále spolehlivě našla prosecco, trůní toaletní papír. Fajn, teď už vím, že extra dry nemusí být jenom bublinky. Ale jako poděkování za akutní zákrok bych zubařce přece jen raději přinesla lahev než třívrstvý jemně parfémovaný. Anebo čokoládové bonbóny. Kam je ale přestěhovali?

Článek

V uličce s cukrovinkami vždycky přivírám oči, když jí projíždím. Teď se nemusím namáhat. Bobkový list ve mně žádné vášně ani touhu hřešit nevyvolává. Leda by ho nadrobili do Studentské pečetě. Jo, skořice, to už je jiná. Od ní totiž není nikdy daleko k jablečnému štrůdlu. Kde jsou ale rozinky? Na místě sušeného ovoce se teď roztahuje regál označený Jídlo budoucnosti a superfood. Tažený štrůdl mojí mámy je taky superfood, protože chutná fakt super. Ale budoucnost v naší rodině nemá, dřív, než ho stihneme pocukrovat, zmizí z plechu. Popojedu s košíkem dál, protože i kocour by večer rád něco pozřel. Jenže tam, kde bývaly granule a stelivo, vyskládali sóju a cereálie. Ale jo, to docela sedí.

Čokoládu jsem neobjevila. Neberu to osobně, za vděk vezmu i raw tyčinkou složenou ze tří ingrediencí. Jasně, skořápky, pecky a slupky. Jenže když slupky, tak jedině z okurky. A pěkně na čelo, protože nic tak ženě nepřidělá vrásy jako starost, co uvaří k večeři. Ideální by byla lovecká, co si ulovíš, to máš. Ale lovte v neznámém revíru. Tady se na mě vždycky smály vepřové plátky, teď je vystřídaly plátky papírové. Fakt ještě dneska někdo kupuje denní tisk? Nekupuje. A to je problém, protože pak nemám do čeho loupat brambory. Brambory! Přesunu se k bedýnkám se zeleninou, ta kupodivu zůstala na svém místě. I když zrovna brambory vypadají, že každou chvíli odpochodují. Otázka je, zda to vezmou spořádaně přes pokladnu, nebo rovnou protečou skrz podlahu do garáží. Čekat na rozuzlení nebudu, čas kvačí, měla bych taky. U kasy propadnu panice. Lentilky, tužkové baterie a žvýkačky. Z toho večeři nevykouzlím. Zaplať Budha za asijské bistro na rohu. Na vařené nudli utáhnu manžela spolehlivě. A radši dvojitou porci, aby neměl sílu zvednout se z gauče a odkráčet někam, kde jsou věci na svém místě. Protože co si budeme povídat – stěhování nepostihuje jenom konzervy v sámošce. Ony totiž ani moje líčka, bok či hrudí už dávno nejsou tam, co vždycky bývaly.

O dalších radostech i starostech života po padesátce si přečtěte ve fejetonech Lucie Šilhové

Související témata:

Načítám