Podvádí vás, zesměšňuje a vy se i tak bojíte, že odejde. Víte, co je to cyklus klesající sebeúcty?

Kamarádka se vás na to ptá pořád dokola: „Jak s tím hulvátem vůbec můžeš žít?“ „Jednoduše,“ odpovídáte. „Mám ho ráda a nechci zůstat sama“. Je vám jedno, že zase zpronevěřil vaše společné úspory, přišla jste mu na další nevěru a doma nehne ani prstem (od toho má vás). Tenhle chlap, byť má nějaké „drobné mouchy“ , je prostě jen a jen váš. Vždyť umí být i milý a pozorný! Zatímco přítelkyně si klepe na čelo a snaží se vám otevřít oči, vy jste neústupná.

Americká psycholožka, konzultantka vztahů, osobní růstová poradkyně a duchovní učitelka Barbara De Angelis říká, že v těchto případech dovolujete, aby se k vám partner choval tak, jak byste rozhodně nechtěla, aby se nějaký muž choval k vaší dceři. Žijete ve strachu z kritiky nebo nesouhlasu svého protějšku a spokojujete se s mnohem menším množstvím lásky a péče, než jaké si zasluhujete. Tím vzniká jev, který tato odbornice pojmenovala jako „cyklus klesající sebeúcty“. Na jakém principu funguje?

Muži dovolíte úplně všechno. Nadává před dětmi, odmítá vás utěšit, když máte nervy na dranc, zavrhuje jakoukoli prosbu o upřímný rozhovor, chová se arogantně, necitlivě a hrubiánsky. Vy se sama sebe nezastanete, v důsledku toho se cítíte bídně, jste v depresi a vaše sebevědomí a sebeúcta klesá. Při každém dalším špatném chování muže máte čím dál méně odvahy se mu postavit, čímž se celý cyklus opakuje. Aspoň takhle to Barbara De Angelis popisuje ve své knize Tajemství mužů, která by každá žena měla znát (Columbus, 2009). Řešení se přitom nabízí ve čtyřech krocích.

Objímáte a líbáte muže, který křičí, je agresivní a povídá nepěkné věci, navíc se mu ještě omluvíte za to, že byl „vámi donucený“ (!) se rozčílit. Jaké si z toho on vezme ponaučení? Že ať udělá, co udělá, má nad vámi neomezenou moc. Příště místo toho projevte své zraněné city, svěřte se mu s tím, co prožíváte a počkejte si na to, jak se k dané situaci vyjádří. Měl by pochopit, co svým jednáním způsobuje a omluvit se za něj. Dané téma, o které se tak přete, proberte ještě jednou, tentokrát racionálněji a opatrněji, abyste se v budoucnu něčemu takovému vyhnuli.

Tužka a papír vám napoví, jak se vzdáváte své moci ve prospěch mužů a vztahu. Sepište seznam. Obětováváte své sny, přání i volný čas – aby partner měl pohodlí. Máte obavy z hádek a konfrontací, proto radši nic neříkáte nahlas. Vyhýbáte se tomu, aby manžel žárlil, proto se do práce neupravujete a nebavíte se s jinými muži. Co z toho jste vy? Pokud nevíte, co na papír napsat, zeptejte se rodinných příslušníků a kamarádek, kteří znají vás i partnera. A seznam jim rovnou ukažte – na důkaz toho, že toužíte po změně.

Ta pravá a nefalšovaná kamarádka. Jak se pozná?

Položte si otázku, jak by váš vztah k sobě samé vypadal, kdyby byl ideální. Jak by se změnily vaše kroky? Vytvořte pravidla zdravého chování a sepište druhý seznam, ve kterém si určíte, na čem chcete zapracovat. (V případě sebemenších pochybností nebo dilemat se neváhejte obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta.) Seznam může vypadat třeba takhle: „Své negativní pocity budu vyjadřovat ihned, zachovám si důstojnost, nebudu se chovat jako puťka domácí a už nikdy si nenechám fyzicky ublížit! A pokud se tak stane, nebudu věřit, že to bylo naposledy.“ (Seznam často pročítejte.)

Malé papírky v kabelce, afirmace v diáři na každý den, motivační citáty a kréda. Obklopte se posilujícími mantrami a neustále si připomínejte svoje kvality. Počítá se i to, že jste báječná kuchařka a máte husté, dlouhé vlasy! A pokud se vám to nedaří, opravdu si o tom povídejte, s kamarádkou či s terapeutem. Postupem času, se zesilujícím sebevědomím, získáte sama pro sebe druhou šanci – možnost svobodné volby, zda v dosavadním vztahu zůstat, nebo partnera, kterého v této fázi již můžete vidět v trochu jiném světle, poslat k šípku. Tak ať se rozhodnete správně.

Největší stereotypy o mužích: Opravdu myslí jen na to a jsou necitliví?