Podlahové topení: Nohy v teple!

Mnohé zájemce o podlahové topení odradí to, že jde o topení elektrické, a to každoročně zdražuje. Ale to není pravda. Na trhu je totiž několik typů a elektřinu k tomuto způsobu vytápění vůbec nepotřebujeme.

Podlahové topení se dělí na dva základní typy: nejrozšířenější a nejznámější jsou elektrické topné rohože. Ale v některých případech je mnohem lepší teplovodní topení. To funguje prakticky stejně jako obyčejný radiátor. V podlaze jsou ukryté trubky, kterými proudí teplá voda. Tu lze ohřívat prakticky čímkoli - plynem, elektřinou, ale třeba i úspornějším tepelným čerpadlem nebo jinými alternativními zdroji.

Tento systém je náročnější na instalaci, proto je dobré na něj myslet už při stavbě. Navíc je třeba počítat s tím, že se u něj zvýší podlaha minimálně o deset centimetrů.

Teplé podlahy se nemusíme vzdávat ani tehdy, když už v bytě či domě bydlíme a nechceme ho nákladně rekonstruovat.

K tomu slouží právě elektrické podlahové topení, které lze dále dělit. Akumulační je na ústupu, protože se podobně jako akumulační kamna těžko reguluje. A tak v domácnostech převládají topné kabely či rohože, ať už klasické nebo tenkovrstvé. Zvlášť ty druhé jsou ideální tehdy, když si chceme teplou podlahu dopřát už do hotového bytu. Pokládají se přímo na stávající dlažbu či beton a překrývají další krytinou. Podlaha nenaroste o více než dva centimetry. Není proto nutné nic bourat, měnit dveře nebo provádět další stavební úpravy.

A proč se elektrické kabely prodávají jak samostatně, tak připevněné na rohoži? Je to hlavně kvůli jednoduchosti a rychlosti pokládky.

Samostatné kabely jsou vhodné do členitých místností, když se například v koupelně "vyhýbáme" vaně, sprchovému kutu či toaletě. Naopak když dáváme topení třeba do chodby, která má tvar pravidelného obdélníku, je lepší rohož. Položení bude jednoduché a rychlé. Ovšem také dražší. Zatímco kabely přijdou zhruba na 600 korun za metr čtvereční, u rohoží je cena zhruba o polovinu vyšší.

Kdo si už začíná dělat kalkulaci podlahového topení třeba v koupelně, musí k částce za rohože připočítat cenu za regulační jednotku. Ty nejjednodušší, kterými topení jen spouštíme a vypínáme, přijdou zhruba na tisícikorunu. Ovšem koupit si můžeme i dokonalejší a několikrát dražší, kde si třeba nastavíme různý režim pro všední dny i víkendy.

Ať už se rozhodneme pro jakýkoli způsob podlahového topení, vždy je důležité zvolit správný výkon. Zatímco radiátory se dají rozpálit tak, že na nich neudržíme ruku, v tomto případě to nelze, protože po podlaze musíme také chodit. Její teplota by měla být v obytných místnostech maximálně 29 stupňů Celsia, v koupelnách a chodbách se může vyšplhat až na 33 stupňů.

Taková podlaha potom může pozitivně působit i na naše zdraví. Jak potvrzují lékaři, chozením po teplé ploše se můžeme vyvarovat takovým onemocněním, jako jsou záněty horních cest dýchacích nebo angína. A není pravda, že by podlahové topení způsobovalo křečové žíly či jiné obtíže.

Mnohé jistě napadne, proč volit podlahové topení, když prakticky stejného výsledku dosáhneme položením koberce. Není to ale tak. Podlahové topení má několik výhod: v krytině se neudržuje prach. Navíc při vytápění místnosti radiátorem teplo cirkuluje, čímž zároveň víří prach. U podlahových systémů teplo stoupá od podlahy ke stropu, a proto se v místnosti tolik nepráší.

Navíc je nám stejně teplo, i když vzduch v místnosti má o dva až tři stupně méně než u radiátorů. Elektrické topení tak nemusí vyjít draho, ale naopak můžeme ušetřit deset až patnáct procent!

Tedy, proč nemít nohy v teple?!