Podlahové topení a dřevěná krytina? Jde to!

Možná jste slyšeli, že když vybíráte do domácnosti krytinu nad podlahové topení, nejlepší je zvolit dlažbu, protože jí teplo nejlépe projde. Ano, z pohledu tepelného odporu se s podlahovým topením opravdu nejvíce „přátelí“ keramická dlažba, dřevěná podlaha méně. Ani ta však už není výjimkou, jen je třeba dávat pozor na více faktorů.

Přestože u nás neexistuje norma, která by to stanovila, odborníci uvádějí: dřevěná krytina vhodná pro kombinaci s podlahovým topením nemá překračovat hodnotu tepelného odporu R = 0,16 m2K/W. Jak si to laicky přeložit?

Nejproblematičtější je masiv, lidově řečeno jeden kus dřeva. „U masivních dřevěných podlah je podstatný i formát – čím silnější materiál, tím vyšší tepelný odpor a s tím související zvyšující se náklady na vytápění. A čím větší délka/šířka prken, tím více podlaha ,pracuje´. Pokud tedy trváte na podlahovém topení a současně i podlaze z masivu, pak si pořiďte co nejmenší formát, například klasické parkety o délce asi 400–500 mm, šíři 50–70 mm nebo průmyslovou mozaiku. U velkých formátů – například masivní prkna o délce obvykle od 1200 mm a šíři od 100 mm – na 99 procent dojde ke vzniku spár mezi jednotlivými lamelami,“ uvádí Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl Parket Profi. Taková podlaha je velmi brzy zničená.

Proto jsou vhodnější vícevrstvé dřevěné krytiny (za nejlepší se považují dvouvrstvé), přičemž jejich nižší výška, například 7 mm, slibuje výhodnější hodnoty tepelného odporu než vyšší lamely.

Dřevěné krytiny mají rády stabilní relativní vzdušnou vlhkost, může se pohybovat od 40 do 60 procent, což se dá považovat za běžný standard.

Roli hraje také samotný typ dřeviny, například buk, jasan, javor, kanadský javor nebo třeba jatoba jsou náchylnější na výkyvy teplot i vlhkosti, a někteří výrobci je k umístění na podlahové vytápění nepovolují nebo minimálně nedoporučují. „Hlavním důvodem je jejich ,pracování´při změnách teplot a vlhkosti, což následně přináší především vznik spár mezi jednotlivými lamelami,“ uvádí odborník. Podstatná je rovněž povrchová úprava. Například u podlah s olejovaným povrchem musíte olej pravidelně obnovovat, optimálně před začátkem topné sezony a po jejím skončení; jinak hrozí vysychání dřevěné podlahy.

Lépe si stojí teplovodní podlahové topení, které podle odborníka povolují snad všichni výrobci či prodejci. Jenže co kdyby praskly trubky? „Problém nekompatibility dřeva a vody bych viděl asi jako druhotný. Hlavní problém spočívá v tom, že trubky jsou zalité betonem. A pokud prasknou, nepřijdete ,jen´ o krytinu, ale musíte vykopat a následně zrenovovat celý podklad, tedy cementovou mazaninu nebo anhydrit. Dnes však výrobci teplovodních trubek udávají jejich životnost i více než 50 let,“ říká Milan Mrkáček.

A co podlahové topení elektrické? Existuje několik typů:

Jak sami vidíte – i dřevěná krytina si může rozumět s podlahovým topením, ovšem musíte si skutečně dobře vybrat. V tomto případě platí, že se bez podrobné konzultace s odborníkem, a třeba i dvěma, neobejdete.