Článek
Jste dítě nebo stará žena a někdo vám sexuálně ublíží? Pak máte velikou šanci, že vám společnost uvěří, přizná vám status oběti a bude s vámi soucítit. Musíte ovšem splnit mnoho dalších „požadavků“. Bez toho to bude těžší, ne-li nemožné. A také dost záleží na tom, zda násilník působí jako „opravdový pachatel“. Představy, co by oběť a násilník měli „splňovat“, jsou v nás hluboce zakořeněné a ovlivňují nejen veřejnost a média, ale také policii a soudy.
Proč potřebujeme dokonalou oběť?
Proto si moderátorky podcastu MDŽ Lenka Kabrhelová a Veronika Lehovcová Suchá pozvaly do studia psycholožku Natálii Schwab Figusch, která se jako terapeutka zaměřuje na práci s traumatizovanými klienty, a advokátku Adélu Hořejší – ta strávila dlouhé měsíce se ženami, jež svědčily v kauze Feri. A řeč byla o jednom velice zajímavém (a škodlivém) úkazu: Proč společnost hledá dokonalou oběť?
Dostatečně čistá oběť a strašně zlý pachatel
Pokud se v médiích objeví nějaký případ sexualizovaného násilí, vždy se v některých reakcích a komentářích odrazí jeden velmi dobře popsaný jev – mýtus ideální, dokonalé, perfektní, čisté oběti. Jedná se o fenomén, který v 80. letech minulého století podrobně popsal norský sociolog Nils Christie.
Byli jste napadeni? Aby vám byl někdo vůbec ochotný věřit (Vymyslela si to! Přehání!), případně aby váš zážitek nebyl zpochybňován a vina nebyla přenášena na vás (Může si za to sama. Říkala si o to. Neměla tam chodit. Provokovala.), pak musíte být uznáni jako důvěryhodná, tedy „správná“ oběť. Roli přitom hraje vaše pohlaví, věk, povolání, koníčky, sociální postavení a původ, vztah s pachatelem, chování před činem, během něho i po něm… V tom všem musí oběť odpovídat určitým obecně sdíleným představám a musí být veskrze „kladná a nevinná“. „A nemůže se někde poflakovat a pít na baru, to nejde,“ dodává příklad Adéla Hořejší.
Ale to nestačí. Hodně také záleží na pachateli: měl by to být muž, velký, zlý, silný a neznámý… A důležitá je i situace a vztah mezi násilníkem a obětí: to vše musí být „pro publikum“ zcela přehledné a nekomplikované. Protože právě jen s takto „dokonalou obětí“ lze plně soucítit.
Muži jako nepopulární oběti
„Obětí se může stát každý… Takže ideální oběť neexistuje, to je jako ideální těleso ve fyzice,“ říká psycholožka. A třebaže se terčem sexuálního násilí stávají většinou ženy a pachateli bývají muži, rozhodně to neznamená, že se pánů zneužívání a znásilnění netýká. Jenže společenský konstrukt ideální oběti zasahuje krutě i je.
Natália Schwab Figusch vysvětluje, že lidé jako napadené čekají především děti, velmi mladé a pak také staré ženy, ale třeba muži ve středním věku, kteří mají sexuální traumata například z války, jsou jako oběti zcela „nepopulární“. „To pro nás v podstatě vůbec nejsou žádné oběti,“ popisuje všeobecný postoj. A pravděpodobně ze stejných důvodů bývá těžké přijmout skutečnost, že i muži se stávají oběťmi domácího násilí.
Koho uslyšíte v tomto dílu podcastu MDŽ? Zleva: advokátka Adéla Hořejší, moderátorky Lenka Kabrhelová a Veronika Lehovcová Suchá a psycholožka Natália Schwab FiguschFoto: Seznam Zprávy
Co se v podcastu MDŽ dozvíte?
- Jak si společnost konkrétně představuje perfektní oběť a jak se to projevuje?
- Proč to ani ideální oběť nemá jednoduché? Jsou na ni kladeny zcela protichůdné požadavky.
- Odkud se bere všeobecná představa, že by traumatizovaní lidé měli být nějací „modeloví občané“, a proč společnost na této představě stále trvá?
- Existují případy falešného obvinění ze znásilnění, kolik jich je a dokáže je policie odhalit?
- Proč není vyšetřování znásilnění pouhé „tvrzení proti tvrzení“, jak si právní laici často představují, a proč jim podobná situace (jeden na jednoho) nevadí třeba u prověřování vydírání?
- Opravdu se ženy, které ohlásí sexuální násilí, chtějí zviditelnit a získat slávu?
- Víte, že znásilnění je u nás jediný trestný čin, jehož definice je stále postavena na chování oběti, tedy ne na jednání násilníka? „V definici znásilnění jsou internalizované předsudky, které se týkají oběti, zejména předsudek, že si za to oběť může sama, že se měla bránit,“ vysvětluje Adéla Hořejší.
MDŽ, to je zkratka pro Mezinárodní den žen. A jmenuje se tak i nový podcast Seznam Zpráv, kterým provází moderátorka a autorka Lenka Kabrhelová spolu s šéfeditorkou Seznam Zpráv Veronikou Lehovcovou Suchou. Dává slovo především ženám. A co se skrývá pod třemi písmeny v názvu? Podle autorek to může být třeba Máme Dost Žen? Moc Dobré Ženy! Moc Drží ženy či Mezi Dobrými Ženami.
- MDŽ vychází v rámci podcastu 5:59. Poslouchejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts a v dalších podcastových aplikacích.
