Diskriminace v českém sportu? Ženský fotbal je jako červený hadr na býka. Ženy nemají peníze ani šatny

Třebaže ženy tvoří polovinu lidstva, podmínky, jaké mají v profesionálním či vrcholovém sportu, se s muži většinou nedají srovnávat. Proto si moderátorky podcastu MDŽ Lenka Kabrhelová a Veronika Lehovcová Suchá pozvaly do studia dvě expertky – jsou jimi sportovní moderátorka a komentátorka ČT Barbora Černošková a Markéta Vochoska Haindlová, advokátka v oblasti sportovního práva, předsedkyně České asociace fotbalových hráčů a zakladatelka asociace českých žen ve sportu Czech Women in Sport.

V západní a severní Evropě jsou ženský fotbal i hokej velice populární, ale u nás stále převládá pocit, že se jedná o klučičí sporty. „Ženský fotbal je jako červený hadr na býka,“ říká dokonce Veronika Lehovcová Suchá. „Když vidím internetové diskuze, tak tam je to, jako by někdo vstoupil na území, kam už se nesmí, je to taková svého druhu no-go zóna.“

Sportovní prostředí vždy patřilo především mužům. A u nás je to tak dodnes – například právě ve zmiňované kopané. „Ženy nemají profesionální smlouvy, trénují odpoledne po práci a po škole a o víkendech hrají. Ale tlak na výkon i očekávání jsou úplně stejné jako u mužů. A když slyšíme komentáře, že ten ženský fotbal není tak zajímavý, rychlý, dynamický, silový, tak to s tím samozřejmě souvisí,“ říká Markéta Vochoska Haindlová a uvádí další příklad současné praxe. Nedávno se účastnila vyjednávání nových profesionálních smluv pro fotbalisty a po konečných úpravách bylo jasně řečeno, že nic z dohodnutého se samozřejmě netýká žen. „Tak to je vnímání mužského světa: Mužům dáme minimální mzdu, a ženám ji nedáme?“ ptá se advokátka.

A problém není jen v penězích a možnostech trénovat. Pár českých klubů sice už má pro ženy profesionální podmínky, ale někde nedostanou fotbalistky k dispozici ani šatny a před zápasem se převlékají třeba na záchodě.

„Jsem moc ráda, že i muži se začínají zabývat tím, jestli to není špatně, že vysíláme ženského fotbalu málo. Protože je to škoda, když někde o tu českou vlaječku přijdete kvůli tomu, že jste zaslepení,“ říká Barbora Černošková. Ale nejde jen o fanoušky. Například českým fotbalistkám se zatím nedaří najít silného partnera či sponzora – a důvod je jediný: nejsou ani zdaleka tolik vidět jako jejich mužští kolegové.

Zkušenost však opakovaně ukazuje, že když ženský sport dostane mediální podporu, objeví se třeba v televizi, tak diváci přijdou, dokážou najít kvality a začnou fandit. „Pokud chce klub přilákat fanoušky, musí se tomu věnovat, nicméně to jde a diváky skutečně přilákat lze,“ vysvětluje Blanka Pěničková, asistentka trenéra u A týmu žen v pražské Slavii. A když přijdou diváci, objeví se časem i sponzoři.

K tomu, aby se ženský sport prosadil jako rovnocenný, je podle Barbory Černoškové nutná změna myšlení nás všech. A také potřebujeme muže: „Když budou víc slyšet hlasy mužů, kteří se nebojí dát prostor ženskému sportu, tak se může všechno změnit velice rychle. Když se toho najednou chopí chlap, tak to má pro okolí úplně jinou váhu.“