Hlavní obsah

Pochvala za silikony

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Mám ráda muže. A muži mají rádi mě. Alespoň někteří. Ten můj to opakuje tak často, že tomu snad i sám věří. Také přátelé mě většinou rádi vidí. Někdy ale taky muže štvu. A vlastně se jim vůbec nedivím.

Článek

Svého muže pravidelně vytáčím tím, že špatně ukládám nože, nezhasínám v předsíni a na procházce nechám Matyldu dlouze očuchávat pesemesky. Pes potřebuje přísnost, viď, Matyldo, poučí nás obě. Matylda zavrtí ocáskem, vyskočí páníčkovi na klín, sebere mu šunku a pustí mu na kalhoty chlupy na další dva psy. Páníček ji podrbe za uchem a já jdu zapnout pračku. Aha, přísnost.

Své přátele zase štvu tím, když je plamenně přesvědčuji, že feminismus není porucha ženské osobnosti, nýbrž přirozená reakce na fakt, že ženy sice můžou vše, leč pod bedlivým dohledem mužů. Dokonce i panelová diskuze k mezinárodnímu dni ženského orgasmu proběhla minulý týden v mužské režii. (Promiňte, pánové. Ale jde to i bez vás.) Člověk by řekl, že vynechají aspoň ženské časopisy, protože diety a rtěnky jsou pod jejich rozlišovací schopnost, jak mě uzemnil kamarád, když jsem mu strkala pod nos rozhovor s celosvětově uznávanou vědkyní, jenž mi v takových „dietách a rtěnkách” nedávno vyšel. Nevynechají. Během posledních dvaceti let jsem vedla několik ženských magazínů. A vždycky stál nade mnou muž. A vždycky věděl lépe než já, co ženy opravdu zajímá. A na co se chtějí koukat. Jeden mi dokonce radil, ať fotky nakupuji z databáze erotických snímků, protože tam vyjdou levněji. Možná bych i našla záběr, kde má dáma stehna u sebe, ale jak by se mužům líbilo, kdyby motoristický magazín ilustrovaly dětské kresby autíček? Ty taky vyjdou levněji.

Jiný šéf mi vysvětlil, že žena s velikostí 42 je tlustá, a jestli ještě někdy najmu na focení plavek takovou obludu, přijdu o místo. Tak jsme příště nafotili modelku velikosti 34 s dokonale ušitými silikony a dostala jsem pochvalu, jak pěkně časopis vedu. To, že mě sprdly čtenářky, šéfa nezajímalo. Názor žen je totiž pro tyto tak zvané velké hochy něco jako okrajový žánr kultury. Někde tady existuje. Ale zajímá se o něj jen pár fajnšmekrů. No bodejť. Kdo by taky chtěl diskutovat s ženami. Když nepochopíme něco tak triviálního, jako je správné pořadí nožů ve špalku, jak bychom mohly pobrat ty opravdu velké a důležité myšlenky?

Ať si o tom myslíte, co chcete, velké a důležité myšlenky na Proženách vydává Luci Šilhová každé pondělí. Přečtěte si i starší fejetony v její sekci Očima padesátky

Načítám