Článek
Bylo by hloupé si myslet, že vztahy krachují jen kvůli velkým a zásadním problémům. Že se lidé rozcházejí jen kvůli nevěře, divokým hádkám a neshodám, fyzickému násilí, nebo třeba kvůli alkoholu.
Rozchodem (jak na něj) totiž končí i vztahy, které se navenek tváří jako dokonalé partnerství. Mnohdy totiž lidé nečekaně zjistí, že vedle svého protějšku jen přežívají, že už není jejich spřízněná duše, ale jen jakýsi spolubydlící. Že váš vztah je jako dobře namazaný stroj a každá součástka ví, co má dělat (máte skvěle rozdělené povinnosti související s vaší společnou domácností, skvěle se dělíte o výchovu a péči o vaše děti, vyděláváte peníze, které investujete do vašeho společného majetku…), ale každý „šroubek“ si vlastně jede po své vlastní ose. Nežijete spolu, ale jen vedle sebe.
Krize přichází šokově
Je to vlastně mnohem nebezpečnější, než když se hádáte jako koně, denně máte neshody a vzduchem u vás létají talíře. Tak aspoň víte, že je něco špatně, že se něco děje a možná to spěje k rozchodu. A můžete (pokud o to stojíte) o vztah zabojovat.
Ale tahle plíživá nenápadná krize, pomalé skomírání vaší lásky je mnohem horší. Žijete totiž v nevědomosti a proberete se až ve chvíli, kdy už může být na záchranu pozdě. „Pro páry to pak bývá velmi často šok. Mnohdy jeden z páru vůbec nechápe, proč nastala krize, vždyť všechno fungovalo. Z praxe vím, že minimálně pro jednoho je pak tahle realita opravdu strašlivé překvapení,“ říká koučka a lektorka v oblasti mezilidských vztahů Lucie Mucalová.
Plíživá krize minimálně jednoho z páru vždy šokujeFoto: Dmytro Zinkevych, Shutterstock.com
Jak se to stane?
Jak je ale možné, že vám vztah skomírá před očima, a vy si toho vůbec nevšimnete? Podle odborníků je zde řada příčin.
- Lásku přijímáte automaticky - Prostě jste si zvykli, že máte svůj protějšek, rodinu, a všechno jde tak hladce. „Lidé se často přestanou o svůj vztah starat, lásku berou automaticky. O to, čím jste si tak jistí, ale často přicházíte,“ varuje Lucie Mucalová. Láska rozhodně není samozřejmost, je to něco, na čem je potřeba stále pracovat. Rozvíjet ji a vážit si jí.
- Nápor každodennosti - „Pod návalem každodenních událostí a povinností často lidé nevidí, že se jako pár vytrácí. Je vše okolo, jen ne oni dva. Jsou spolu, ale vlastně spolu nejsou, nemají na sebe čas nebo energii,“ popisuje Lucie Mucalová. A tak fungují, dělají to nejnutnější, plní si všechny povinnosti, ale do sebe vzájemně již neinvestují.
- Nic spolu - S předešlým bodem pak souvisí fakt, že vlastně přestanete dělat věci spolu. To, co vás dřív spojovalo, co vás bavilo, na to není čas. „Pod tíhou povinností a každodennosti začnou lidé zanedbávat společné zájmy. Tím ztrácí společná témata pro debaty, nemají třeba ani společné přátele, vztah pomalu vyhasíná, partneři se odcizují a jediné, co společně řeší, jsou problémy či povinnosti,“ vysvětluje vztahová koučka a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.
- Stereotyp - Zajeté postupy a rutina nejsou v určité míře na škodu, dodávají nám pocit bezpečí a jistoty. Ale všeho moc škodí. A jakmile se rutina změní v nudný stereotyp, je zle. „Je potřeba tu každodennost alespoň čas od času něčím okořenit, o lásku se musí pečovat, jinak zahyne. Sama se dlouhodobě neudrží,“ varuje Lucie Mucalová.
Společné zájmy a trocha milostných experimentů, to je lék proti odcizeníFoto: gpointstudio, Shutterstock.com
Základ je prevence
Samozřejmě ideální je, když se vůbec do téhle plíživé krize nedostanete. Proto myslete vždy na jedno (a nezáleží, zda spolu jste pár měsíců, nebo řadu let) – vy dva jste priorita, od vás dvou a vaší spokojenosti se odvíjí vše ostatní. „Nenechte si vzít společné chvíle, vždy mějte nějakou stmelovací propojku, která baví vás oba,“ radí Lucie Mucalová. Je jedno, zda to jsou pravidelné návštěvy divadla, nebo sledování seriálů z pohodlí vašeho gauče. Jestli jsou to romantické večeře v luxusních restauracích, nebo grilovačky se sousedy. Jednoduše se neustále zásobujte společnými zážitky a prožitky, věcmi, z kterých se můžete společně radovat a následně z nich čerpat. „Pokud si na sebe partneři umí najít čas, věnují se společným aktivitám, mají tak témata pro debaty a k odcizení nedochází,“ tvrdí Lenka Černá.
A mluvte spolu o svých pocitech, o tom, jak vám ve vztahu je. „Spousta vztahů krachuje, protože jeden či oba se necítili naplněni, ale mlčeli. A z toho mlčení se pak zrodila těžká krize,“ upřesňuje Lucie Mucalová.
Když už se to stalo
A co když už je na prevenci pozdě? Pamatujte, že ztraceno není nikdy nic. „Já svým klientům vždycky říkám, že když oběma vztah stojí za to, opravit jde všechno. Jen je potřeba počítat s tím, že nepůjde o sprint, ale spíš o maraton. Klima ve vztahu se nezmění ze dne na den,“ říká Lenka Černá.
Podle ní je ale vlastně opravování takovýchto vyžitých vztahů mnohdy snazší než třeba vztahů, které zatížila nevěra. Rozdmýchat vyhaslý oheň jde lépe než odpouštět zradu a budovat ztracenou důvěru.
Mnohdy stačí zvládnout klidnou debatu o tom, co komu ve vztahu schází, co by se mu líbilo a podobně. A pak najít společné zájmy, znovu se přes zážitky propojit, jednoduše něco spolu dělat. „Také doporučuji zaměřit se na sexualitu, která dokáže vztahový oheň také dost rozfoukat. Začněte trochu experimentovat, udělejte si na sebe víc času,“ radí Lenka Černá.
Prožili jste něco takového?
