Článek
Počítejte raději s kompromisy, protože ne všechny vychytávky se můžou uplatnit zrovna u vás. A když se vyvarujete této základní chyby, na co si ještě dát pozor?
1. Nepodceňujte plánování
Ne všude se dají změnit rozvody vody a odpad, pak se doporučené řazení základních zón – skladování, mytí + příprava a vaření – musí poupravit. Nic to nemění na faktu, že si máte nechat navrhnout veškerou výbavu kuchyně předem, abyste se vyhnuli dodatečným úpravám. Které budou buď drahé, nebo nemožné.
Kování a pojezdy šuplíků a skříněk vybírejte s rozmyslem. Kdybyste v budoucnu chtěli změnu, musel by se daný kus nábytku vyjmout, rozebrat, instalovat nové kování a vrátit zpět. Což by asi stálo více, než když skříňku/šuplík nahradíte novým, s novým kováním.
2. Pozor na staré zvyky
Je to už pár let, kdy se u kuchyní ve tvaru L nebo U dával do rohu dřez či varná plocha, teď se od toho ustupuje. „Běžná pracovní deska z laminátu má v rohu tři spoje, zprava, zleva a za spotřebičem nebo dřezem. Každý spoj představuje místo, kde se více drží voda a nečistoty. A nad touto varnou deskou musí být rohová digestoř, která patří k nejdražším,“ uvádí Jiří Schindler ze společnosti Rust design.
Dříve se u takto tvarovaných linek mnohdy volily rohové skříňky na koso (zkosené pod úhlem 45 stupňů) s jedněmi dvířky; dovnitř se dal použít jen otočný karusel. Nebo rohové skříňky vypadající jako ukrojené písmeno L, jež mají dvoje dvířka. Mezi nimi vždy bude mezera, pronikání nečistot je zaručené. Dnes se doporučuje volit skříňku klasického obdélníkového tvaru, která končí u stěny (nebo je poslední v řadě), vybavenou výsuvným systémem. Kolmo na ni se instaluje další skříňka či hluboké zásuvky.
3. Ach, ty centimetry!
Existuje mnoho doporučení, co a v jaké výšce, šířce či vzdálenosti by mělo být, ale vždy je to třeba vyzkoušet. Včetně výšky pracovní plochy. „Tady často nastává problém se zkoušením linky v showroomech, kdy má dáma podpatky. Základní linka o výšce 86 cm vyhovuje většině majitelů kuchyně, u lidí nad přibližně 180 cm výšky už je lepší uvažovat o pracovní ploše ve výšce 91 cm,“ upozorňuje architekt Petr Kaluža ze společnosti Oresi. Také není nutné mít celou pracovní plochu v jedné výšce; kde je varné centrum, tam ji lze snížit, v místě dřezu naopak zvýšit.
4. Vestavné jsou praktičtější
Při výměně staré linky za novou se většinou řeší nové spotřebiče. Místo sporáku je lepší varná deska, zabudovaná do pracovní plochy. „Lidé se někdy bojí instalovat lednici vedle trub s tím, že trouba v provozu je zahřátá, což by prý mohlo ovlivňovat teplotu v chladničce. Je to mýtus. Spotřebiče jsou dobře odizolované, mezi spotřebičem a korpusem se nachází větrací mezera, a navíc troubu nepoužíváte dlouhodobě,“ vysvětluje Jiří Schindler.
Nezapomeňte jen, že za vestavnými spotřebiči nemůžou být elektrické zásuvky, případně přívod vody, není na to místo.
5. Jakou baterii
Mezi nejšikovnější patří baterie s výsuvnou sprškou na snazší omytí rozměrných nádob nebo potravin. Sprškou můžete napustit vodu i do kastrolu stojícího poblíž. Otočné ramínko baterie je běžné a praktické je i to, když se páka nachází u napojení baterie na dřez (nepřekáží).
„Nedá se přesně říci, jak by měla být velká vzdálenost od koncovky baterie po dno dřezu. Ideál je, pokud proud vody míří do výpusti, v opačném případě bude vždy, více či méně, voda stříkat po okolí,“ říká Jiří Schindler.
A co vaše kuchyně, potřebujete v ní něco změnit?