Pijete hodně, a přesto máte pořád žízeň? Pozor, může to signalizovat nemoc!

Neustále s sebou nosíte láhev s vodou a i po napití se cítíte stejně vyprahlí? Pravděpodobně jde o příznak nadměrné žízně, která bývá označována jako polydipsie.

Tento jev může být přirozeným důsledkem velkého výdeje tekutin, ke kterému dochází při zcela běžných situacích, jsou vysoké teploty, sport, náročná fyzická práce, horečka. Nicméně po skončení nebo odeznění těchto situací by se vše mělo vrátit do normálu.

Mezi běžné spouštěče patří také nadbytek soli v jídelníčku. A protože pocit žízně je řízen z mozku, zvýšené množství sodíku zahušťuje krev, což mozek vnímá jako ztrátu. To ovšem není jediná komplikace spojená s přehnaným solením, zvyšuje se také riziko vysokého tlaku, mrtvice a infarktu.

„Přestože by dospělému člověku stačil denní příjem asi 2–4 g soli v závislosti na stupni fyzické aktivity, v současné době představuje průměrná spotřeba v naší společnosti více než 16 g na den, což je téměř trojnásobek oproti doporučeným hodnotám,“ říká MUDr. Petr Fráňa, Ph.D.

Dlouhodobá neuhasitelná žízeň, která se neváže na žádný ze jmenovaných případů a obvykle bývá doprovázena i častou potřebou na záchod, už je ovšem důvodem k návštěvě lékaře. Ten na základě odběrů krve zjistí, zda za tím nestojí některá z následujících nemocí.

„Jakákoli výraznější změna v pocitu žízně či potřebě příjmu tekutin vždy upozorňuje na to, že došlo k nějaké změně v organismu a je třeba být ve střehu. Obezřetnější by měli být lidé s přibývajícím věkem, kdy se výrazně snižuje pocit žízně, a dehydratace je tak velmi častá a nebezpečnější než u mladých jedinců,“ doplňuje MUDr. Igor Minařík.

I v tomto případě může hrát roli zrádná psychika. S takzvanou psychogenní žízní se potýkají lidé vystavení velké stresové zátěži či lidé s duševními poruchami, jako je neuróza, psychická labilita, schizofrenie a další.

Četné odchody na toaletu spojené s pocitem vyprahlosti bývají prvním příznakem neléčené cukrovky. Při zvýšené hladině krevního cukru dochází k jeho úniku do moči. Tím lidské tělo ztrácí také velké množství vody, kterou na sebe molekuly cukru navazují. Žíznivost se v tomto případě objevuje jako důsledek dehydratace způsobené častým nutkáním jít na toaletu.

Mezi vzácná onemocnění se řadí diabetes insipidius. I přes podobný název nemá nic společného s cukrovkou. Při této nemoci, které se lidově přezdívá žíznivka, se člověku nedostává antidiuretického hormonu, za jehož výrobu je zodpovědná část mozku. Popřípadě je narušena účinnost tohoto hormonu, který za normálních okolností působí v ledvinách, kde zabraňuje nadměrnému úniku vody do moči.

Je běžné, že člověk ztratí i deset až patnáct litrů tekutin denně, což ho ohrožuje na životě. Vznik žíznivky může být spojen s úrazy hlavy nebo s nesprávnou činností ledvin.

Že nic se nemá přehánět, platí i o pitném režimu. Pro každý organismus je ovšem vhodné jiné množství. Pocit žízně ale není vhodným indikátorem, protože se objevuje až v okamžiku 1–2% dehydratace. Pitný režim je třeba přizpůsobit životnímu stylu a jídelníčku.

Na jeho správnost či nesprávnost vás může částečně upozornit také barva moči. V optimálním případě by měla být světlá. Úplně čirá barva signalizuje, že je třeba v nápojích ubrat, při tmavé byste měli v pití přidat. Primát by samozřejmě měla mít voda.

„Pozor je třeba dávat na nápoje, které organismus spíše odvodňují, jako jsou například káva či černý čaj. Rovněž různé minerální vody nejsou vhodné, protože nadměrně zatěžují ledviny,“ uzavírá Igor Minařík.

Potrápila vás někdy nadměrná žízeň? A jaký je váš pitný režim?