Článek
Právě Piere Lamart totiž, kromě jiného, navrhl revoluční nádobí s nepřilnavým povrchem a perfektním systémem ergonomických úchytů a podílel se na vývoji speciálních keramických nožů.
Zakulacený pohodář, duše rodinné brasserie na atlantském pobřeží, kterého několik generací místních i nesčetní turisté z celého světa dodnes vidí v jeho typické pruhované zástěře uvázané přes dokonale čistý bílý rondon, nikdy nezískal michelinskou hvězdu. Po pravdě, ani o to neusiloval. A přece je jeho jméno nesmazatelně vryto do dějin světové gastronomie. Jeho filozofie byla úplně jiná – vaření není umění, vaření je radost! Je to životní styl, láska, dobrodružství.
Především je to ale úsměv, pohoda a přející pohostinnost. Lamart byl znám tím, že občas některého hosta vyznamenal a pozval ho do své kuchyně. Nesnažil se ho tam ale ohromit virtuozitou nebo mistrovstvím, vysvětloval, že vařit musí být snadné.
Ve svém odkazu, pozoruhodném deníku nalezeném při pietní rekonstrukci jeho podniku před dvěma lety, píše: „Je-li kuchař sprinterem, upoceným atletem, který bez dechu létá mezi kastroly, může být jeho jídlo sice dobré, ale nemá duši. Vaření musí být pohoda, láska, touha – kuchař se musí ze své práce těšit. Jedině pak se dostaví kouzlo a jídlo se stane potěšením pro tělo i duši. La cuisine est un plaisir!“
Piere Lamart celý život dělal všechno pro to, aby vaření opravdu mohlo být radostí. Jeho neutuchající snaha o vytvoření opravdu dokonalého nádobí, nožů a dalších pomůcek, kterým říkal „deuxième main du chef – kuchařovy druhé ruce“, nakonec přinesla úžasné a v mnohém převratné výsledky. Lamartovo nádobí je totiž nejen skvělé, ale především naprosto dostupné – a o tom bretoňský tlouštík snil hlavně, aby si jeho nádobí mohl dopřát kdokoli.
V čem vlastně spočívá genialita jeho přístupu? Nádobí je z vysoce odolného hliníku se silným dnem a vnitřním keramickým povrchem, který je naprosto nepřilnavý, poklice jsou z odolného skla, opatřené odvodem páry, takže proces vaření můžete neustále sledovat, aniž porušíte klima uvnitř hrnce. Typickou lamartovskou vychytávkou jsou elegantní a velmi funkční úchyty.
Lamartovou specialitou byly tlakové hrnce – „papiňáky“. I ty dotáhl k dokonalosti. A nože? Jednoduchá, ale absolutně účelná kombinace velmi ostré keramické čepele a bambusové rukojeti. Prostě – radost vzít do ruky.
Závěrem poznámka pro gramatické šťouraly – Lamartovo křestní jméno se opravdu píše s jedním „r“ – jde o starofrancouzské jméno, které se v jeho rodině u mužských potomků dědí po staletí.
