Článek
Na svých šestatřicet jste toho stihl hodně. Co vás nejvíc bavilo?
Jednoznačně judo. To bylo nejlepší období v mém životě. Stále se cítím být judistou. Končil jsem vrcholový sport v šestadvaceti kvůli problémům se zády. To je brzy. Naštěstí jsem si tohle období ukončil účastí na olympiádě v Sydney, a to byla tečka, kterou jsem potřeboval, abych se mohl vrhnout do něčeho dalšího. A pak… (zamyslí se)... všechno jsem se snažil dělat na sto procent. Ale musím říct, že mě hodně baví režisérská práce. V té jsem se našel.
Jaký jste byl kluk? Byl jste spíše grázlík, nebo vzorný student?
Tak dvojku z chování jsem domů nikdy nepřinesl, to by mi maminka učitelka dala! Spíše jsem byl takový ten žák, který zlobí kantory různými průpovídkami. A byl jsem stydlivej! Na holky jsem si moc netroufal…
Tomu nevěřím!
Ale fakt to tak bylo! Až ke konci střední školy jsem dostal kuráž. Pomohlo mi, že jsem byl dobrej ve sportu. To každému klukovi posílí sebevědomí.
Přiznám se, že mi na akčních filmech často vadí slabý příběh. Kajínek je ale příběh jako hrom! Každý ho zná. Je to pro vás výhoda, nebo nevýhoda?
Tak nejprve k těm filmům. Ano, točily se jednoduché akční filmy se slabým příběhem. Dnešní thriller, má-li být úspěšný, se bez nosného příběhu neobejde. To platí obecně. Kajínek je velmi silný příběh, právě proto jsem do toho šel. Zná ho každý, to máte pravdu, ale kdo ví, jak to skutečně bylo? Film se připravoval pět let. Mnohokrát jsem s Kajínkem mluvil a řekl mi i věci, které předtím nikomu neřekl. Film přinese nové skutečnosti a nabídne nové pohledy.
Je pravda, že vám bylo vyhrožováno a doporučeno, abyste od tohoto tématu dal ruce pryč?
Bohužel ano. Různým způsobem a z různých stran. Pokud by se prokázala jiná verze, „jelo“ by v tom hodně lidí. Od policie až po politiku. Jsou lidé, kteří už jsou ochotni mluvit a dříve nebyli. A pak jsou ti, kteří vám lžou do očí a vy to poznáte. Ti nemají zájem na tom, aby se tento případ znovu otevřel.
Film Kajínek připravoval Petr Jákl pět letFoto: Hollywood Classic Entertainment
Hovoří se o tom, že by film mohl mít šanci i v zahraničí. Nechybějí mu „americké“ parametry: barevné filtry, zpomalovačky, auto letící vzduchem, rozmáchlé kamerové nájezdy, ostrý střih…
Bez toho se samozřejmě thriller neobejde. Jen jsme se snažili těchto věcí použít tak akorát. Nic samoúčelného. Ten příběh musí být uvěřitelný jako celek, ale také v každém detailu. To pro mne bylo nejdůležitější. A úspěch v zahraničí? Lhal bych, kdybych řekl, že jsem na to nemyslel. Neumím si dávat nízké cíle. Ale jsem taky hrdej Čech. Projel jsem celý svět a pořád se mi u nás líbí nejvíc. Chtěl jsem udělat český film. Víte třeba, že jsme v době krátce před Kajínkovým útěkem vyhráli potřetí za sebou mistrovství světa v hokeji? I to se ve filmu objeví…
Film má mezinárodní obsazení…
Ano, a to by mu mohlo pomoci i do zahraničí. Hlavní roli hraje vynikající ruský herec Konstantin Lavroněnko, který dostal Zlatou palmu v Cannes, máme tam výborného Poláka Boguslawa Lindu, ve filmu hrají i moji dva přátelé z Německa. Minimálně v těchto státech, kde lidé pamatují divoké postkomunistické období, by diváci mohli filmu rozumět.
Točil jste slavné filmy v Americe a máte unikátní zkušenosti. Přesto – nemáte obavy, že kritika na vás bude přísnější, že ve vás bude vidět stále více kaskadéra než režiséra?
Jsem na to připraven. Nestudoval jsem režisérské příručky, ale snažil jsem se film natočit a udělat tak, abych s ním byl spokojen především já sám. Udělal jsem to tak, jak jsem uměl nejlépe. Mám čisté svědomí.
Bývalého policistu hraje Vladimír Dlouhý. Je to jeho poslední velká filmová role. Jak to při své těžké nemoci zvládal?
Spolupráce s ním byla vynikající a při práci jsme se spřátelili. Vladimír dokázal veškeré problémy překonat. Nabízel jsem mu třeba, že natáčení přerušíme, když mu bylo zle. Vzal si pět minut a přišel jako vyměněný: „Tak jedem dál,“ usmál se a odehrál bravurně scénu. Až když jsme dělali dabing a postsynchrony, viděl jsem na něm, jak rychle mu ubývají síly. Ano, všechno jsme zvládli, ale dlouho jsem se s tím nemohl srovnat. Je to člověk, který mi bude chybět.
Jako režisér je Petr jemný a pečlivýFoto: Hollywood Classic Entertainment
Josef Klíma, spoluautor knihy o Kajínkovi, řekl, že ze 70 % nevěří tomu, že nájemné vraždy spáchal. Vy jste se s Kajínkem setkával. Věříte mu?
Kajínek není žádný svatoušek. Popisoval mi své zážitky z vykrádaček bytů, ze svých útěků, a to jsou úplně neskutečné věci. Ale neměl jsem pocit, že mluvím s dvojnásobným vrahem. Nikdy jsem ho neviděl zlomeného a nikdy se nelitoval.
Tatiana Vilhelmová, představitelka advokátky, pravila, že ji na vás jako režisérovi překvapilo, jak jemně umíte vést herce, jak si je umíte získat. Jak jste pečlivý...
Je to moje přirozená metoda. Mám přátelskou povahu, a abych měl chuť křičet nebo se dokonce prát, tak to už tedy musí být… (směje se) A perfekcionista jsem ve všem. Tedy i v režírování…
Máte dcerku Sofii s manželkou Romanou, kterou naše čtenářky znají jako rosničku z Primy. Ta o vás řekla: „Je to nejhodnější a nejněžnější chlap, jakého jsem kdy potkala." Nejste vy vlastně převtělený anděl?
Jsem! (smích)
Jaké se vám líbí ženy?
Původně jsem si myslel, že jsem jen na blondýnky. Teď mohu říct, že by mi nezáleželo ani na barvě vlasů a snad ani na rase. Je to asi v něčem jiném. S Romanou to byla láska na první pohled a přišla v době, kdy jsem pro vážný vztah dozrál. Smějeme se stejným věcem, to je hodně důležité! A líbí se mi ženy, které o sebe umějí pečovat, které na sobě pracují, nikoli jen na svém vzhledu, ale celkově. I profesně. Já se snažím o totéž.
Plánujete nějakého malého kaskadéra? Byla by to už třetí generace!
My už kaskadérku máme! Sofie je natolik živé a pohyblivé dítě, že je to jasné! Těším se, že na ni budu teď už konečně mít víc času. Sourozence by chtěla a doufáme, že se ho dočká.
Máte možnost pozvat naše čtenářky od 5. srpna do kina. Nejspíše to ale bude tvrdá podívaná. Proč by měly na Kajínka přijít?
Možná se budete divit, ale dělali jsme si průzkum a o film mají dokonce větší zájem ženy než muži! Ženám se určitě bude líbit představitel hlavní role Konstantin Lavroněnko, ale film není jen Kajínkův příběh. Je to hlavně příběh advokátky, mladé, ambiciózní ženy, která se snaží dosáhnout spravedlivého procesu a najít nové důkazy. I tenhle příběh by mohl ženy zajímat, protože je velmi emotivní.
