Pěstounství funguje, potřebuje ale podporu a respekt

Pěstounská péče je pro děti rozhodně lepší než ústavní výchova. Být pěstounem ale není snadné a je třeba, aby se lidé, kteří se k tomu odhodlají, měli na koho obrátit o radu či pomoc. Pro ně je tu organizace Rozum a Cit, která jim pomáhá už víc než dvacet let.

Podle Mariany Kroftové, vedoucí pražské pobočky Rozum a Cit a průvodkyně v rodinách, se pěstouni dlouhodobě potýkají s nepochopením a nízkou podporou veřejnosti i politiků: „Lékaři, školy nebo úřady nemají dobré povědomí o formálních náležitostech a oni musí neustále vysvětlovat svou roli.“

Pěstounem může být manželský pár, ale i jednotlivec nebo člen rodiny. K pěstounům jdou děti, které z nějakého důvodu (například nesouhlas biologických rodičů) nemohou jít k adopci. Péče je na dobu nezbytně nutnou (například v případech, kdy se rodiče nemohou o dítě starat přechodně z finančních nebo zdravotních důvodů), někdy trvá až do dospělosti. Pěstouni za ni bývají finančně ohodnoceni. Jaké mýty kolují o pěstounství a co je na nich pravdy?

V ústavní péči vyrůstá okolo 8 tisíc dětí. Žijí v kolektivním prostředí a s pečujícími „tetami“, které se střídají. Naproti tomu cílem pěstounské péče je, aby se pěstouni stali pro dítě náhradními rodiči. Dítě tak bude vyrůstat v přirozeném domácím prostředí a odnese si vzorce chování pro fungování v běžné rodině. Děti mají právo nejen na jídlo a oblečení, ale i objetí a lásku. To sebelepší dětský domov nedokáže.

Ani výchova vlastního dítěte není vždy procházka růžovou zahradou. Natož pak svěřeného, to je ještě těžší. Nejenže se musí pěstouni vyrovnávat např. s opožděným vývojem v důsledku zanedbané výchovy, týrání, zneužívání či smrtí rodiče a dalšími potížemi, vzniklými chybějícími citovými vazbami, které jsou pro zdravý psychický i fyzický vývoj tak důležité. Ale zároveň musí řešit formální stránku, komunikovat s úřady, vysvětlovat, jaká je jejich role apod.

Psychika náhradních rodičů často dostává zabrat a stane se, že se cítí bezmocně. I když prochází přípravami, realita je může zaskočit svou náročností. Pravdou je, že ročně musí z pěstounských rodin odejít okolo 200 dětí, protože se z různých důvodů péče o ně bohužel nevydařila.

Mnohem víc je ale případů, kdy dítě zapadne do rodiny a případné problémy se daří překonávat. Nezřídka je pro pěstouny těžké dítě, ke kterému si vytvořili citovou vazbu, opustit (například v případě, že se zlepší ekonomické podmínky biologického rodiče). Co je klíčem k úspěchu? Mimo jiné podpora, informovanost a vzdělávání, například za pomoci neziskové organizace Rozum a Cit.

Jak Rozum a Cit pracuje? Daniela Kuhnová, výkonná ředitelka organizace, vysvětluje: „Klíčový sociální pracovník je se svojí rodinou v pravidelném kontaktu, minimálně jednou za dva měsíce osobně a dalšími kanály pravidelně zjišťuje její konkrétní potřeby. Zodpovídá dotazy pěstounů, pomáhá pochopit a řešit specifické projevy dítěte, zajišťuje pravidelné vzdělávání náhradních rodičů, a pokud je potřeba, asistuje při kontaktu s biologickou rodinou dítěte nebo s úřady.“

Jednou z aktivně spolupracujících pěstounek je také Zlatica Macková. Stará se o malou Marušku a je vlastně pěstounkou a babičkou zároveň. Má dvě dcery ve věku 25 a 16 let. Starší se narodila s mentálním postižením, a když otěhotněla, bylo jasné, že o dítě se bude starat především babička. A protože jí bylo jasné, že bude potřebovat pomoc, jak finanční, tak poradenskou, zažádala oficiálně o pěstounství.

Snadné to není. Paní Macková říká, že má tři tváře – jednu pro vnučku, jednu pro svou postiženou dceru a třetí pro tu zdravou. Musela upravit byt tak, aby každá měla svůj prostor. Co možná nejlépe se snaží rozvíjet malou holčičku, podporovat středoškolačku ve vzdělávání a řešit s ní třeba šikanu a kamarádské vztahy, ale i dohlížet na dceru s postižením, aby se jí něco nestalo a nikdo jí neublížil.

Jak poznáte dítě, kterému někdo ubližuje? 

Kde bere Zlatica Macková sílu? „Velmi mi pomáhá se vypovídat. Ale někdy vezmu Marušku do kočárku, vypnu telefon a jdu se projít po památkách. A říkám si, že tu mohl chodit i Karel Gott. Doma si pustím potichu, abych Marušku nevzbudila, starý film. A ráda navštěvuji pěstounské skupiny, kde se dělíme o své zkušenosti a učíme se jeden od druhého.“

Určité změny v situaci pěstounských rodin a dětí, které potřebují jejich péči, přináší nedávno schválená novela zákona o sociálně právní ochraně dětí.

Do péče ústavního typu, tedy dětských domovů, nebudou až na výjimky (např. z vážných zdravotních důvodů) umisťovány děti do 3 let. Budou vyrůstat s jednou nebo dvěma pečujícími a stabilními osobami, pěstouny.

Je zavedena přímá finanční podpora pro mladé dospělé z náhradní rodinné péče, kteří po dosažení zletilosti dále studují. Významné je i navýšení finanční podpory pro přechodné pěstouny, kteří nejvíce pečují právě o malá miminka, a odměny pro tzv. profesionální dlouhodobé pěstouny.

Pokud byste chtěli Rozum a Cit podpořit, podívejte se na jejich webové stránky, jaké jsou možnosti.