Perfekcionismus? Může vám zničit život! Co by mělo varovat?

Špetka perfekcionismu, zodpovědnost, píle, snaha dělat věci tak, jak se má, to vše se samozřejmě v životě hodí. Ale nic se nemá přehánět. Navíc, dokonalost neexistuje, takže honit se za ní je ztráta času. A vy pak přicházíte o to, co je v životě opravdu důležité. Extrémní perfekcionisté si ničí život.

Že nikdy nic neodevzdáte po termínu, doma máte pořád uklizeno, lpíte na teplých večeřích, bez vyleštěných bot byste nevyšli ani vysypat odpadkový koš? Pokud vás to neunavuje a nekazí to náladu vám ani vašim blízkým, je to v pořádku.

Že jste až příliš velký perfekcionista, to v první řadě poznáte podle toho, jak se cítíte. Pokud jste schopni tolerovat, že něco není na 100 procent, a když toho prostě máte dost, mávnete rukou nad nevytřenou podlahou, je to v pořádku. „Cenným kompasem vám může být pocit v těle. Je vám příjemně v tom, jak fungujete? Nebo se vám stále honí hlavou kritické myšlenky, že jste neudělali dost, a začínáte třeba i útočit na druhé? To může být signál, že jste za hranou, a ocitáte se v pasti nebezpečného extrému,“ vysvětluje životní koučka Lucie Mucalová.

Perfekcionista vlastně nikdy není šťastný, neumí se radovat z přítomnosti, žije s neustálým pocitem, že to není ono. Že dobře bude, až splní všechny povinnosti. A komplikuje si snad všechny oblasti života.

Jedna věc je být přísný sám na sebe, perfekcionisté jsou ale takoví i na své okolí. „Mají přehnané nároky na sebe, ale i na druhé. I ve vztazích očekávají dokonalost. Jenže dokonalý protějšek neexistuje a vztah je zkušenost, skrze kterou poznáváme vzájemně svoje slabiny,“ říká životní koučka Lenka Procházka.

Trvalý vztah je tak u extrémních perfekcionistů v podstatě zázrak. „V momentě, kdy narazí na nepochopení nebo nedokonalost protějšku, což se dříve či později stane, mají tendenci vztah vzdát a hledat zase jinde,“ popisuje Lenka Procházka. Případně je jejich partneři opouští, protože se vedle nich jednoduše necítí dobře. „Neustále čelí pocitu nedostatečnosti, že nejsou dost dobří, jsou stále vystavování nějakým zkouškám, necítí se svobodně,“ doplňuje Lucie Mucalová.

Milostný život perfekcionisty tak často bývá sled neúspěšných pokusů, rozchod střídá rozchod, mohou přijít pocity zmaru, frustrace, osamělost. A neplatí to jen pro lásku, podobné problémy mají perfekcionisté i s navazováním kamarádství či se vztahy s příbuznými.

Mohlo by se zdát, že minimálně v pracovní sféře je perfekcionismus výhodou. „Perfekcionismus jde ruku v ruce s workoholismem. Práce takové lidi zcela pohlcuje, nemají hranici z hlediska vyčerpání, proto jim také mnohem víc hrozí syndrom vyhoření,“ varuje Lenka Procházka.

Pracují dlouhé hodiny přes čas, práci si nosí domů, čímž ničí sebe i své blízké. Absolutně nerozlišují mezi soukromým a pracovním životem. Navíc to samé očekávají i od svých kolegů, podřízených i nadřízených. Jsou to lidé, kteří nerespektují, že má někdo dovolenou, že je Štědrý den, prostě volají, mailují, nechápou, že někdo funguje jinak. Že by byli v práci oblíbení, to se rozhodně říct nedá, což jen může prohlubovat jejich pocity osamělosti a sociální separace.

Velký problém nastává ve chvíli, kdy se z perfekcionisty stane rodič. Tady může touha po dokonalosti napáchat opravdu velké škody. „Pokud chci být dokonalou matkou nebo otcem, podvědomě i po svém dítěti vyžaduji dokonalost. Nemusím to ani vyslovit, ale je to nevědomý přenos emocí a pocitů,“ říká Lenka Procházka.

Děti perfekcionistů jsou prostě od útlého dětství pod neuvěřitelným tlakem. „Tak jak umí být takový rodič nemilosrdný k sobě, umí takový být i ke svému dítěti. Klade na potomka obrovské nároky, vyžaduje výkony, a i když mu třeba je pak líto, že na dítě křičel, nedokáže se ovládnout,“ popisuje Lucie Mucalová.

A tohle nejen bolí, ale zanechává na dětské duši velké šrámy. A každým novým nárokem se snižuje sebevědomí dítěte. „Rodiče mu tím vlastně dávají najevo, že v jeho přirozenosti ho nepřijímají, chtějí ho jiné. A takoví lidé pak mohou mít v dospělosti velký problém s přijetím sebe sama, s vědomím vlastní hodnoty, se sebeláskou,“ varuje Lenka Procházka.

Dobrá zpráva ale je, že vše se dá vyřešit. Už jen pouhé vědomí toho, že by se vás tento problém mohl týkat, je prvním krokem k úspěchu. Další kroky jsou pak práce sám na sobě. A pokud nezvládnete alespoň trochu ubrat sami, zkušený terapeut vám určitě dokáže pomoci.

Nikdy se sebou nejste spokojení, pořád se za něco kritizujete? Nadáváte sami sobě? Nedělejte to! Budete pořád nešťastní