Článek
Definice perfekcionismu jsou různé, ale obecně se za něj pokládá snaha dělat věci co nejlépe, ideálně dokonale. V rozumné míře na tomto charakterovém rysu vlastně není nic špatně, spíš naopak. Jenže když je překročena určitá hranice, může mít perfekcionismus na život člověka velmi negativní vliv.
Je to v práci výhra?
Rozumná míra perfekcionismu je v životě vlastně žádoucí. „Perfekcionisté mívají silnou vůli, motivaci, kladou si vyšší a vyšší cíle. Bývají bystří na detaily a tuto dovednost mohou velmi dobře využít třeba v práci, kde je to na místě,“ říká terapeutka osobního rozvoje Klára Gelnarová.
V zaměstnání tak bývají perfekcionisté často k nezaplacení. Vidí a řeší problémy, kterých si jiní nevšimnou, případně nad nimi mávnou rukou. „Takoví lidé chtějí od života víc, jsou důslední, nespokojí se s málem. Mívají jasné vize, představy o budoucnosti, a to je jejich hnací motor, díky čemuž například dotahují věci do konce, šperkují svoje pracovní projekty a podobně,“ potvrzuje vztahová koučka Kateřina Chytra z Chytraterapie.
Lze tedy říct, že v oblasti práce je perfekcionismus vlastně výhra? Pozor, i tady to může dělat problémy. Obzvlášť pokud jde o perfekcionismus patologický, který nemá téměř žádné hranice a jedinou přípustnou možností je dokonalost.
Jak poznáte, že máte vy nebo někdo jiný problém?
- Jste pořád vystresovaní - Kvůli touze po dokonalých výsledcích jste vlastně v neustálém stresu. Máte strach ze selhání, bojíte se, že se daná věc nepovede, že se něco pokazí. Je to velká psychická zátěž, která vás ničí po fyzické i psychické stránce. Býváte vyčerpaní, podráždění, nepříjemní, mohou se objevovat problémy se spánkem, ale třeba jste i často nemocní (stres oslabuje vaši imunitu).
- Nikdo vám nerozumí - Cítíte se osaměle? Míváte pocit, že vás nikdo nechápe? I to může být důsledek patologického perfekcionismu. Perfekcionisté totiž nekladou vysoké nároky jen na sebe, ale i na své okolí. Až příliš si všímají chyb a nedostatků ostatních, upozorňují na ně, a to mnohdy způsobem, který může být nevhodný, netaktní či hrubý. V kolektivech tedy moc oblíbení nebývají, proto bývají osamělí. To vede ke stresu, k pocitům méněcennosti, v krajních případech až k hlubokým depresím.
- Šílíte z drobností - Každý se občas vytočí k nepříčetnosti, ale jde spíš o to, co je příčinou vašeho rozčilení. Jste napružení i z drobností, z pár drobečků na zemi, z minutového zpoždění tramvaje, z malého překlepu v pracovním e-mailu a podobně? Zpozorněte, protože právě patologické perfekcionisty dovádí k šílenství i naprosto bezvýznamné chybičky a odchylky od normálu.
PSYCHOLOGIE
Dá se s takovým člověkem žít?
Kde je to ale s perfekcionismem opravdu velmi těžké, jsou veškeré mezilidské vztahy (v lehké míře samozřejmě ne, je fajn žít s člověkem, který chodí včas a podobně). „Perfekcionisté mají rádi řád, škatulky, přesnost a jasnost, ale vztahy jsou hlavně o emocích, které se jen tak zařadit nedají a hlavně nejsou neomylné,“ vysvětluje Kateřina Chytra. „Jenže vztahy a život jako takový nemá jasně daný harmonogram. Dějí se různé nepředvídatelnosti, na které je potřeba pružně reagovat. A tohle perfekcionista neumí,“ říká Kateřina Chytra.
Život s takovým člověkem je často peklo. On má své škatulky, představy a do těch se své blízké snaží nacpat. „Mají systém pravidel, který se zdá ostatním divný, nelogický, přehnaný,“ tvrdí terapeutka Klára Gelnarová. Mohou to být komínky ve skříni a složené prádlo, které, když je složeno špatně, znamená pro perfekcionistu téměř konec světa. Splnit představy tak náročného člověka je v podstatě nemožné. „Ženy žijící s perfekcionistou trpí pocitem, že nikdy nebudou dost dobré, nikdy mu nedokáží vyhovět, ať udělají cokoli. Sráží to jejich sebevědomí,“ dodává Kateřina Chytra.
Lze to změnit
Tenhle stav ale není neřešitelný. Patologický a přehnaný perfekcionismus je vlastně něco jako nemoc, kterou lze „vyléčit“. „Žádné dítě se primárně nenarodí jako perfekcionista, většinou je to dané výchovou podobně postiženým rodičem. Tlak na dítě způsobí, že začne svou hodnotu odvíjet od toho, jak moc dobře udělá nějaký úkol, jak moc důkladně si uklidí pokoj, jak dobře se učí a podobně,“ vysvětluje Kateřina Chytra. Je to vlastně odraz toho, jak vás v dětství a mládí „naprogramovali“. Tím pádem je možné tyhle programy přepsat.
Jak přepsat program a stát se puntičkářem v normě?
- Uvědomte si to - V prvé řadě si musíte přiznat, že máte problém. Mohou vám pomoci blízcí, ti vás mohou upozornit na nestandardní chování, ale vy tento fakt musíte přijmout. „Aby došlo ke změně, je důležité, aby dotyčný sám chtěl, aby ve změně viděl pozitiva, aby vnímal, co získá, když poleví,“ říká Klára Gelnarová.
- Pátrejte po příčině - Dalším krokem je zjistit, kde vše vzniklo, kde je prapůvodní příčina vašeho perfekcionismu. Pokud to nezvládnete sami, vyhledejte odbornou pomoc, právě s tímhle si umí terapeuti opravdu dobře poradit. Musíte pochopit, proč se takhle chováte, co vás k tomu vede.
- Buďte vděční i za malý pokrok - Nic nejde hned, proto si dopřejte čas.Trénujte, zkoušejte, jak chutná nedokonalost. Co se stane, když jednou neuklidíte triko do skříně, ale jen tak ho pohodíte na židli? Zboří se svět, když někam přijdete o pár minut později, nebo když třeba na poslední chvíli změníte plány na večer?
- Nebuďte na to sami - Požádejte o pomoc někoho blízkého. Partnera, sourozence, dobrého přítele. Ať vám pomůže objevovat krásu nedokonalosti a trochy zdravého životního chaosu. S někým blízkým mnohem lépe pochopíte, jak je fajn se někdy vykašlat na povinnosti a honbu za super výkony, a třeba se jen povalovat u dobrého filmu.
Když tohle zvládnete, určitě vám bude líp. Ale nemusí to jít snadno, a tak se nebojte vyhledat pomoc odborníka. Tahle změna určitě stojí za to.
Znáte nějakého patologického perfekcionistu?