Péče o dvě handicapované děti? Tahle rodina se nevzdává

Život je nevyzpytatelný a přináší řadu trápení. Ale některým lidem bohužel nakládá opravdu hodně. Příběh rodiny Střibných je jedním z těch, u nichž si říkáte, že tohle se snad ani nedá zvládnout.

Lucka se narodila 3. srpna 1998 a první půl hodina jejího života spočívala v tom, že ji lékaři křísili. Nedýchala. K životu ji sice probrali, ale prodělala krvácení do mozku a prognóza lékařů byla zdrcující. „V nemocnici, kde ležela asi tři měsíce, nám doktoři řekli, že to nejspíš nepřežije, že do půl roku umře,“ vzpomíná Lucčin tatínek Aleš Střibný (44).

Jenže Lucka byla prý od miminka velká bojovnice a rozhodla se žít. „Krvácení se jí zastavilo, nemusela ani podstoupit žádnou operaci, ale nastaly jiné komplikace. Zjistilo se, že má pohybové problémy,“ vypráví Aleš Střibný.

Lucka trpí dětskou mozkovou obrnou – kvadruparézou (částečné nebo úplné ochrnutí všech čtyř končetin). Rodiče se ale nevzdávali a s Luckou zhruba od jejích pěti měsíců intenzivně rehabilitovali a cvičili Vojtovu metodu. I díky tomu se dokáže sama pohybovat na vozíčku a s oporou přejít na kratší vzdálenost. S veškerou ostatní péčí ale potřebuje pomoct.

Když už se zdálo, že se rodina stabilizovala a naučila se užívat si život i s Lucčiným handicapem, přišla další tragédie. „Když bylo Lucce deset let, v roce 2009, moje žena náhle onemocněla. Dostala zápal mozkových blan a do tří měsíců umřela. A do dalšího půl roku umřela i babička, tak jsem zůstal na všechno sám, pomáhal jen dědeček,“ vzpomíná Aleš Střibný.

Ani tohle ho ale neodradilo a za co možná nejspokojenější život své dcery se rval jako lev. „Dál jsme jezdili na rehabilitace a do lázní, Lucku jsem vozil do speciální školy, na pěvecké soutěže, ale i na různé koncerty a kulturní akce, aby měla nějaké vyžití,“ popisuje otec následujících osm let, kdy se o dceru staral téměř sám.

I přes veškeré starosti Aleš Střibný na svůj osobní život nerezignoval, znovu se zamiloval a před třemi lety se podruhé oženil. Jeho žena Jana Střibná (41) má z předešlého vztahu syna Adama, a tak Lucka získala nejen nevlastní maminku, ale i nevlastního brášku.

Jenže i Adam má za sebou těžký boj o život a trvalé následky, s nimiž se potýká. Narodil se jako zdravý kluk, ale pár dní před čtvrtými narozeninami mu lékaři diagnostikovali nádor na mozku. Následovala operace a onkologická léčba, která trvala rok. Ani Adamovi se nevyhnuly komplikace, takže po konci léčby byl jako právě narozené miminko, vše se musel učit od začátku. Nedokázal ani sedět, ani se překulit, mluvit, nic.

„Šlo to pomalu, ale posilovali jsme, rehabilitovali, takže se po pár měsících dokázal postavit na nohy a s oporou i jít,“ vzpomíná Adamova maminka. Po půl roce se ale v chlapcově hlavičce opět něco objevilo a skončil v nemocnici ve velmi vážném stavu, šance na přežití nebyly vysoké. Adam o život zabojoval, ale ocitnul se ve stavu, v němž byl po předešlé léčbě. Zase se vše učil od začátku.

I Adam se potýká (a celý život bude) s trvalými následky své nemoci. Má problémy v hrubé i jemné motorice, porušenou rovnováhu a poškozený sluch. Neustále potřebuje speciálně rehabilitovat, posilovat a intenzivně cvičit logopedii. Jinak je to ale zvídavý kluk a chodí do čtvrté třídy, kde mu pomáhá asistentka pedagoga.

Rodina doufá, že už toho zvládli dost a život by je mohl nechat konečně v klidu žít. Je z nich velká rodina, v roce 2017 se totiž manželům Střibným narodil Toníček a letos v lednu ještě Maruška.

Péče o dvě handicapované děti je ale velmi náročná nejen časově, ale především finančně. Speciální rehabilitace a rehabilitační pobyty, bez nichž se Lucka ani Adam neobejdou, stojí desítky až sta tisíce korun ročně. Proto je rodina vděčná za každý příspěvek, který jim můžete poslat na jejich účet 2100493470/2010 zřízený u Asociace rodičů dětí s DMO a přidruženými neurologickými onemocněními ČR.

Na někom se osud opravdu vyřádí. Své o tom ví i tahle žena. Věra se stará o postiženou dceru, sama prodělala rakovinu.