Pavel (54): Byl jsem jako baset, oči mi otevřela operace

Když se změny na očních víčkách začaly projevovat více a více, tak Pavel (54) přemýšlel, co se stane, až jednou ty řasy víčka neudrží. S plastikou ale vyčkával tak dlouho, až se estetický problém začínal měnit ve zdravotní. Při řízení auta měl potíže s periferním viděním, oči byly unavené a kožní řasy víček stále těžší. Nakonec se odhodlal a rozhodně ničeho nelituje.

Nejtěžší bylo rozhoupat se, zavolat na kliniku Medicom Clinic a domluvit si konzultaci. „Doktor Petros Christodoulou rozhodl, že v mojí situaci je operace nezbytná. Byl jsem z toho nervózní, ale poté co jsem byl ujištěn, že jde o nenáročný a téměř bezbolestný zákrok s minimálním časem na rekonvalescenci, uklidnilo mě to. Pomohlo mi i ujištění, že jde o nejčastější operaci vůbec, takže v tom rozhodně nejsem sám,“ říká Pavel.

Pavel byl jistý, že zákrok musí a chce podstoupit. „Velká část nervozity ze mě opadla a nejzásadnější, na co jsem myslel, bylo, že je operace naplánovaná na měsíc, kdy je mistrovství světa ve fotbale, a tak hrozí, že několik zápasů neuvidím,“ vypráví pobaveně. Nakonec to tak i dopadlo – pár prvních utkání skutečně jen slyšel. „A musím se přiznat, že když šlo opravdu o hodně, obvaz jsem i na moment sundal, abych je viděl,“ usmívá se.

To jsou jediné „potíže“, na které si Pavel v souvislosti se zákrokem vzpomíná. „Těsně před operací, hlavně na sále, to na vás dolehne. Ale pan doktor vystupoval tak klidně a sebevědomě, že jsem se uklidnil. Dokonce jsme se spolu zasmáli. Na klidu hodně přidá i hezké prostředí na klinice a usměvavý a ochotný personál – tedy i krásné sestřičky,“ dodává Pavel.

„Panu Pavlovi jsem doporučil blefaroplastiku, tedy plastickou operaci víček, v lokální anestezii. Dojde při ní k odstranění nadbytečné kůže. Po zákroku zůstává jen jemná jizvička, která je skrytá v očním záhybu, a navíc po čase téměř úplně zmizí. Hojení proběhlo bez problémů a s výsledkem jsme oba spokojeni,“ popisuje MUDr. Petros Christodoulou.

Po operaci se Pavel cítil skvěle i proto, že už to měl za sebou: „Byl to stav euforie, byl jsem plný energie, nic mě nebolelo. Samozřejmě jsem měl víčka přelepená obvazy, ale to jsem věděl dopředu, tak jsem si zajistil doprovod – bez toho bych se domů nedostal.“

Potěšilo ho i to, jak se dobře hojil. „Nejsem zrovna vzorový pacient, leccos jsem možná i trochu podcenil, ale přesto se mi vše zhojilo krásně, rychle, bez otoků a komplikací,“ hodnotí Pavel výsledky. Pohled na čerstvé stehy sice nebyl zrovna příjemný, ale už v tu chvíli byl vidět pokrok a Pavel si dovedl představit výsledek po zahojení.

„Jsem rád, víčka jsou lehčí, oči vypadají otevřenější, nic nepřekáží při pohledu do stran, splnilo to prostě všechna má očekávání,“ pochvaluje si Pavel. Změny si všimlo i okolí, a několik kamarádů dokonce začalo uvažovat o podobném zákroku. „Pro ně bych měl jediný vzkaz: aby zbytečně dlouho nečekali. Není čeho se obávat – ostatně podívejte se třeba na své ženy, ty jsou v tomto ohledu určitě rozhodnější, tak proč bychom měli být pozadu,“ zakončuje s úsměvem.

Že opravdu není proč váhat, potvrzuje i profesor Pavel Brychta, plastický chirurg a přednosta Kliniky popálenin a plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno: „Plastická operace horních víček je vyhledávaným zákrokem jak z estetického, tak i ze zdravotního hlediska. Korekce povislých víček významně omladí vzhled klienta a výsledek bývá velice dlouhodobý.“

Nechat si něco vylepšit už není nic, zač byste se měli stydět. Kdo plastiky rozhodně netají?