Když je partner sobec

Jednoduše řečeno, egoismus znamená tak výhradní soustředěnost dotyčného na sebe, že ztrácí schopnost ohlížet se na lidi kolem včetně těch nejbližších. Ba dokonce právě vůči těm se chová bez sebemenšího pochopení a vstřícnosti. „Své vlastní vnímání situací a osobní cíle automaticky nadřazuje všemu, z čeho by netěžila jeho osoba,“ popisuje nepříliš lákavé okolnosti života s extrémním egoistou psycholog Martin Čásenský.

„Někdy si přátelé a známí partnerů, z nichž jeden je zjevný sobec, myslí, že ten druhý si za to může sám. Už jenom proto, že to měl včas poznat, neměl to od počátku dopustit. Ono to ale není tak snadné,“ upozorňuje psycholožka Eva Soukupová. „V období zamilovanosti se dokážou lidé, muži i ženy, chovat úplně jinak, než je jejich takzvaně běžná nátura. Ani to nelze nazvat pokrytectvím. Prostě jim touha získat onu vytouženou partnerku notně zamíchá s jejich běžným chováním. Netřeba připomínat, že nezanedbatelnou roli tu hrají i hormony,“ dodává psycholožka.

V těchto situacích se podle jejích zkušeností i „totální“ sobec dokáže chovat jako obětavý gentleman, pro něhož není na světě většího potěšení, než vyhovět sebebláznivějšímu přání dámy svého srdce. Není proto divu, že vás v počátečním okouzlení nenapadne, že se z takové „životní výhry“ může vyklubat totální uzurpátor.

Svoji roli hraje také to, že se často egoisté chovají úplně jinak před cizími lidmi. Ti si pak snadno řeknou: Takový milý člověk! To ona musí být „slepice“, které dělá dobře se mu takhle podbízet a přizpůsobovat.

Nicméně se Eva Soukupová i Martin Čásenský shodují v tom, že během relativně krátké doby lze tendenci k egoismu rozpoznat. Dotyčný se třeba začne tvářit dotčeně, když otevřeně preferujete jiný návrh na způsob trávení víkendu, než navrhl on. Přičemž víte, že jeho verze pro vás bude oběť – setkání s lidmi, kteří vás nezajímají, aktivity, které vás nebaví. „Je přirozené, že hlavně ženy berou přizpůsobení se a akceptování přítelových přání jako součást vztahu. Takže ustupují ochotně. „Logicky je to ale spjato s nadějí, že jim to partner oplatí pro změnu svou vstřícností. Tak by měl fungovat zdravý vztah. Pokud se taková vzájemnost a oboustrannost v ústupcích neobjeví, je to jeden z varovných signálů,“ tvrdí psycholožka.

V té souvislosti nám vylíčila případ jedné své klientky: „Ta dáma se velmi dlouho snažila vztah udržet i za cenu, že to bude vždycky ona, kdo ustoupí. Ale nebyla to žádná ,puťka', takže občas se velmi rozumně snažila poukázat na některé absurdity. Nikdy to neuznal, prostě trval na tom, že jeho představy jsou ty jediné správné. Ona trpěla nejvíc tím, že si vybavovala dřívější zážitky, kdy se choval úplně jinak. Pořád se snažila v něm vidět toho dávného kavalíra a do značné míry omlouvat jeho úlety. Nakonec to nebylo k vydržení, a rozvedla se. Ale i během rozvodu se jeho sobectví projevovalo velmi nepokrytě, takže se nakonec zhroutila a skončila u nás v poradně,“ líčí Eva Soukupová.

Mnohé ženy, které jsou ochotny se samy v lecčems partnerovi - byť se sebezapřením - přizpůsobit, se zarazí ve chvíli, kdy jeho egoismem trpí i děti. „Je to naprosto přirozené. Nepřirozená je naopak situace, kdy žena raději ustupuje požadavkům a nepřijatelnému chování partnera na úkor dětí. Pokud to udělá, je to již zcela patologické prostředí, které psychicky poškozuje všechny zúčastněné,“ konstatuje doktorka Soukupová.

Podle ní je tento typ sobectví nebezpečný zejména od okamžiku, kdy dotyčný zájmy a potřeby dětí zanedbává, věnuje se jen sám sobě a svým zálibám, v horším případě i od nich vyžaduje, aby absolutně plnily jeho požadavky.

Podle Martina Čásenského i Evy Soukupové je vždy prvním krokem k řešení celou situaci s partnerem probrat včetně uvádění příkladů. „Snažit se ho přimět k tomu, aby objektivně posoudil jednotlivé momenty, aby se pokusil vcítit do pozice svých nejbližších, kteří kvůli němu nemají možnost uplatnit své vlastní potřeby a zájmy,“ doporučuje psycholog Čásenský. Jestliže tato cesta selže, zbývá psychologická pomoc. „Spočívá pod odborným vedením v podstatě v tomtéž: aby se klient dokázal vžít do situace lidí kolem a respektoval je,“ dodává.

Je zjevné, že soužití se sobeckým partnerem je svízelné a náprava obtížná. O to víc uvítáme, když se s námi podělíte o své zkušenosti, ať už osobní nebo ze svého okolí. Na vaše příspěvky se těšíme na info@prozeny.cz.