Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Ladislavy:
Dobrý den, pane Hausmanne, sleduji pravidelně Vaše rady, názory a postřehy. Dnes ovšem budu já očekávat Váš názor na mou otázku. O loňských vánočních svátcích jsem se seznámila s mužem. Oba jsme 60+ a oba byli dlouho sami. Každý máme své bydlení, myslím, že i slušnou životní úroveň. Oba jsme akční, aktivní a celkem si rozumíme v názorech na život.
On je velmi šikovný a, i když bývalý učitel, i zručný a vyrábí pro mne doplňky do bytu anebo renovuje ty nalezené v bazaru – naše společná vášeň. Já pro něj zase vařím jeho oblíbená jídla. Peču dobroty. Takže sluncem zalitý podzim ve dvou... Zdánlivě.
Několikrát u mne i přespal a já si začala všímat běžných denních návyků. A už tu byl zádrhel, který mi vrtal v hlavě skoro půl roku, než jsem se otevřeně zeptala: Ty si nečistíš zuby?
Odpověď mne šokovala: Ne, ráno si nikdy zuby nečistím, otřou se přeci snídaní.... Stačí bohatě čištění večer před spaním. Mně z pusy nesmrdí. Dýchl si do dlaně, přičichl a spokojeně přikývnul – asi má problém s čichem.
Myslím, že je zbytečné rozebírat „ranní dech“, který opravdu nevoní po růžích, obzvláště v pozdějším věku. A pak se celý den sbírají další přívůně dle konzumovaného jídla. Pakliže je k obědu cokoli na cibuli a česneku, je to fakt síla. Jeho argument, že vařením to ztrácí aroma, neberu. Já sama si zuby čistím po každém jídle od útlého dětství. Podotýkám, že oba máme zuby svoje.
Báječný muž tak získal rázem docela citelnou šmouhu na image. Už mu nechci dát ani malou pusu – je to nechutné, nevoňavé a ten pocit, co se mu hemží v ústech za mrňavé potvory bakteriální, je neodbytný, protivný. Prosím, jak inteligentnímu, vzdělanému muži srozumitelně vysvětlit, že chleba s máslem k snídani fakt zuby nevyčistí a dech neosvěží? Děkuji Vám, Ladislava.
Vážená paní Ladislavo,
to, co popisujete, je problém hned třístupňový. Zaprvé zápach z úst je těžká „antichemie“ už sama o sobě, zadruhé je smutné, když partner partnerovi nevyhoví a neustoupí ani v takto triviální věci, a zatřetí to ukazuje určitou samolibost Vašeho přítele, který je takto bohorovně přesvědčen o své neomylnosti. Běžný člověk se po ránu cítí nesvůj, dokud si nevyčistí zuby. Mnozí se kvůli tomu i vyhýbají rannímu sexu. Už upozornění partnerky na tento handicap je natolik trapné, že každý jiný by se na jeho místě hanbou propadl a pak si běžel pro kanystr ústní vody…
Co ale s tím? Říkáte, že si celkem rozumíte a v tomhle věku hledat někoho jiného také není legrace. Ptáte se, jak mu to vysvětlit. Myslím, že to vysvětlit nejde, kdyby to šlo, dávno by si partner tento běžný a samozřejmý návyk osvojil. Snad jedině použít jeho logiku – kousáním do chleba si možná otře bakterie ze zubů, ale nikoliv z kořene jazyka a dalších zákoutí, odkud je kloktáním vyžene jen dezinfekční přísada v zubní pastě.
Na Vašem místě bych se asi na něj smluvil se společnými známými (včetně jeho lékaře), aby nezávisle na sobě při různých příležitostech mu jeho zápach z úst vytýkali. Tak samolibý snad nikdo nemůže být, aby ignoroval mínění všech lidí kolem. Rovněž bych mu podsunul nějaké články na téma halitóza, které by ho mohly vyplašit, když se dočte, co všechno může zápach z úst indikovat. Po ruce máte i ženské zbraně – bez vyčištěných zubů nebude intimita. Kupčení se sexem normálně odsuzuji, ale požadavek, aby ten druhý nesmrděl, je legitimní. Tahle věc se musí vyřešit, tak na ni bez přestání pod různými záminkami poukazujte – třeba si to přejte jako dárek pod stromečkem a nic jiného nechtějte.
Pokud se Vám někdy povede partnera v tomto ohledu zlomit, odstraníte z problému teprve první stupeň. Ty zbývající dva už asi nepřemůžete, což Vám dříve či později může znepříjemnit život v jeho dalších stránkách. Pokud ale člověk nechce skončit osamocen, musí se před některými kompromisy ohnout. Dilema, zda je horší samota, nebo život v těžce kompromisním vztahu, řeší miliony lidí. Co je větší zlo můžete posoudit jen Vy, samozřejmě s přihlédnutím na další vyhlídky na seznamovacím trhu.
Že je potřeba umět si vzájemně vyjít vstříc, někde trochu ubrat, jinde přidat, prostě najít společný střed. To podepisujeme, ale... ne nutně. Jsou situace, v nichž je naopak potřeba stát si plně za svým! Kdy ve vztahu nedělat kompromisy?
