Článek
Slovo emancipace vzniklo odvozením z latinského e-mancipare, kde manus znamená ruka a capere držet. Ve starém Římě emancipace znamenala propustit syna z otcovské moci. Bylo běžné, že otcové své syny na pár let prodávali na dočasné práce do jiných domů.
Pěkný zvyk, co? Nejenže byste ty své líné synky mohly na čas prodat, ale klidně byste si mohly nějakého pěkného urostlého dospělého od sousedů i koupit! A každý rok nového! Něco by pomohl, musel by... Vy byste si ušetřily doprošování se pomoci od těch svých. Kdybyste chtěly, mohly byste takového mladého souseda i něco naučit! No co? Navrhnout vám to můžu, ne? Nacházíme se přece v otevřené rubrice sex a vztahy? (Pro některé dámy z diskuse: to je humor a nadsázka!!!)
Důvodem mého dnešního rozboru emancipace je, že bych ráda emancipovala dnešní muže. Mnoho rozchodů a hádek způsobuje pocit mužů, že jim příliš poroučíme, příliš jim bereme jejich dominantní postavení a málo je oddaně posloucháme.
Jsou vzteklí, když trochu víc vyděláváme, řešíme věci rychleji než oni, neprosíme je o pomoc. V pravěku jasně vedli oni. Fyzickou sílu na skolení mamuta mají opravdu větší než my. Ale od té doby, co se dá potrava koupit v supermarketu, místo pazourku používáme elektrické mixéry, nože a místo na koně sedáme do auta, ztrácejí pro nás ženy svou zásadní potřebnost.
My se měnit nemůžeme, zahynuly bychom všechny. To oni si musí najít mužnou činnost, kterou získají zpět své postavení číslo jedna. Ale jakou? Místo adrenalinových válek jim zbyl na pocit dobyvatelů a vítězů pouze sport. Buď o sobotách někde kopou do míče, nebo to kopání u televize sledují.
Zásobování ženy je taky příliš neuspokojuje. Jediný nákup, který je mužný, je výběr a nákup auta. Ale kolikrát denně či za život tato situace nastane? Tak brouzdají po bazarech nebo internetu a číhají na kořist.
Zůstává jim jejich zaměstnání. Ale ani to není jednoznačná emancipace. Pár jich je ve vedoucím postavení a mohou smečce poroučet. Ale mnoho jich má nad sebou ženu či muže, kteří je takzvaně přeprali, a vůdci jsou oni. Ti poražení pak přicházejí domů a buzerují svoji rodinu. Svou potřebu vůdcovství dohnánějí tam, kde to jde.
Tragédie je, když je muž navíc najednou nezaměstnaný. Chlap bez práce je fakt horor. Když žena příjde o místo, začne se realizovat doma. Domácí práce jsou v podstatě bez konce. Uklízí šuplíky, sklep. Umyje, co se dá. Začne vyvářet, plést a zase párat svetry... prostě se zabaví. Ale muž? Chvilku se zabaví opravou spotřebičů. Ale víme, že dnes se většinou vyplatí rozbitou varnou konev vyhodit.
Bohužel pro ně – totéž platí o výměně oleje. Dřív trávili muži šťastné hodiny vlezlí pod autem a cosi tam montovali. Byla to ideální emancipační činnost. Myslím, že žádnou ženskou v sobotu odpoledne nenapadlo vytěsnit je zpod auta a v montárkách či trenýrkách seřizovat brzdy, natírat podvozek či měnit olej.
Když zlobí dítě, vymyslíte nějakou činnost, aby se zabavilo a dalo pokoj. Ale jak zaměstnat obrovského chlapa emancipační činností, při které by „ukojil" svůj pocit nepostradatelnosti, výjmečnosti, mužnosti a čísla 1? Protože, když ho nezemancipujeme, bude otravovat, prudit, a my se budeme hádat a kazit si všichni dohromady vztah i život.
Kde najít vhodnou mužnou činnost v 21. století, kterou my ženy prostě nedokážeme?
Fakt nevím, co s tím. Napadá vás něco?
