Kroměřížské zahrady a vodníci

Je to jedno z nejkrásnějších moravských měst. Říká se mu Hanácké Athény. Je toho tady spoustu zajímavého a pěkného.

Například Biskupská mincovna, gotický kostel svatého Mořice.

Barokní kostel Jana Křtitele… Arcibiskupský zámek… A především nyní to nejkrásnější – rozkvetlé zahrady Podzámecká a Květná.

Možná právě zde, v těchto zahradách, rostl talent Maxe Švabinského, zde se formoval život pozdějšího generála a prezidenta Ludvíka Svobody.

K hradbám kroměřížským dorazili pocestní. Muž se svou těhotnou ženou. Byl už večer a nikdo je nepustil dovnitř. Prosili o přespání ve mlýně.

Mlynář na ně poštval psy.

Celí potrhaní a vyděšení se dostali do chaloupky na bělidle u rybníka Hořenušky. Žena měla bolesti a předčasně porodila.

Ráno odcházeli sami, protože… Tak už to chodí, když žena rodí bez odborné péče a předčasně…

Muž se otočil k mlýnu kroměřížskému a pronesl nemilosrdně:

„Proklínám tě a s tebou všechny tvé obyvatele!“

Krátce na to mlýn vzplál a shořel na popel. Nikdo v něm nepřežil.

Té se říkávalo Libosad. Dříve tu býval močál. Nyní to tady září barvami. Vešel jsem tam portálem, na jehož vrcholu se skví nápis „Ingredere hospes“ (Vejdi, hoste). Z bílé rokokové lavičky na pozdně empírovém Čestném dvoře pohlížel jsem na palmový skleník s mnoha tropickými rostlinami.

Uvnitř bylo dost horko. Také nádrž s barevnými rybičkami. A orchidejemi.

Pak již mne čekala samotná renesanční zahrada. S ornamentálními záhony. Spojují se zde sochařství, malířství, umění architektury zahradní, včetně vodních divů. Vznik lze datovat po konci třicetileté války kolem roku 1665, kdy ji nechal založit biskup Karel II. Lichtenstein-Kastelkorn. S viváriem, bažantím dvorem a Králičím kopcem se sochami čtyř lovců okolo, každý na jedné světové straně, se sochou Diany nahoře.

Jsou tady rostlinná bludiště. Níže střižené ornamenty z živých plotů.

Prohlédl jsem si osmibokou rotundu s pěknými malbami Carpofora Tencally. Bylo mi příjemno v umělých jeskyních. Prošel jsem se po dlouhatánské kolonádě s šestačtyřiceti bustami a čtyřiačtyřiceti antizujícími sochami v nikách. Vyšel jsem i na vyhlídkovou terasu. Ve výklencích u schodiště seděly nehybně dvě opice. Koukal jsem na ně proti slunci. Ne, poznal jsem, že to jsou sochy dětí, když jsem se přiblížil. S pitvornými výrazy.

Náhle vyrazily z hrdel výkřiky „Baf!“ a utekly. Málem mi způsobily infarkt.

Shora jsem pak pohlížel na tu červenou, modrou, žlutou, fialovou nádheru pode mnou. Na dvě fontány. Lví a Tritónů.

To je velice dobře známé, že v Kroměříži a v okolních rybnících žila spousta vodníků. U Dlouhého mlýna v Podzámecké zahradě dokonce existovalo něco, co nikde jinde ne. Sjížděli se sem mladí vodníci z celého světa. Totiž, byla zde založena škola vodníků, wassermannů a hastrmanů. Provozovala se tady hlavně praxe. Takový vodník se musí naučit prolézat i těmi nejtenčími trubkami, maličkými škvírami a – to dá rozum – také čarovat a topit lidi a jejich dušičky strkat do hrnečků.

Nicméně všechno má svůj konec a tohle vzalo konec nehezký. 21. července roku 1897 vzplál mlýn a bylo z toho takové vedro, že otáčející se kolo hořelo snad i ve vodě. Přežil to jenom jeden vodník a i ten si pak zapakoval a odstěhoval se někam do bezpečnějších krajin. Prý snad až do Spokojených států amerických.

Ze zámeckých oken shlížel jsem na ornamentální záhony. Na rovné, příčné pěšiny. Na řeku Moravu a mosty přes ni.

Užitková zahrada zde byla založena v 13. století. Zároveň s hradem. Ta zdejší krása vykvetla až v dobách renesančních. Za biskupa Stanislava Thurza.

Ani tehdy, stejně jako dnes, však nebylo lehké o velikou zahradu pečovat. Třeba v roce 1558 stala se hrozná věc. „Vnikly se svině měšťanské a mnoho škod zdělaly všechno rozryvše, když už drahně semen bylo zaseto.“ Baroko, včetně vysoké zdi okolo, dorazilo sem po polovině 17. století. Ve století následném přišly romantismus a osvícenství. Včetně Colloredovy kolonády. Giardinetta segreta s barokně stříhaným rostlinstvem. Postavil se Čínský pavilon s postavami Číňanů. Řeku překlenuly mosty Stříbrný a Vázový.

Vytvořila se Pompejánská kolonáda a Maxův dvůr.

Je radost pozorovat veliké voliéry. Viděl jsem bažanta zlatého, stříbrného a diamantového, káně lesní, puštíka obecného, paviána pláštíkového, slepici fénixku a holanďanku, kalouse ušatého, poštolku obecnou. Jednoho holuba. Všude zahradou volně chodí pávi. Stejně jako další ptáci a zvířata. Krůta domácí a husa domácí, havran polní, sojka obecná, bažant obecný a straka obecná. Koza domácí a osel domácí, husa pomořanská, daněk skvrnitý… Je toho tu spousta k vidění. Kromě zmíněného – socha bohyně Flóry. Čínské paraplíčko. Římská fontána. Americký domek.

Ruiny antické i gotické…

Prostě nezbývá než jet do Kroměříže za vší tou krásou architektonickou a přírodní. Je tam hezky.

Jestli vás lákají místa spjata s podivnou historií či záhadami, inspirujte se k výletům v pořadu TaJeMno.