Otec má po rozchodu zájem jen o syna, dceru ignoruje

V životě bohužel přicházejí situace, s nimiž si mnozí nevědí rady. V takových případech ale mohou pomoci mediátoři. Tohle je další příběh z praxe mediátorky Kateřiny Bělkové.

Když spolu začali chodit, bylo jim 19 let. Po pár měsících randění Michaela zjistila, že je těhotná, ale ačkoli se s Robertem neznali dlouho a byli opravdu mladí, rozhodli se k situaci postavit čelem. Vlastně je tahle nelehká doba ještě víc sblížila, všichni totiž radili, aby šla Michaela na potrat, ale oni za své dítě bojovali.

Stali se rodiči a chvíli se zdálo, že bude vše v pořádku, ale idylka se nakonec nekonala. „Začal klasický kolotoč všedních dní umocněný mladým věkem a celkovou nevybouřeností a nezralostí. V běžném shonu ani jeden nezvládal řešit  partnerské problémy,“ popisuje Kateřina Bělková.

Robert se snažil rodinu uživit, a tak si přibral druhé zaměstnání. Michaela měla plné ruce práce se synkem. Když byly chlapečkovi čtyři roky, zjistila, že jí je Robert nevěrný.

Ten se omlouval a tvrdil, že šlo jen o nezávazný úlet. Pravda byla taková, že i když už Michaelu tolik nemiloval, se synem měl opravdu silný vztah a nechtěl o něj přijít. Proto dělal všechno, aby mu Michaela odpustila.

Nakonec se tedy usmířili. A Michaela se rozhodla vztah „pojistit“ druhým dítětem. I když věděla, že Robert další dítě nechce, vysadila antikoncepci, aniž by mu o tom řekla. Po krátké době byla těhotná a doufala, že přijde podobné sblížení jako při prvním těhotenství. „Opak byl ale pravdou. Po narození druhého dítěte se krize, kterou měli dříve, vrátila v ještě větší intenzitě,“ říká Kateřina Bělková.

Robertův chladný přístup, který jí dával znát při každé příležitosti, Michaelu zraňoval natolik, že se rozhodla pro rozchod.

Robert fungoval jako vzorný otec i po rozchodu. Bohužel jen k Robertovi, svému synovi. S tím se pravidelně vídal. O dceru Terezu ale nejevil žádný zájem. Michaela si nejdřív myslela, že si na malé, teprve roční dítko netroufá. Věřila, že až holčička povyroste, jeho postoj se změní.

Bohužel roky plynuly a Robert stále Terezku ignoroval. „Robík s ním trávil každý druhý víkend a polovinu prázdnin, kdežto dcera zůstávala jen s maminkou. Ze začátku to bylo fajn, ale jak holčička rostla, začala se ptát, proč ona k tatínkovi nechodí. Obzvlášť když se Robík vždy od táty vracel plný dojmů a zážitků a leckdy i s nějakým dárkem.“

Když bylo Terezce asi 10 let, vygradovala tato frustrace v opravdové psychické problémy. Holčička najednou nemohla spát, zhoršil se jí školní prospěch, měla konflikty se spolužáky. Michaela to řešila i se školní psycholožkou a právě ona jí poradila mediaci.

Kateřině Bělkové se podařilo otce namotivovat ke schůzce, ale na začátek musela zvolit oddělená jednání, s Michaelou Robert odmítal mluvit. „Svěřil se mi, že narození dcery vnímá jako velkou zradu ze strany bývalé partnerky. Synovo narození si opravdu přál, ale dceřino naopak vůbec. Proto si k ní neuměl najít vztah.“ Michaela se zase mediátorce svěřila, že ví, že udělala chybu a že to byl na Roberta podraz, ale už s tím nic nenadělá. Nejvíc ji trápilo, že za její chybu pyká dcera.

Když oba takto zpracovali letité a nikdy nevyřčené křivdy, Robert a Michaela se za asistence mediátorky nakonec sešli a vše si vyříkali. „Michaela se Robertovi upřímně omluvila a popsala mu, jaké problémy teď jejich dcera má. Robert si uvědomil, že takové rozdíly mezi dětmi by dělat neměl, nakonec mu to bylo líto,“ uzavírá Kateřina Bělková. Nakonec se oba dokázali dohodnout na pravidelném styku Roberta s oběma dětmi, vztahy s nimi i s Michaelou se výrazně zlepšily a i Terezka se psychicky srovnala.

Jakmile jsou ve vztahu děti, bývá rozchod těžký. A co teprve, když se řeší péče o děti po rozvodu – v tomhle příběhu o ně nestál ani jeden z rodičů!

Jména a okolnosti příběhu byly změněny tak, aby nebyla porušena mlčenlivost, ke které se mediátor zavazuje.