Starší brácha na výsluní, mladší ségra může všechno? Pořadí sourozenců často ovlivní váš život

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zalovte v paměti. Byl starší brácha na výsluní? Všechno se promíjelo mladší ségře? Nebo jste jako jedináček trpěli? Vaše dětské zážitky ovlivnily, v jakého člověka jste dospěli, jaké zaměstnání jste si zvolili či jací rodiče jste. Psycholog Alfred Adler přišel zhruba před sto lety s teorií, že důležitou roli hraje právě to, zda jste v rodině prvorozený, druhorozený, benjamínek nebo jedináček.

Abyste se mohli najít v různých typech osobností, je třeba si ujasnit, podle čeho hledat. Jedináček nemá sourozence – ale je za něj považován i ten, jehož bratři či sestry jsou o pět a více let starší nebo mladší (sourozenecké spojení už není natolik pevné). Pokud máte jen starší sourozence (a ten nejblíže vám je starší maximálně o pět let), pak se hledejte v kolonce benjamínek. Pocházíte-li z rodiny s více než třemi dětmi a nebyli jste nejmladší ani nejstarší, pak na vás platí charakteristika prostředního. Dvojčata se v našem výčtu nenajdou (ani když mají staršího nebo mladšího sourozence), protože jejich vztahy nejvíce ovlivňuje vzájemná rivalita a „stejnost“.

Vůdčí role, cílevědomost a perfekcionismus. To jsou vlastnosti vojevůdců, ale i vědců, lékařů či právníků. Ostatně z prvních 23 astronautů ve vesmíru bylo 21 prvorozených nebo jedináčků. Na první děti se nějakou dobu upírá pozornost celé rodiny, což většinou způsobuje jejich přání zavděčit se. Anebo se přehnané ambice promítnou do touhy dávat si příliš vysoké cíle. Obojí může v dospělosti plodit stres a přepětí. Přesto v kombinaci se zodpovědností a svědomitostí (často měli na starosti mladší sourozence) se může prvorozený stát intelektuálně založeným, profesně úspěšným člověkem.

Druhé dítě má vyšlapanou cestičku. Rodiče jsou zkušenější, nejsou tolik ve stresu a to se promítá do pohodové povahy potomka. Druhorození nezažili, že by měli všechno jen pro sebe, takže jim nedělá problém spolupracovat. Díky tomu jsou méně bázliví a úzkostní než jejich starší sourozenci. S těmi jsou však stále srovnáváni (dotahují staršího, chtějí mít svá práva, touží po uznání), což přináší i výhody: jsou smířlivější a ochotní ke kompromisu.

Ještě více se schopnost diplomacie projeví u prostředních ze tří dětí. Jsou mezi mlýnskými kameny a často nevědí, na kterou stranu se přiklonit. Vyrostou z nich empatičtí vyjednavači, kteří se snaží uhladit neshody. Často hledají pomoc vně rodiny, takže mají hodně přátel a často odcházejí z domu jako první. Díky své houževnatosti si dovedou prosadit svou.

O benjamíncích se traduje, že jsou rozmazlení a všechno se jim promíjí. Psycholog Kevin Leman s tím však ve své slavné knize Sourozenecké konstelace nesouhlasí: „Nejmladší děti jsou většinou srdečné, nekomplikované, veselé, jsou rády středem pozornosti – takoví malí klauni, které má každý rád.“ Rodiče jsou ve výchově benevolentnější, na druhou stranu jsou nejmladší zvyklí, že kromě rodičů jim pomáhají i starší sourozenci, proto v dospělosti mívají problém s převzetím odpovědnosti. Celý život se chovají jako bezstarostní snílci.

Zvláštní kategorie jsou děti, které vyrůstají samy. Jsou odmala obklopeny dospělými, mívají názory neadekvátní věku a mohou působit směšně. Nežijí v konkurenci, proto se mnohem častěji chovají nezištně a jsou zvyklí se spolehnout hlavně na sebe. Bývají středobodem světa rodičů, což se při svobodné výchově může promítnout do netolerance, až panovačnosti, v případě autoritativního přístupu rodičů se z jedináčků vyklubou ambiciózní jedinci s nepřiměřenými nároky na sebe.

Nenašli jste se v žádné kategorii? Nezoufejte. Jde jen o jednu teorii, která přirozeně nesedí na každého. „Sourozenectví si nevolíme, je nám dáno jako celoživotní blízký vztah. Každý nově příchozí jedinec změní dosavadní chod rodiny a dynamičnost vztahů. Od sourozenců se dítě učí. Odkouká stejně dobře úklid stolu po jídle jako nejrůznější lumpárny staršího bratra,“ podotýká psycholožka Milena Magdalena Raková.

„Podle nejnovějších výzkumů sourozeneckých vztahů se navíc ukázalo, že v této oblasti panují velké mýty. Nicméně pokud rodiče vsadí na láskyplnou péči a citlivý přístup k dětem, mohou si ušetřit spoustu nepříjemností,“ uzavírá psycholožka.

Když dospělé dítě opustí domov, bolí to… Nečekejte, až zavolá, ozvěte se první. Nepřerušte kontakt!