Ostře sledované téma: Mají maminky právo rodit doma?

Role jsou v této žhavé diskusi jasné. Na jedné straně jsou matky toužící po porodu doma a porodní asistentky, které jim v tom velmi často pomáhají. Pro ně je to přirozený způsob, jak přivést dítě na svět. Riziko komplikací samozřejmě existuje, ale je prý mnohem nižší než v nemocnicích, kde je údajně často vyvolají zbytečné zásahy lékařů.

Lékaři to vidí jinak. Porod doma je podle nich zbytečný hazard. Ve chvíli, kdy se objeví komplikace, jde o minuty, leckdy i o vteřiny. A i sebelíp vyškolená asistentka má jen holé ruce, které mnohdy nezmohou nic. A že dřív ženy rodily samy zcela běžně? Ano, ale za cenu toho, že úmrtnost novorozenců i matek byla o dost vyšší než dnes.

Ale o tom toho bylo napsáno již hodně. Nyní do sporu vstoupil stát, který chystá zákon, jež porody doma nejspíš výrazně omezí. Nezakazuje je, ale porodním asistentkám hrozí až milionová pokuta za to, že s ním budou ženám pomáhat.

„Ministerstvo zdravotnictví a Česká gynekologická a porodnická společnost se snaží porodním asistentkám místo stanovení pravidel v poskytnutí péče bránit a zastrašovat je. Pokládáme tento postoj za nesprávný a velmi neetický," píše ve svém vyjádření viceprezidentka České konfederace porodních asistentek Radmila Dorazilová. Porodní asistentky se podle ní nechtějí vracet k praxi, kdy se hojně rodilo doma, ale pokud se tak některá žena přece jen rozhodne, i tak má právo na odbornou péči a pomoc.

Ovšem lékaři si stojí tvrdě za svým. „Gynekologická společnost zásadně nesouhlasí s mylným informováním těhotných žen a jejich partnerů na předporodních kurzech vedených některými soukromými porodními asistentkami, které propagují porody v domácnosti bez osvětlení jejich rizika oproti porodům vedeným ve zdravotnickém zařízení. Ženy jsou informovány o výhodnosti preference pocitů nad možným ohrožením zdraví i života matky i dítěte," říká Alena Měchurová, vedoucí porodnického pracoviště Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí.

Ale všichni se nejspíš shodnou, že nejdůležitější jsou v tomto sporu ženy a jejich nenarozené děti. A ty mají na porod následující názor.

Tip redakce:Ať už ženy rodí doma nebo v nemocnici, velkou oporou jim je jejich partner. Ale není to zadarmo. Přečtěte si článek Otec u porodu: Proč za to muži musí platit?!.

Mezi jednoznačné zastánce přirozených porodů doma patří i Elen, která se se svým příběhem svěřila na stránkách občanského sdružení Přirozený porod. Na lékařsky vedené porody má jasný názor. „Žádné soukromí, jedna a ta samá poloha, nepříjemné řeči personálu a strašlivý řev novorozeného miminka, kterému je hned ustřižena pupeční šňůra, ihned ho váží, myjí, místo aby jako první vidělo svou maminku a mohlo se přisát,“ píše Elen. A tak si o porodech nastudovala všechno možné, kontaktovala i ženy, které rodily doma, a bylo rozhodnuto. Dokonce nechtěla u porodu ani porodní asistentku, protože nechtěla na nikoho přenášet svou zodpovědnost. „Nic jsme neplánovali, tedy místo, kde budu rodit. Jen jsem měla připravenou tašku, kde jsem měla vyvařený provázek na pupík, nůžky, gumovou podložku, olejíček na očištění miminka a mořskou sůl,“ popisuje Elen.

Den porodu přišel přesně v den termínu. Elen odešla hlenová zátka a dostavily se lehounké stahy, a to zhruba po deseti minutách. A tak to šlo celý den, kdy Elen odpočívala na zahradě ve stínu. K večeru stahy zesílily a k ránu již Elen nevydržela v posteli a šla ven rozdělat oheň. „Teplo na záda mi hodně pomáhalo. Kolem osmé ráno už jsem to ale nevydržela, došla pro nastávajícího otce a žadonila o vanu. Vstal, vydrbal kovovou vanu, na ohni ohřál vodu a nasypali jsme tam mořskou sůl,“ pokračuje Elen.

Teplá voda porod prý urychlila, Elen nikdo nevyšetřoval, ale to, že se porod blíží, poznala prý bez problémů. „Sáhla jsem do sebe a zjistila, že hlavička už je na cestě a plodové obaly před ní. Od téhle chvíle to pak trvalo ještě asi hodinu a půl. Ležela jsem ve vaně, Kája mi dohříval vodu, uklízel a já vnímala jen své kontrakce. Stahy byly pořádné a já vrčela jak tygřice. Když se narodila hlavička, volala jsem partnera. Čekali jsme na stah a on měl za úkol malou chytit,“ pokračuje Elen. A pak už to bylo, narodila se zdravá krásná holčička, která si dvakrát kýchla a začala hledat maminčino prso. „Mnoho lidí si řekne, jaká je to nezodpovědnost. My jsme se na to ale dlouho připravovali, a kdyby se cokoli dělo, auto bylo připravené. Jsem šťastná, že naše dítě nezažilo porodnici, že ji neměl v ruce nikdo cizí. Že jsem zažila porod takový, jaký opravdu je. Bez zásahů a léků, a že nás jako čerstvou rodinu nikdo nedělil,“ zakončuje Elen.

Před třemi lety přivedla na svět své první dítě i třicetiletá Lucie. Těhotenství bylo bez komplikací, plod se vyvíjel zcela ukázkově a Lucie měla okamžitě jasno, kde bude rodit. „Ani na vteřinu jsem neuvažovala, že bych rodila někde jinde než v porodnici za přítomnosti lékařů. Mám v ně plnou důvěru, takže kromě manžela, který byl u porodu, i oni mi dodávali pocit bezpečí a jistoty,“ říká Lucie.

Její porod nebyl nijak komplikovaný, trval osm hodin, vše šlo, jak mělo. „Přesto jsem byla vyděšená z toho, jak silné ty kontrakce jsou. Škemrala jsem o epidurál a děkuji lékařům, že mi ho dali. Možná jsem srab, ale nevím, proč si neulevit, když to je možné. Nevím, proč nevyužít možností, které nám dnešní věda a to, kam až se lékařství dostalo, umožňuje. Díky epidurálu jsem si mohla alespoň trochu odpočinout a syna jsem pak vytlačila během pár minut, v podstatě stačilo asi pět stahů a byl venku,“ říká Lucie.

Té se narodil krásný zdravý chlapeček, s dokonalou váhou. „Hned po porodu mi ho lékaři dali na hruď a to byla krása. Pak už s ním byl manžel, protože já potřebovala péči lékařů,“ pokračuje Lucie. Přestože byl porod normální, dítě zdravé, její poporodní zranění nebyla zrovna zanedbatelná. „Šili mě přes hodinu. Dávali mi kapačky a já jsem byla opět šťastná, že tam lékaře mám. Kdyby mě nikdo neošetřil, myslím, že bych moc dobře nedopadla. Ta zranění byla vážně rozsáhlá. Samozřejmě nešlo o minuty, ale představa, že bych z domova jela někam do nemocnice, aby mě zašili, mi přijde šílená. Takhle se o mě postarali, a já přitom navíc pořád koukala na své dítě a byla šťastná,“ zakončuje Lucie.

Tip redakce:Nejen při porodu, ale i po něm se může stát leccos. Přesvědčí vás o tom článek Po porodu jsem si prošla peklem.

Jaký je váš názor na porody doma? Je to hazard, nebo přirozená věc?