Ošemetné chvíle s dětmi? Když se řeší sex, smrt či politika

Říká se, že předškolní děti jsou nejroztomilejší. Stále nepřišly o svou dětskou upřímnost a bezprostřednost, zároveň už se ale stávají vašimi parťáky. Občas si ale jen budete přát, aby to zase byla ta nemluvňata, co jen občas pláčou. Tohle jsou totiž témata, u nichž se dospělí většinou pořádně zapotí.

Zpočátku si děti vystačí s obecnými odpověďmi typu „miminko vyroste ze semínka v bříšku maminky“. Pak ale začnou mnohem zvídavější otázky. A jak se tam to miminko dostane? A jak se dostane ven z bříška? Jednoduše přichází chvíle, kdy budete muset dítku dát jeho první lekci sexuální výchovy.

Tím to ale rozhodně nekončí. Čeká vás ještě vysvětlování (samozřejmě v obchodě během čekání v dlouhé frontě), že kondomy nejsou ani žvýkačky ani nafukovací balonky, které by se hodily na oslavu narozenin. A tak dále a tak dále.

Dřív nebo později bude vaše dítě konfrontováno i se smutnější stránkou života – se smrtí. Jak tohle vysvětlit, obzvlášť pokud se jedná o někoho blízkého, třeba o babičku či dědečka? Bývá to těžká chvíle pro vás samotné, vy sami máte co dělat, abyste to zvládli, tak jak to může ustát vaše malé a křehké dítě?

Věřte mu! Děti jsou neuvěřitelně silné a v tomto případě je velmi důležitá upřímnost. Nelžete, popravdě vysvětlete, že takhle to v životě chodí. Nepředstírejte, že se netrápíte, naopak veškeré emoce smutku a bolesti s ratolestí sdílejte. Má právo oplakat babičku stejně jako vy!

Vidí to v televizi, na billboardech, slýchá, jak se o tom třeba bavíte doma. Jak ale vysvětlit tomu malému rošťákovi, že i když vy si myslíte o politikovi XY, že je to pitomec, není to názor všech? Vždyť maminka a tatínek mají vždycky pravdu, pro dítě jsou nejchytřejší na světě?

Tady se asi vyplatí držet se rady „pozor na pusu“. To, co nechcete, aby vaše malé dítě ventilovalo někde na veřejnosti, před ním jednoduše neříkejte.

Prošel si tím každý rodič. Děti jsou bezelstné, nespoutané, neobroušené společenskými konvencemi, a hlavně smrtelně upřímné. A tak se klidně v narvaném autobuse nahlas zeptají, proč má ta paní vousy, proč ten pán tak smrdí a proč je tahle paní tak děsně tlustá.

Co s tím? Nic. To mléko už je rozlité, vy to musíte jen vydržet do nejbližší zastávky, kde rychle vystoupíte.

Tohle začne být poněkud ošemetné ve chvíli, kdy vaše dítě začne chodit do školy. Vedete ho k zodpovědnosti, chcete, aby nosilo samé jedničky, nepřišlo s žádnou poznámkou, bylo jednoduše premiantem třídy.

A je jen otázka času, kdy se školák zeptá na vaše školní (ne)úspěchy. Pokud jste nikdy nepřinesli nic horšího než jedničku, jste v pohodě. Ale přiznat se, že jste byli třídním průšvihářem, který trávil snad víc času v ředitelně než ve třídě, nebo že jste od třetí třídy propadali z matematiky?

I tady hlasujeme za upřímnost, ale s dodatkem. Klidně přiznejte špatné známky, ale vysvětlete, jak by vše bylo jednodušší, kdybyste měli spíš jedničky.

A kdy jste se při rozhovoru s dětmi nejvíc zapotili vy?