Článek
Je to možná jen jeden týden, ale stát se během něho může cokoli. Když děti vyrážejí na prázdninové tábory, bývá to vzácná chvíle pro ně i pro rodiče. Historky, které pak po návratu líčí, případně zprávy, které k vám putují prostřednictvím pohledů a dopisů, bývají velmi často rozporuplné.
Malí nešťastníci
Dnes je Honza (55) dospělý chlap, který na prázdninové tábory posílá své děti. Sám si je zamiloval, býval dokonce hlavním vedoucím. Přesto jeho táborové začátky asi nebyly jednoduché – první koresponďák, který před mnoha lety poslal rodičům, byl velmi stručný: „Přijeďte si pro mě, pláči tady.“
Rodiče sice byli nervózní, ale vydrželi a pro svého Jeníka nepřijeli. Když si ho pak vyzvedli u autobusu, plakal, ovšem proto, že nechtěl jít domů, ale chtěl zpátky na tábor. Co ho tam tehdy tak moc trápilo, nikdo nikdy nezjistil.
Kamarádka zase s hrůzou četla pohled, který jí letos poslala z tábora dcerka: „Vaří tu hnusně, nejím. Jestli mi nepošlete balík, zemřu tady hlady.“ A tak kamarádka volala hlavnímu vedoucímu a chtěla zjistit, jak to s její dcerou je. Dovolala se v době oběda a vyslechla něco v tomto smyslu: „Mařenka? Z té jsme tady všichni na větvi. Včera snědla šest knedlíků se svíčkovou a teď zrovna stojí ve frontě na přidání, máme sekanou s bramborovou kaší.“
Následně Mařenka mamince vysvětlila, že prostě jen chtěla nějaké sladkosti, ale bála se, že by jí je maminka neposlala. Tak situaci poněkud zdramatizovala.
Radostné zprávy
Mnohem lepší samozřejmě je, když vám chodí pohledy plné nadšení a radosti. I když i ty mohou rodičům nějaké ty vrásky na čele přidělat. Třeba když sedmiletý Toník domů napsal, že na táboře je děsná legrace, moc se mu tam líbí, protože s klukama dělají po večerech na pokoji striptýz a on z nich má největšího pindíka.
Podobně rozporuplné jsou i tyto zprávy:
- Ahoj, mami a tati, je to tu super, ještě ani jednou jsem se nemusel mýt.
- Moc se mi tu líbí, včera mě popíchaly vosy, jsem na marodce, ale prý dostanu medaili za statečnost.
- Ahoj, mami, jsem zamilovaná a našla jsem si tady kluka. Už jsme se líbali, ale ne jako děti, ale opravdově.
Na táborech děti prožijí spoustu dobrodružstvíFoto: Sergey Novikov, Shutterstock.com
Historky poté
Podobně zajímavé může být i vyprávění poté, co se děti z tábora vrátí. Vy se ptáte „tak co, jak se ti tam líbilo“, ale odpovědi ratolestí vás moc uspokojit nemusejí.
Já jsem se třeba od svého tehdy šestiletého syna dozvěděla, že tábor byl naprosto super, i když měl děsné spolubydlící. Odmítal totiž spát v hlavní budově s „mrňousama“ a vydupal si chatku, ovšem s o pár let staršími chlapci. A ti ho častovali nejrůznějšími sprostými nadávkami, které ale mému synkovi vůbec nevadily (nejspíš půlku z nich ani neznal a netušil, že se nejedná o nic pěkného). Nejvíc ho rozlítila celkem nevinná přezdívka Müller Mix – ten jogurt totiž znal a nechutnal mu.
A co třeba líčení takového puťáku! „Bylo to skvělý, šli jsme strašně daleko, pršelo a já neměl pláštěnku ani oblečení na převlečení. Spali jsme pod širákem a mně byla hrozná zima, ale byl jsem hrdina. A mám přezdívku, jsem vodník,“ popisoval sedmiletý Kuba mamince. Ta nejdřív propadala panice, že její dítě v nejbližších dnech dostane minimálně zápal plic, ale Kuba to ustál ve zdraví a nemohl se dočkat, až příští rok vyrazí zase na tábor a hlavně na puťák.
Už jste letos dostali nějakou zajímavou korespondenci z tábora?
