Vše, co potřebujete vědět o opičích neštovicích (mpox): Příznaky, na co si dát pozor a jak se léčí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Opičí neštovice (mpox) patří původně mezi takzvané zoonózy, tedy nemoci, u nichž je zdrojem infekce zvíře, od kterého se může nakazit člověk. Lékaři v současné době zaznamenali nárůst počtu onemocnění v Africe, ale 15. srpna potvrdilo první případ onemocnění mimo africký kontinent Švédsko. Světová zdravotnická organizace aktuálně vyhlásila v souvislosti s mpox nejvyšší stupeň varování a ohrožení veřejného zdraví v Africe a varuje i celý svět, kam by se mohlo onemocnění postupně rozšířit. „Je to něco, co by nás mělo znepokojovat všechny. Potenciál dalšího šíření mimo Afriku je velmi znepokojivý,“ uvedl generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus.

I když jsou lidé po covidové pandemii už velmi obezřetní, není podle našich odborníků zatím třeba zásadně reagovat, alespoň to vyplývá z toho, co uvádí naše Ministerstvo zdravotnictví společně se Státním zdravotním ústavem. Situaci ve výskytu onemocnění mpox (opičích neštovic) v Africe monitorují, stejně tak jako Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, a v současné době hodnotí celkové riziko této nákazy pro obyvatelstvo v Evropě jako nízké. Odborníci berou situaci vážně z hlediska potencionálního nebezpečí. Mpox není tak nakažlivý ani smrtný jako pravé neštovice.

Jen v případě, že se chystáte vycestovat do oblastí, kde je aktuálně hlášen výskyt mpox (Outbreak Report, 30 July 2024: Mpox Situation in Africa – Africa CDC), doporučují odborníci konzultovat vhodnost očkování a dalších preventivních opatření proti mpox v centrech očkování a cestovní medicíny.

Očkování proti mpox se provádí na vybraných místech, jejichž seznam naleznete zde: Seznam poskytovatelů zdravotních služeb, kteří provádějí očkování proti onemocnění opičích neštovic – Ministerstvo zdravotnictví (gov.cz).

Opičí neštovice sice mají v názvu slovo opice, ale jejich přirozeným zdrojem jsou v Africe zejména hlodavci, jako jsou například krysy a veverky. Člověk se nakazí nejčastěji při pokousání či poškrábání, oděrkou na kůži nebo z kontaminovaných předmětů. Riziková je také konzumace masa divokých afrických zvířat, populární bushmeat.

K přenosu z člověka na člověka může dojít zejména při úzkém kontaktu například za těchto situací:

Opičí neštovice se projevují podobně jako pravé neštovice, ale příznaky nejsou zdaleka tak intenzivní a ani ne tak nebezpečné. Začínají vysokými horečkami, bolestmi hlavy, svalů, kloubů a únavou (tedy příznaky podobnými chřipce), typické je zvětšení uzlin. Obvykle od třetího dne se pozoruje výsev vyrážky, začíná často na obličeji a šíří se na zbytek těla včetně dlaní a plosek nohou.

Nejprve jde o flíčky, z nich vznikají pupeny, pak puchýře, které prasknou, vznikají vřídky a na jejich povrchu zasychají strupy. Vyrážka se takto vyvíjí asi dva týdny, pak se strupy olupují a kůže se vyhojí během dalších dvou týdnů. Pokud došlo k nákaze pohlavním stykem, začíná vyrážka v oblasti genitálu a puchýřů tam bývá nejvíce. Vyrážka hodně svědí a lidé si ji často rozškrábou.

Jak vysvětluje MUDr. Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP, v minulosti se kladl důraz na rizikový kontakt s osobami cestujícími ze střední a západní Afriky.

„Zásadní je, vyhnout se rizikovému sexuálnímu chování – tedy náhodným partnerům zejména v cizině, ve velkých městech a na dovolené, nechráněnému pohlavnímu styku bez kondomu a střídání většího počtu partnerů,“ doporučuje lékař.

Při běžném kontaktu na veřejnosti například v dopravě, při nákupech či v zaměstnání je riziko nákazy minimální a postačuje dbát na hygienu rukou čili je pečlivě umývat mýdlem a teplou vodou, případně používat dezinfekční gely.

Proti nemoci chrání očkovací látka proti pravým neštovicím. Tou se ale u nás očkovalo do roku 1980 a díky vymýcení pravých neštovic mohlo být očkování zastaveno. Důvodem byla také skutečnost, že původní vakcína měla řadu nežádoucích účinků. Nyní je k dispozici moderní očkovací látka 3. generace, která je snášena velmi dobře. Mohla by být použita u zdravotníků, laboratorních pracovníků, chovatelů zvířat a osob ohrožených závažným průběhem opičích neštovic pro závažnou poruchu imunity. Bylo by možné ji podat také po kontaktu s infikovanou osobou.

Kdo by měl vyhledat lékaře? Každý, kdo má příznaky nemoci a je si vědom rizikového kontaktu. Varovná je zejména situace, kdy se po několika dnech horeček se zvětšenými uzlinami objeví neobvyklá vyrážka se vznikem puchýřů. Nemocného je pak třeba izolovat a zajistit vyšetření všech, kdo se s ním setkali. Inkubační doba obvykle trvá 6 až 16 dní, ale může být až 21 dní.

Žádná speciální léčba nemoci neexistuje, tlumí se příznaky léky proti horečce, bolesti či svědění.

Většina pacientů projde onemocněním bez následků, kůže se obvykle zcela zahojí. V Africe se udává smrtnost kolem tří a půl procent, ale v případě nákaz v Evropě či USA k úmrtím nedochází. Souvisí to s tím, že zdravotní péče i zdravotní stav populace jsou zde na vyšší úrovni.

Odborná spolupráce: MUDr. Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP.