Oniománie: Závislost, která postihuje hlavně ženy

Patologické nakupování, odborně zvané oniománie nebo též shopaholismus, nemocným přináší krátkodobý, ale velmi silný pocit štěstí, stejně jako droga u jakékoli jiné závislosti. Ve vážných případech je proto u nemocných nutná odborná pomoc.

Spousta žen nákupy miluje. A sem tam si prostě něco koupí, i když by z finančního hlediska neměla. Rozdíl mezi občasnými výstřelky a duševní chorobou se ale dá poznat podle několika signálů. Jedním z nich je extrémní příprava na nákupy jako takové.

„Oniomanický člověk rád nakupuje obřadně. Pokud se k němu přidá někdo, kdo jeho vášeň nesdílí, považuje to za nepříjemné narušení. Typická je i nepřirozeně pečlivá, až úzkostlivá příprava na nakupování, kdy se člověk stará například i o to, jaké oblečení si na nákupy vezme,“ popisuje psychiatr MUDr. Miroslav Sekot z Institutu neuropsychiatrické péče.

Oniománie je definována jako rušivá a neodolatelná touha nakupovat bez ohledu na následky. Nemocní často vyráží na ohromné nákupní tahy, při kterých jsou schopni utratit horentní sumy za věci, které vůbec nepotřebují. Shopaholici předem neví ani neplánují, co si koupí. Typickým rysem jejich nákupů ovšem je nepřiměřené množství věcí. Shopaholičky jsou schopné nakoupit třeba 30 druhů laků na nehty nebo 20 párů náušnic naráz.

„Nejčastěji nakupovaným zbožím jsou potraviny, oblečení, boty, šperky, kosmetika, ale také elektronika, vybavení k autům i k počítačům,“ říká Miroslav Sekot. Z nákupů mají takové potěšení, že se někdy až přibližuje sexuálnímu vzrušení. Zakoupené zboží ale často před ostatními schovávají.

Shopaholismu propadají podle odborníků ti, kteří nemají pevný smysl života. Závislost funguje jako nálepka na bolest, jež se snaží chvilkovou radostí z nových věcí „přebít“.

„Každá závislost má svůj příběh, nepřijde do života jen tak z rozmaru, i když to tak okolí může vnímat. Většinou se objevuje u lidí, kteří procházejí náročným obdobím nebo jsou dlouhodobě nespokojeni,“ říká Mgr. Lucie Mucalová, koučka a lektorka v oblasti mezilidských vztahů.

Krátce po ukojení své tužby po nákupu však nemocné přepadají pocity provinění, smutku, hněvu a apatie. Totéž se ale děje ve chvíli, kdy svou touhu po nákupech nemůžou uskutečnit.

„Pokud závislý nemůže nakupovat, pociťuje stres, neklid, může být podrážděný až agresivní. Vše se může odrazit na psychickém a fyzickém zdraví,“ popisuje Lucie Mucalová.

Kvůli svému chování se dostávají oniomanici do problémů nejen finančních, ale i vztahových a pracovních.

„Začne strádat rodina, vztahy, ale i práce. Pozornost člověka se totiž plně zaměří na nákupy a vše směřuje jen k nim. Člověk se stává finančně negramotným. Nemá peníze, ale potřebuje nakupovat, tak to nějak vymyslí. A v tom je propast – půjčuje si peníze, lže, vymýšlí strategické plány. Sebekontrola se nakonec úplně vytratí,“ popisuje Lucie Mucalová.

U lidí, u kterých se nakupování mění v psychickou poruchu, čili začnou pozorovat, že jim výrazněji ovlivňuje život, je nutný odborný zásah. Stejně jako u jiných závislostí je třeba zjistit, co manické chování spouští, a hledat cesty, jak řetězec přerušit. Psychoterapeuti využívají různé postupy se zaměřením na sebeovládání a posilování sebevědomí.

„Tak jako u všeho je nutná motivace k léčbě. Pokud si klient sám neuvědomuje problém, těžko přijdou změny. I vyléčení lidé se ale musí naučit pracovat se stresem – někteří jsou zranitelní celý život. Jsou z toho nejhoršího venku, ale neustále musí hlídat rizikové chvíle. Učí se najít cestu k sobě, plánovat si čas, zacházet s financemi a mluvit o svých emocích,“ uzavírá Lucie Mucalová.

Znáte nějakého shopaholika?