Hlavní obsah

Omluví se Ondřej Vetchý fotbalistům?

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Tak nám zabili Simpsonovy. Rez korektnosti pomalu rozkládá i seriál, jehož popularita stojí právě na tom, že nikoho nešanuje. Homer je pupkatý nýmand, kterého nezajímá nic jiného než televize a pivo. Stereotyp? Jistě. Ale chlapovi, který má BMI v normě, pije chlorelu a nekouká po ženských, by se nikdo nesmál. A když, tak útrpně.

Článek

Chtěla bych dostat pěťák za každý stereotyp, který se v Simpsonových objeví. Snad jen Maggie je tak malá, že jí nelze žádný přišít. I když nějaká ambiciózní mimina by se mohla pozastavit nad tím, že kreslené batole ještě pořád sjíždí dudlík. Nejsme přece všechna taková! Zatím si nikdo nestěžoval. Zatím. Zato herec Hank Azaria, jenž namluvil v seriálu indického prodavače, se už v pekelném ohni veřejného mínění smaží. Postava, se kterou si herec zadal, je prý esencí všemožných rasových i jiných klišé. Léta to nikomu nevadilo, chechtali se všichni, od Aljašky po Kurily. Jednoho dne už měl ale Hank na hlavě kvůli kritice postavy Inda tolik ghí, že se raději veřejně kál: „Část mé bytosti cítí, že by se měla omluvit všem Indům v Americe“.

A já se ptám. Kdo se omluví všem Čechům za dobrého vojáka Švejka, když jeho nejslavnější protagonista už nežije? To Ondřej Vetchý, jenž v seriálu Okresní přebor zahrál fotbalistu tak, že by si od něj Masopust kůrku nevzal, je zaplaťbůh při síle. Může tedy s omluvou obejít všechny amatérské čutálisty v republice dřív, než z jeho „Jiřiny“ vzejde ošklivé celonárodní trauma. Přemýšlím, komu bych se měla omluvit já. Také totiž podléhám stereotypům. Třeba našeho kocoura považuji za namyšleného floutka, protože takoví jsou přece všichni. Tak proč by zrovna Alfréd měl být výjimka? Přesto mu raději na usmířenou naservíruji kapsičku s lososem. Kocour to odmávne ocasem jako trapné podlézání a z chleba mi stáhne plátek šunky. Nepochybuje o tom, že na ni má větší nárok než já. A já vlastně taky ne. Jsem žena padesát plus, která si už moc nemůže dělat nároky. Na nic. Další stereotyp. Kdopak se mi za něj – i za ty další, které se na padesátky snáší – omluví? I když některé nejsou daleko od pravdy. Zajíce bych si někdy dopřála. Pro mě na smetaně, prosím. A být neviditelná by mi také nevadilo. Hlavně když potkám šéfa. A že po menopauze všechny přibereme? Jsem v klidu, já to stihla už v pubertě. Jo a prý se nám nechce učit novým věcem. Jestli mají být podobné tomu, co předvádí kritici Simpsonových, tak to se mi teda fakt nechce. Ale na rozdíl od dvacítek, kterým prý závidím jejich mládí, se aspoň můžu vymluvit na věk.

Načítám