Olga Vondráková: Ruská vědkyně vyrábí unikátní šperky

Olga Vondráková stála před lety u zrodu nového vědeckého odvětví. Zkoumala lišejníky jako indikátory znečištění životního prostředí a jezdila na významné expedice. Nakonec se ale zamilovala do českého vědce, přestěhovala se do Českých Budějovic a po dvou mateřských dovolených naznala, že vrcholová věda není s výchovou dětí úplně slučitelná.

S vědou a přírodními materiály se ale nerozloučila a vyvinula unikátní šperkařskou metodu, kde propojila své znalosti a vášně. Pod značkou Nature-In-Drop vyrábí metodou zvanou galvanoplastika zajímavé šperky.

Jak se stane, že se uznávaná ruská vědkyně usadí v Česku a začne tu vyrábět šperky?

Narodila jsem se v malinkaté vesničce na jižním Uralu. Tam jsem žila do patnácti let. Kvůli studiu jsem se pak přestěhovala do Orenburgu. Na vysoké škole jsem později studovala biologii a bioekologii.

Co vás vedlo zrovna k tomuto odvětví? 

Byl to nový obor, tehdy ekologii nikdo moc neřešil. A mě to lákalo. Dává pohled na věci shora. Fascinuje mě vidět ta spojení, souvislosti.

Pak se začalo mluvit o tom, jak velké průmyslové podniky škodí životnímu prostředí a přírodě. Začala jsem se věnovat lišejníkům jako indikátorům znečištění a nátlaku člověka na přírodu.

To jste zkoumala mimo jiné na Ruské akademii věd. Bylo snadné ve vědeckém prostředí prosadit? 

Už během prvního ročníku na vysoké si mě odchytil profesor s tím, že zakládají na Akademii věd nový institut – Institut stepi. Při studiu jsem tam začala pracovat a po konci školy jsem měla nasbíraný materiál na dizertační práci. Tu jsem pak obhájila v Petrohradu.

Na akademii jsem dalších patnáct let zůstala a vnímám to jako jedno z nejkrásnějších období mého života. Mohla jsem cestovat, objevovat něco nového, komunikovat s lidmi, tvořit, přednášet. Tyto moje potřeby byly uspokojeny.

Jak jsou na tom v Rusku ženy vědkyně? Musí bojovat s předsudky a stereotypy, nebo mají rovnocenné postavení?

V Rusku je dosud víc patriarchát a ženy, i ve vědě, jsou spíše na obslužných pozicích. Jako laborantka jsem byla v pohodě, ale když jsem šla vlastní cestou, už jsem vstoupila do světa mužů. Jezdili jsme na expedice do různých koutů světa a já tam byla jako kuchařka. Takže lišejníkům jsem se mohla věnovat, když jsem měla „práci“ hotovou.

Nakonec jsem prokázala, že jsem schopná a v týmu měla hodně žen, které na tom byly stejně jako já. Ale stále jsme musely bojovat s chlapy na té vyšší úrovni. Obhajovat se. Ale u žen se prostě stává, že jsou později zatížené rodinou a nejsou schopné se realizovat jako vědecký pracovník. I proto je žen vědkyň v Rusku málo.

Ale já jsem to milovala, i když to bylo těžké a zpočátku velmi špatně placené: jako laborantka jsem měla 150 rublů a někdy jsem ani nejela z práce domů a přespávala v laborce, abych ušetřila. Ale stála jsem u zrodu oboru, poté měla několik grantů, jezdila na expedice od Budapešti až po Čínu a nakonec udělala první a jediný lišejníkový herbář stepní zóny Eurasie. Byla jsem na vrcholu kariéry.

Jak jste se dostala do Česka?

Na jedné konferenci jsem se seznámila s Čechem, který taky pracoval na lišejnících. V Česku byl výzkum o pár kroků dopředu, zaměřen na molekulární práci, objevování druhů na úrovni DNA. To bylo nové a já se to chtěla naučit.

Byla jsem pozvaná do Česka, získala jsem grant. Brala jsem to jako znamení. A začala jsem tu v Budějovicích na univerzitě dělat výzkum. Z přítele se stal manžel, narodily se nám dvě děti a už jsem tu zůstala.

Proč ve vědě nepokračujete a rozhodla jste se vyrábět šperky?

Dvě děti mi daly zabrat, byla jsem několik let na mateřské dovolené a ve vědě je po jakémkoli přibrzdění těžké se vrátit. Navíc jsem tu i pochopila, že evropská cesta mě baví méně, je to hodně laboratorní práce. A já ráda zkoumám v přírodě.

Mateřská dovolená bylo pro mě období přemýšlení, co dělat dál. A mě lákala tvůrčí činnost a vybrala jsem si šperkařství, konkrétně galvanoplastiku. Věda je taky svým způsobem tvoření a já chci cestovat, objevovat, tvořit, být v souladu s přírodou, předávat dál znalosti. Tohle je cesta, která mi to všechno umožňuje. Teď je samozřejmě cestování omezené, ale aspoň vyrážím do lesů s dětmi.

Vy nejen šperky vyrábíte, ale i učíte ostatní, jak na to...

Možnost objevovat je ve šperkařství obrovská. Práce s materiálem, různé kovy a jak je spojit, je tam stále prostor pro zkoumání. Využívám klasické metody i zkouším nové postupy. Tvořím něco svého, vlastního. Pokovování přírodnin je v Česku nový směr a já jsem jeho průkopnice, na což jsem pyšná. A kurzy mi dávají i možnost přednášet. Předávám svoji metodu dál, mám svou vlastní školu, kterou prošlo víc než 200 lidí.

A jsem šťastná, že mám čas na své dva syny a mohu je do procesu zapojit. Nemusím přemýšlet, čemu dám přednost, zda rodině nebo výzkumu. Pomáhají mi se sběrem materiálu, asistují u focení šperků a podobně.

Jde to tedy skloubit s rodinou?

Jsem rozvedená, žiju sama se dvěma syny. Staršímu je 10 a mladšímu 8 let. Tato práce je pro mě skvělý kompromis. Vydělávám peníze a jsem ráda, že tu s nimi a pro ně jsem.

Kdy jste měla pocit, že jste se svými šperky prorazila?

Skoro rok jsem to rozjížděla. Byl to nový produkt a já se snažila pochopit, co se lidem líbí a co ne. A kolik budou lidé ochotní zaplatit za ruční práci. Všechno dělám sama a často se šperk nepodaří, přírodnina je vzpurný materiál.

Po roce jsem pochopila, že bude zájem šperky kupovat i učit se je vyrábět. Tím si samozřejmě vychovávám konkurenci. Ale já potřebuji svoje znalosti předávat. A rozhodně neprozrazuji všechny své nápady, mám jich na spoustu let dopředu.

Popište pro laiky, v čem galvanoplastika spočívá.

Zjednodušeně řečeno jde o potažení přírodních materiálů kovem. Jakoukoli přírodninu umím obléknout do kovového kabátku. Nejdřív jsem se věnovala poměďování, teď už jsem je schopná postříbřit nebo pozlatit. K tvoření používám metody galvanoplastiky a galvanostegii, které pochází z Ruska, což mi dalo výhodu. Nastudovala jsem učebnice v ruštině, absolvovala jsem kurzy u mistrů a pak to pojala po svém v českém prostředí. Od původní metody se liším v materiálech a výrobním procesem.

Jaké šperky vyrábíte?

Především přívěsky a náušnice z listů a květů. Zkoušela jsem i věci pro domácnost, talíře apod. Hodně používám i minerály. Pracuji s jejich vlastnostmi, energiemi.

Jak se o vás lidé dozvěděli?

Můžu poděkovat Fleru. Od začátku mě a moji tvorbu podporoval tamní tým a lidé mě na této stránce poznali. Nové zákazníky a zájemce o kurzy mi přivedl i krátký pořad, který o mně a mé dílně byl natočen.

Jak probíhají vaše kurzy?

Jezdí za mnou z Česka i ze zahraničí a ideální je to samozřejmě v mé dílně. Jednou za čas dělám kurzy v Praze nebo Brně. A teď startuje i online podoba a natočila jsem videokurz.

Chybí vám čistě vědecká práce?

Momentálně ani ne. Mám svou vlastní laboratoř s moderním vybavením. Bádám, dávám si úkoly a nikomu se nezodpovídám. Stále něco zkoumám, vynalézám a seberealizuji se.

Co vaše plány do budoucna?

Nápady mám na tři životy a jsem velmi ambiciózní. Chci značku posunout na uznávaný brand. Buduji tým, se kterým budu spolupracovat, makám na propagaci apod. Můj směr je výroba luxusních šperků, první kolekce je téměř vyprodaná.

Kdo jsou vaši zákazníci?

Divoženky, které mají rády přírodu a souzní s ní. Moji klienti chtějí cítit energii přírody, respektují ruční práci a jsou ochotni ji náležitě ocenit. Není to levná bižuterie.

Čeští výrobci šperků mají talent, přesvědčte se!