Článek
Škola ze zákona odpovídá za věci, uložené na místě k tomu určeném. Jaká místa to konkrétně jsou, to si specifikuje každá škola sama – zpravidla je to třídní šatna, třídy a šatna u tělocvičny, případně ještě jiná místa. Děti i rodiče jsou přesně informováni, kde je možné věci nechat. Této odpovědnosti není možné se zbavit prostřednictvím vnitřních pravidel školy, třeba školního řádu.
Ztrátu nahlaste co nejdříve!
Podle paragrafu 1 nařízení vlády č.258/1995 Sb. odpovídá škola za klenoty, peníze a jiné cennosti až do výše 5000 korun. Pozor: týká se to i předmětů, které nesouvisejí s vyučováním a které se nedoporučuje do školy nosit, jako jsou třeba mobily!
Důležité je nahlásit krádež co nejdříve, nejlépe ještě tentýž den. Dítě to může říct jakémukoli zaměstnanci, učitelce, hospodářce; lepší je samozřejmě písemné oznámení od rodičů. Pokud neinformujete vedení školy o krádeži nejpozději do patnácti dnů ode dne, kdy jste ji zjistili, nárok na náhradu škody zaniká.
Skříňky jsou bezpečnější
Samostatnými skříňkami pro jednotlivé studenty disponuje většina středních škol, ale zdaleka ne všechny základní. Z hlediska bezpečnosti jsou společné šatny, ohrazené drátěným pletivem, výrazně riskantnější. Pletivo se dá snadno vytrhnout či prohnout; systém „služeb“, které šatny zamykají a odmykají, mívá k důslednosti daleko.
Pro potenciálního zloděje pak není nic snadnějšího než zazvonit na vrátnou, říct, že jde za tím a tím, a nenápadně šatny obejít. „Pokud vstup do školy není vyřešen identifikační kartou, škola se prostě zajistit nedá,“ říká Miroslav Šimák, zástupce ředitele základní školy v Postřelmově a dodává: „Zvláště, pokud rodiče mohou děti z prvního stupně volně doprovázet do šaten. Školník u vrat nemá právo návštěvníky legitimovat a myslím si, že škola je z podstaty věc veřejná, takže vstoupit může kdokoli,“ dodává Šimák. Na anonymních sídlištních školách se stovkami dětí se cizí člověk ztratí. Je to rodič? Opravář? Nikdo neví.
Děti musí být vychovány tak, aby věděly, že jim nepatří nic, co je cizíFoto: thinkstock
Volat policii, nebo nevolat?
S přivoláním policistů školy někdy váhají. Hlavním důvodem je většinou snaha ušetřit si nepříjemnosti s vyšetřováním a sepisováním protokolu. Přítomnost uniforem má ale své výhody. Policisté mají – na rozdíl od učitelů – právo prohledat potenciálnímu viníkovi osobní věci, nebo dokonce provést osobní prohlídku, a nepotřebují k tomu souhlas rodičů. Jejich přítomnost navíc vzbuzuje respekt. I otrlí recidivisté, kteří dokážou učitelce s přehledem lhát do očí, pochopí, že jde do tuhého.
Policisté doporučují hlásit každý případ. Může jim to pomoci, pokud se krádeže v okolí množí, například vysledovat pohyb pachatele nebo podobné způsoby vniknutí do škol.
Zloději? Nejčastěji spolužáci
Podle neoficiálních policejních zdrojů spáchají zloději „zvenčí“ pouhých deset procent krádeží – naprostá většina je dílem jiných žáků. Výjimkou nejsou ani případy, kdy si žák ztrátu věci vymyslí (ve skutečnosti ji prodal a získané peníze použil na kuřivo nebo automaty).
Ovšem pozor: za záhadným ztrácením věcí může být i šikanování spolužáky! O problému píšeme v článku Dvojí šikana. Je-li jako pachatel usvědčen žák či student, je škola povinná nahlásit věc orgánu sociálně-právní ochrany (je-li mladší 18 let) nebo předat policii.
A co vaše děti? Donesou ze školy všechno, s čím tam odejdou? A pokud se vám něco ztratilo, jak se k tomu postavila škola? Napište nám o tom!
