Od programátora her až po vinaře: zajímavá povolání, která jsou opředena mylnými představami

První máj jako Svátek práce rozhodně není žádný „komunistický výmysl“ – u nás se poprvé slavil už v roce 1890 a připomíná statečný boj chicagských dělníků za lepší pracovní podmínky, který skončil masakrem.

Západní svět se v těchto ohledech významně posunul a dnes si svátek připomeneme s lidmi, kteří mají zajímavou práci a dělají ji rádi. Když se řekne „zajímavé povolání“, každý si představí něco trochu jiného. A rozhodně nemusí jít o nic tak nezvyklého, jako je třeba lovkyně perel! Stačí, když je každý den v práci jiný a dá se považovat za poslání.

MOJMÍR BAROŇ je vedoucím Ústavu vinohradnictví a vinařství na Mendelově univerzitě a zároveň majitelem rodinného vinařství Domaine Eisgrub.

Jak si lidé vinaře představují? Jako vysmáté týpky z Moravy, co celé dny popíjí ve sklípku víno a sem tam se podívají na vinohrad, jestli není čas sklidit hrozny!

Co se ve skutečnosti děje během roku s vinohradem? Vinař pracuje na rozdíl od většiny jiných výrobců alkoholických nápojů se silnou sezonností. Na vinici můžete strávit 365 dní v roce a stále bude co dělat. K tomu musíte stihnout pracovat s víny z předchozích sklizní, administrativu, účetnictví...

Lze se porozumění vínu naučit? Je třeba vzácné kombinace exaktnosti a citu. Dnes dominují trhu vína spíše technicky dobře zvládnutá, o to více mě potěší víno vyrobené citem.

Jak naložit s láskou k vínu, když nemáte sklep ani vinohrad? Nabízí se řada možností: zpracovávat nakoupené hrozny, provozovat nákup a prodej oblíbených vín, zajímat se o investiční vína anebo své postřehy sdílet na sociálních sítích.

ONDŘEJ MELKUS, spoluzakladatel pražského herního studia Oxymoron Games, si splnil sen a přitom vyvrací představu, že by celý den jen hrál hry.

Co je základ pro vaši práci? Kladný vztah ke hrám. Pokud chcete dělat grafiku, je dobré vystudovat školu s výtvarným zaměřením. Jestli vás zajímá, co je pod povrchem, zaměřte se na programování.

Jak se liší představa od reality? Vlastně nijak. Věděl jsem, že dělat hry bude zábava, a stále je. Navíc vidět bezmála 200 lidí pracovat na jedné hře po dobu několika let, to bylo a je dechberoucí.

Co obnáší vývoj hry? Velká studia mají financování většinou zajištěné. Menší studia či jedinci musejí sehnat sponzory nebo našetřit. Základem je mít skvělý nápad a dostat ho do hratelné podoby prototypu. Na něm se pak pracuje a mění se ve hru, kterou bude chtít hrát každý.

Jak vypadá pomyslný Oscar v této branži? Někdo chce vyhrát hru roku nebo získat 100% hodnocení. Někdo chce, aby se prodalo co nejvíc kopií, jiný mít svoje herní studio nebo pracovat na vlastní hře. A já si nekladu malé cíle, chci dosáhnout všech těchto met.

PETRA NOVOTNÁ alias @petra_mikado pracuje v oblasti módy léta. Začínala v módních řetězcích, nyní pomáhá ženám třídit šatník a doprovází je na nákupy.

Potřebuje stylistka speciální vzdělání? Každá to má jinak. Já jsem pracovala v obchodech s módou, vystudovala jsem andragogiku, kurz interiérového designu a kurz stylingu.

Jaké nejčastěji jsou šatní skříně vašich klientek? Přeplněné. Chybí v nich basic věci, ale najdete pět kusů stejných džínů nebo starší věci, ke kterým je osobní vazba. A můj úkol je zakomponovat je do zajímavého outfitu.

Setkáváte se s nepochopením vaší práce? Někdo nevěří, že vymyslím nové kombinace, a bojí se, že utratí spoustu peněz. Mým cílem ale je, aby po konzultaci a třídění šatníku měla žena pocit, že si nakoupila deset nových věcí, a získala nový pohled na své věci.

V čem je přidaná hodnota nákupů s vámi? O klientku pečuju, mám přehled a doporučuju věci, které jí padnou. Miluju, když vidím, jak jí roste sebevědomí.

IRENA PILAŘOVÁ je kapitánka z tiskového oddělení Policie ČR a podle ní je být policistou povolání, které lze dělat na 158 způsobů.

Jak se liší představa o práci policisty od reality? Při přijímacím řízení se setkáváme s přáním sloužit hned na kriminálce, u zásahovky. Tyto pozice se jeví jako atraktivní, ale vyžadují nejen znalosti a dovednosti, ale i zkušenosti „z ulice“.

Co je třeba vystudovat a jaké mít předpoklady? Je to práce zajímavá, ale i zodpovědná a náročná jak fyzicky, tak psychicky. Každý policista před přijetím podstoupí zdravotní prohlídku, psychologické vyšetření a fyzické testy. Pokud je přijat, projde základní odbornou přípravou. Tam začíná policejní vzdělávání, které nikdy nekončí.

Jak vypadá běžný den policisty? Každý je jiný. Řeší vykradený dům, agresivního opilce, dopravní nehodu, při které jde o záchranu života...

Jak se u policie můžete vypracovat? Každý si najde, co ho baví. Může to být práce u dopravní policie, se správnou silou a odvahou se můžete dopracovat k zásahové jednotce, specialisté na IT techniku se mohou uplatnit třeba v kriminalistickém ústavu. Psovoda můžete dělat, máte-li dostatečnou zkušenost se psy a kynologické vzdělání. V našich řadách máme i piloty či pyrotechniky.

MIROSLAV VERNER je ambulantní gynekolog, který dlouhé roky pracoval jako porodník a dodnes ho fascinuje vznik nového člověka ze dvou buněk v těle ženy.

Jaké vzdělání je třeba mít k výkonu praxe? Nejprve musíte vystudovat všeobecné lékařství, pak si zvolíte specializaci – obor gynekologie a porodnictví. A probíhá další vzdělávání zakončené atestací. Pak můžete pracovat bez dohledu zkušenějšího lékaře a rozhodnete se, zda zůstanete v nemocnici, nebo budete pracovat v ambulanci. Nicméně lékař se musí vzdělávat celý život.

Dá se popsat běžná směna porodníka? Obvyklá je osmihodinová pracovní doba. Poté zůstává určitý počet lékařů v pohotovostní službě, aby byla zajištěna nepřetržitá péče. Například o víkendu je služba 24hodinová, od rána do rána.

Jak se na takový pracovní režim zvyká? Jdete dělat něco, co vás zajímá a baví, bývá tam obrovská míra osobního nasazení a chtění. Navíc v medicíně platí, že zdravotní stav pacienta má časový vývoj, a vy u toho chcete být a učit se po celou dobu. Chápu, že to není úplně v souladu se současným trendem work-life balance.

Jsou s povoláním porodníka spojené nějaké stereotypy či klišé? Historicky bylo povolání lékaře považováno za jedno z nejprestižnějších. Ten stereotyp je možná v tom, že je vnímáno jen jako poslání. Léčíte lidi, je třeba empatie a chuť pomáhat. Na druhou stranu je to stále i povolání, tedy zdroj obživy.

Znáte nejčastější vysněná dětská povolání?