Hlavní obsah

Očima padesátky: Nezhubla jsi konečně už něco?

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Až se jaro zeptá, co jsem dělala v zimě, vím, co mu odpovím. Jedla dobrou čokoládu, četla dobré knihy a spala dobrých sedm hodin v kuse. Nevím, jestli zrovna tohle chce ode mě slyšet. Ale já se ho taky neptám, proč si hraje na léto, když na to ještě nemá, místo, aby popadlo konev s vodou a pustilo se do práce.

Článek

Některé otázky slyšet chceme a jiné ne. Nepoletíme letos k moři? Nedala by sis sklenku prosecca? Neměla bys chuť projít se po obchodech? Na tohle jsou moje uši nastaveny permanentně. Bohužel však zápor v otázce už dopředu avizuje, jaká odpověď se ode mne asi tak očekává. Nechci. Nedala. Nemám. Raději pojedu robotovat na chalupu, místo bublinek upíjet lahváče a procházku po obchodech vyměním za nákup v železářství. Jenže to ode mne nikdo neuslyší. Ani kdyby odpáral předponu „ne“. Protože pak to může být jenom horší. Dotaz „Nezhubla jsi?“ zní přece docela sympaticky a mile. Zatímco „Zhubla jsi?“ ve mně vyvolává dojem, že dotyčný by ještě rád dodal „konečně už něco…?“, ale jen slušné vychování a blesky v mých očích mu naznačují, že po téhle cestě není bezpečné se vydat.

A jako by tohle nestačilo, dostávám poslední dobou otázky, které jasně ukazují, že jsem se z kategorie dáma v nejkrásnějších letech přesunula do kolonky dáma v nejlepších letech. Tak se říká ženám, od kterých už nikdo nic moc nečeká, ale ještě pořád všichni hrají hru na rovné šance. Až na souseda, který tuhle přišel na kafe. Poté, co si do něj naházel šest kostek cukru, se sladce zeptal: „A kolik že máš vlastně do důchodu?“ Otočila jsem se, abych pozdravila nově příchozí stařenku. Kromě nás dvou však nikdo další v místnosti nebyl. Měla jsem chuť mu omlátit cukřenku o hlavu. Jenže to bych s ní musela přetáhnout i lékaře na středisku. „Už jste byla na vyšetření tlustého střeva? Máte brýle na blízko, anebo na dálku? Chodíte na procházky? Spíte dobře?“ pálil na mě otázky v rámci preventivní prohlídky. A přitom to není tak dávno, kdy se mě lékaři ptali, jestli mám pravidelnou menstruaci, kolik vykouřím cigaret a jak často střídám kluky. Je to jasné. Podzim života se přihlásil. Naštěstí mě ještě před tím čeká babí léto. A to si hodlám užít. Tak snad při tom nezakopnu o dědovu mísu…

Další fejetony Lucie Šilhové si přečtěte v sekci Očima padesátky. A jestli vás baví, poslechněte si nový podcast MUDr.ování, kde Lucie zpovídá zajímavé hosty z oblasti zdraví a medicíny. Pustit si ho můžete nejen každou středu v 11:00 u nás na Proženách, ale na Podcasty.cz, Spotify či Apple Podcasts.

Načítám