Článek
Učitelce Haně bylo v lednu šestapadesát, a už dvacet let nebyla na prohlídce u gynekologa, aniž by noc před tím neprobděla úzkostí. „Je mi pokaždé špatně z toho, že se budu muset svléct,“ přiznává žena, která enormní stydlivostí trpí od dětství a u lékařů vyloženě trpí. Nesnáší, když se musí před cizím člověkem odhalit, natož v takové míře jako na gynekologickém křesle, a k doktorovi jde, až když je to vyloženě nutné.
Co lidé tají?
Stejně jako ona trpí enormní stydlivostí více lidí, jen to většinou nepřiznává tak otevřeně. Kdo se nejvíc stydí? Bývají to pacienti s nemocemi zasahujícími pohlavní orgány a intimní partie – prsa u žen a hýždě či konečník u obou pohlaví, a pak také lidé s depresemi a jinými psychickými poruchami.
„Dále se stud objevuje u chorob, které jsou chronické a zjevně zanedbané, u nemocí způsobených parazity, u neduhů provázených páchnoucími výměšky a tam, kde jde o úraz z nedbalosti, pod vlivem omamných látek či o následek násilného trestného činu nebo sebepoškozování,“ říká internistka a psychoterapeutka Kateřina Cajthamlová.
Důvody studu bývají u každého problému jiné. V případě násilných činů, psychických a pohlavních chorob je to podle Kateřiny Cajthamlové především obava ze stigmatizace a zasvěcení dalších osob do nepříjemné situace nemocného. Pacienti, kteří něco zanedbali, se zase stydí před lékařem, který se jim snažil pomoct, a oni nedbali na jeho doporučení.
Pět kroků, jak překonat stud
Podle psycholožky Marty Boučkové je stud čistě lidská emoce, kterou člověk získává v průběhu života. Určitá míra ostychu je přitom přirozená, a dokonce i potřebná, jinak by byl svět plný exhibicionistů, kterým nedělá potíže se kdekoli svléknout.
Potíže nastávají, pokud vám ostych znepříjemňuje život. „V takové chvíli je důležitý trénink v reálných situacích, to znamená nevyhýbat se jim,“ radí Marta Boučková. Když se stydíte u lékaře, je třeba nestrkat hlavu do písku, ale vydat se do ordinace. Můžete to natrénovat.
- Nacvičte situaci, která vás čeká. Budete s lékařem mluvit o nepříjemných věcech? Naučte se nazpaměť, co mu chcete říct. Stydíte se vyslovit některá slova? Přeříkejte si je nahlas v koupelně.
- Naučte se dýchat. Čtěte nahlas, učte se básničky. Když se naučíte pracovat s dechem, nebudete se tolik zalykat, jakmile promluvíte ve stresu.
- Trénujte. Vadí vám, když musíte v lékárně požádat o lék na nemoc, která vám přijde intimní? Nacvičte si situaci před zrcadlem a vydejte se do lékárny. Bude to nepříjemné, ale posune vás to dál.
- Buďte na sebe hodní. Zdálo se vám, že koktáte a červenáte se? Nebuďte na sebe tak přísní, ostatní vás jistě tak podrobně nezkoumali. Nikdy se netrestejte za případné neúspěchy.
- Nechte si pomoct. Pokud vás svírá nepřekonatelný stud, který nezvládnete domácím tréninkem, pomůže vám psychoterapeut.
Nepodceňte výběr doktora
Nejhorší, s čím se stydlivý pacient může setkat, je neomalenost zdravotníků, kteří nerespektují jeho soukromí. Probírají diagnózu před ostatními pacienty, nechají ho svlečeného na chodbě, pozvou k jeho odhalenému tělu kolegy na poradu nebo na něj v lékárně zavolají: „Tady máte tu viagru!"
Podle Kateřiny Cajthamlové však podobné případy z českého zdravotnictví mizí. Lékaři z „problematických“ oborů – urologové, gynekologové, sexuologové či psychiatři – jsou si prý dobře vědomi studu i utrpení svých pacientů a už při studiu se školí v tom, aby je respektovali. Jenže chápavost lékaře na „vyléčení“ stydlivosti pacienta většinou nestačí. „Stejně si musí pomoct sám a překonat to. Někteří bojují do konce života,“ dodává stydlivá učitelka Hana.
A jak to máte u lékaře vy? Stydíte se?